Sulislav, sběr a zápis Fr. Svoboda,
in: Bonuš, 1955.

Až budou lovit sulislavskej rymníček,
až budou lovit sulislavskej rymník,
já tam taky pudu, lovit sebou budu,
chytím si štičku, šup s ní do pytlíčku.

Až budou lovit sulislavskej rymníček,
až budou lovit sulislavskej rymník,
vezmu si lodičku, pojedu pro dívčku,
tam na tu stranu, kde ji dostanu.

Párový točivý tanec typu „do kolečka“ v 3/8, 3/4 a 2/4 rytmu. Dvoudobá verze sulislavského kolečka, zde německou literaturou zaznamenaná pod jménem „Runde“ – „Roia“ (viz též Chebsko), patří k starému typu tance „do kolečka“, jehož vířivé otáčení ve dvojici je mnohem sevřenější, než tomu je u chodského kolečka. Způsob otáčení na místě je dosti obtížný, jeho předpokladem je pevné držení dvojice stojící přímo proti sobě, při němž CH položí pr. ruku na levé rameno D (blízko u krku), D rovněž pr. r. na 1. r. CH; levé ruce si oba podají křížem v držení před tělem, cca ve výši pasu. Při tanci se dvojice nesmí od sebe zaklánět. Oba vykročí vnitřníma nohama přes přední část chodidla tak, aby se tato chodidla dostala špičkami k sobě. Vykročení je provázeno větším zhoupnutím (hmitem podřepmo) za současného otáčení. Levá noha kreslí ve vzdálenosti asi 1 stopy od pravé nohy (poněkud za ní postavené) půlkroužek nízko nad zemí. Otáčení o 360 stupňů. (H. L.)
Fáze kroků: po vykročení pravé nohy – nadhoupnutí, nadzvihne se pouze pata pr. nohy; levá n. došlápne na přední část chodidla asi o půl stopy před pr. nohu, čímž umožní, aby bylo nadhoupnutí pružné.
Původně bylo s největší pravděpodobností toto sulislavské kolečko tančeno na místě anebo s nepatrným posunem po taneční dráze. Způsob provedení v otočení o 360 stupňů se podobá jihočeskému „kolečku smrti“. (H. L.)
Třídobé sulislavské kolečko v 3/8 nebo 3/4 rytmu (viz kazetu).
V třídobém kolečku se pravidelně, stejně jako v jeho dvoudobé verzi, střídá zpěv s tancem. Lze předpokládat, že původní doprovod sestával z dud a houslí a to v třídobé rytmizaci. V tomto případě se třídobé kolečko tančilo podobně jako dvoudobé, rytmus kroku byl však odlišný:
To znamená, že zhoupnutí na pravé (levé noze v případě změny směru), jak tomu je i na našem snímku, trvá po celoua nadnesení a došlápnutí na levou (pravou) nohu připadá na třetí osminu nebo čtvrt. Toto kolečko je klidnější, ale rytmus je obtížnější, neboť zhoupnutí je třeba rozdělit do jedné doby tak, aby bylo plynulé, pružné, bez jakéhokoliv přeryvu. S různými nuancemi tohoto trojdobého provedení se ještě setkáme v točivých tancích ze severozápadní části Plzeňska a Chebska, které rovněž poukazují na dávnější původ. Hudební doprovod se opakuje většinou dvakrát anebo se přidává variace, takže je možné během tance střídat otáčení vpravo a vlevo. Bývá též prokládáno v otáčení s držením za lokte (viz snímek), nebo podtáčením děvčete „na prst“: D se otáčí kolečkovým krokem, CH s menším podklesáváním na pravé noze a s mírným přidupáváním. Na naší kazetě CH střídal 2 nebo 4 kolečkové kroky se 2 nebo 4 podupy na závěr.
Tančili a hráli členové souboru Úsměv z Horní Břízy:
Jaroslav Pokorný (1948) a Věra Bláhová (1941), Helena Žiláková (1953) – housle, Zdeněk Bláha (1929) – dudy.