Na závěr starých hodů – ženáčských – druhého hodového dne o večerní zábavě v hostinci pod vrškem ozdobené májky, upevněným pod stropem, nastával poslední z hodových obřadů – obřadní předávání ozdobených stárkovských klobouků ženáčský-mi stárky nově vytipovaným stárkům pro příští hody. Na to následuje sólo, vyhlášené starými ženáčskými stárky novým stárkům. Ženáči pro tento den přebrali stárkovské právo i jejich klobouky pro uspořádání závěrečné hodové zábavy ženáčů, při které pak obřadně a slavnostně nastávajícím stárkům klobouky předali.

Zahájila muzikantská intráda. Na to začala hudba hrát hned pochod. Nejprve nastoupily pochodem ve čtyřstupu ženáčské páry, které přijdou středem sálu až k hudbě a tam se rozdělí do dvou proudů a vytvoří po obvodu sálu špalír. Za nimi jsou seřazeny ve čtyřstupu vpravo z pohledu čelem k hudbě za sebou 4 stárkovské páry staré (ženáčské), stará stárka po levici ženáčského stárka a vlevo z pohledu k hudbě mladí stárci se svými tanečnicemi po pravé straně. Všichni v čtyřstupu přicházejí pochodem čelem k hudbě špalírem ženáčských tanečníků a tanečnic. Před hudbou se zastaví a otočí se čelem dovnitř, starý stárek proti mladému, tanečnice starého stárka proti tanečnici mladého stárka atd. Nyní zvedne první ze starých stárků ozdobený klobouk a zvýšeným hlasem pronese: „Předávám ti, nové stárku, tento klobók jako symbol práv a povinností pro příští hode.“ Poté zahraje hudba tuš a staří stárci jdou ke svým mladým protějškům a všichni předávají ozdobné stárkovské klobouky s rozmarýnovým stárkovským pérem. Současně noví stárci předají své klobouky starým žená-čům. První stárek pak poručí sólo pro nové stárky. Na to začne hrát hudba valčík nebo třasák a stárkovské páry se se svými tanečnicemi roztančí ve středu sálu. Ženáčské páry včetně ženáč­ských stárků se svými tanečnicemi vytvoří kolem nich vázaný kruh. uchopí se za ruce v připažení nebo vzpažení a za hlasitého výskání se kolem nich otáčejí křepkou chůzí. Při výskání zvednou všichni paže vzhůru. Po dotančení sóla zvednou mladé stárky staří stárci a přítomní muži na ramena a za hlasitého výskání mužů i žen je odnášejí do šenku na zapití jejich příštího stárkovství. Ženy s výskáním pak za nimi odcházejí. Hudba zahraje znovu pochod a za tohoto pochodu, kdo ještě zůstal z mužů a žen v sále, odcházejí v párech pryč.

Tančí Komíňáci z Brna-Komína: starší stárkovské páry Emanuel Dvořák – sólo (1944) a Marie Dvořáková (1946), Josef Kunst (1940) a Drahomíra Kyselková (1951), mladší stárkovské páry Vojtěch Nečas (1975) a Anna Nečasová (1952) – ve­doucí, Vladimír Půček (1955) a Renata Drtilová (1967), dále Svatoslav Nečas (1944) a Marie Suchánková (1947), Rudolf Pyrochta (1944) a Libuše Pyrochtová (1945), Jiří Suchánek (1946) a Ludmila Caletková (1946), Josef Zedník (1970) a Bohuslava Zedníková (1972), hraje Večerka z Brna-Chrlic ve složení František Hamrla (1941) – kapelník, Miroslav Hamrla st. (1943) a Zdeněk Staňa (1973) křídlovky, Jan Handl (1922) klarinet Es, Josef Řehůřek (1933) a Jaroslav Teplý (1964) klarinety B, Jaroslav Hudeček (1934) baskřídlovka-tenor, Miroslav Antoš (1932) baskřídlovka-baryton, Jaroslav Kadlec (1935) a Jaroslav Žampa (1927) trumpety B, Jaromír Kříž (1942) trombon, Václav Žáček (1936) kontrabas, Miroslav Hamrla ml. (1973) malý buben a Karel Špaček (1929) velký buben.