V ostatkové úterý mají právo vdané ženy. Zahajují večer zábavu příchodem v řetězu, který se zatáčí do kruhu – obdoba hodového věnce svobodné chasy. Řetěz žen vede ženská stárka s vostatkovým právem v pravé ruce. Je to velká vařečka, ozdobená kvítím a asparátem a figurkou malého dítěte (celuloidovou panenkou). Právo drží v pravé ruce, levou rukou drží pravou ruku další ženy. Takto se postupně vdané ženy, které drží hodové právo, uchopí do řetězu, který za pochodu ženská stárka zatáčí dokola. Vykročí přitom všechny levou nohou. Po dokončení pochodu se všechny otočí do středu a hlasitým výskáním ukončí tuto nástupní část. Všechny ostatní ženy drží v ruce malé ozdobené vařečky jako symbol jejich práva. Při výskání zvednou všechny pravou ruku vzhůru i se svými odznaky (vařečkami). Hudba začne hrát sólo a všechny vdané ženy si jdou pro své manžely, kteří sedí vzadu za stolem, a začnou tančit valčík. Jejich tanec se vyznačuje velkou vážností a důstojností. Ženy drží při tomto tanci vařečky stále v pravé ruce. Mezi tancem občas za-výskají, přitom se obvykle pustí vnějšíma rukama, které vzpaží zevnitř. Po skončení valčíku zůstanou dvojice na místě, pustí se vnějšíma ruka, které vzpaží zevnitř, ženy okázale mávají svým právem, a na znamení ukončení svého sóla výskají.

Pokud byla žena vdovou, vzala si k tanci syna, zetě nebo někoho z příbuzenstva.

Tančí skupina z Brna-Tuřan Anna Běloušková (1950) a Zdeněk Závodský (1952), Marie Hlavoňová (1933) – vedoucí, nese právo, a Miloslav Kolečka (1937), Jiřina Krajová (1953) a Zdeněk Kraj (1950), Jaroslava Musilová (1958) a Zdeněk Musil (1956), Marie Průšvicová (1945) a Jan Průšvic (1942), Marie Wagnerová (1951) a Lubomír Kovář (1945), hraje Večerka z Brna-Chrlic jako v A. 11.