Vivo

Jaká by to hamba byla, kdyby žena muže bila,
jaká by to hamba byla, kdyby se jí dal.
Žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže,
jaká by to hamba byla, protože ho ráda má.

Proč be koza netrkala, a dež vona rožke má,
/:a Marjánka neskákala, dež vona Františka má.:/
Pomužte mně na vovčírno, sem maličká, nedošíhno,
pomužte mně na vočírno, sem maličká tak.

Jesli vy mně pomužete,
všeci za mnó polezete,
jesli vy mně pomužete,
polezete tam.

Nalej mlíko do škopíčku,
nalej mlíko do škopku,
oděláme smetánečku,
oděláme smetanu.

Šlapání klobouku je starý svatební zvyk, který se udržoval v některých případech až do současné doby na západním Brněnsku a na sousedním Oslavansku a Náměšťsku. Prováděl se po svatebním obědě. Družba dal povel k tomuto obřadu spojenému s tanečním projevem říkáním: „Páni muzikanti, pozor na mě déte. Pan družba to dobře zařídí. Nejprve se stůl odklidí. Nechť je minet nebo landryš, kozarádyš nebo štajdyš. Budem všichni veselí! Vivat, páni muzikanti!“

(Poznámka: Minet = menuet, landryš = lendler, kozarádyš = kozácká, štajdyš = štajeryš, štajerský – vesměs názvy tanců, tančených v těchto územích v 2. polovině 19. století, někdy ještě i počátkem tohoto století.)

Při tomto říkání se shromáždí chasa kolem družby a pomáhá mu plnit jeho příkazy: připraví stůl, z něhož se sklidilo nádobí od oběda, a položí doprostřed široký starý pomačkaný širák, na kterém budou postupně tančit jednotlivé družičky a v závěru nevěsta.

Počínaje první družičkou vystupuje jedna po druhé na stůl. Chlapci i s družbou se rozestoupí kolem stolu a hlídají jednotlivá děvčata, která po předzpěvu taneční písně za hry hudby, která opakuje předzpívaný nápěv, šlapají po klobouku v rytmu taneční písně, otáčejí se kolem něho šlapákovými kroky atp. (volně impro­vizovaná taneční akce). Přitom se snaží v nestřeženém okamžiku odkopnout širák. Chlapci hlídají její počínání a odkopnutý širák se snaží zachytit. Shodí-li družička při tanci širák na zem je osvobozena od „výkupného“, které vybírá jeden z mládenců do připraveného klobouku při sesazování družičky na zem dalšími dvěma mládenci. Zachytí-li chlapci odkopnutý širák, vrátí jej zpět na stůl a družička musí šlapat klobouk dále. Zpívá další píseň a tanec se opakuje. Jakmile dokončí tanec, sesadí ji chlapci na zem a ihned od ní vyberou výkupné. Poslední tančí nevěsta. Ženich se přiřadí k družbovi a ostatní chase a přihlíží k tomuto tanci, o kte­rém se říkalo žertem, že při něm symbolicky šlape nevěsta po mužském rozumu.

Pokud některá z družiček nebo i nevěsta nebyly zpěvačky, mohly si „najmout“ třeba i některou starší kurážnější ženu, která buďto pouze zpívala za ně, anebo celý tanec tančila místo nich. Taneční písně byly vesměs žertovné popěvky ve 2/4 taktu a zhusta bylo jejich ostří satiricky zaměřeno na přítomné mládence a muže. Viz výše. Obvykle na začátku i na konci tance nebo po družbově přednesu na začátku zahrála hudba tuš.

V závěru šlapání klobouku tančí všechny páry včetně ženicha a nevěsty společný tanec. Někdy je to obkročák – šlapák – hambá-lek na píseň „Jaká by to hamba byla“ nebo nějaký jiný příbuzný tanec. např. škopíček – „Nalej mlíko do škopíčku“. Tanec zahájí družba se starosvatkou nebo s některou druhou ženou a k němu se ihned připojí všechny ostatní páry.

Postup tance škopíček:

1. Dvojice předzpívají taneční píseň.
2. Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci.

Tančí dvojice v postavení čelem proti sobě. CH uchopí D oběma rukama v pase nebo kolem trupu – v podpaždí (prsty směrem k lopatkám). Ženy drží muže oběma rukama ze stran za ramena, prsty rovněž směřují k lopatkám. V tomto postavení a držení tančí nejprve volným krokem (na první přehrání nápěvu).

1. takt – a: Oba nakročí proti sobě pravou nohou, špičky k sobě nebo těsně vedle sebe. noha na celém chodidle, koleno povolí.
   b: Povolené pravé koleno odpéruje nahoru, levá noha došlápne zlehka na zem vedle pravého chodidla rovněž celou šlapkou. Dvojice se pootočí asi o čtvrt kruhu.
2. – 8. takt = 1. takt.

Dvojice se otáčí zvolna kolem ve směru hodinových ručiček.

Hudba opakuje několikrát nápěv v rychlejším tempu. Dvojice se otáčejí stále na stejném místě rychlými přísunnými krůčky (2 v taktu). Vykračuje opět pravá noha, levá přisouvá po přední části chodidla. Špičky pravých nohou jsou stále u sebe na stejném místě.

Tančí a hrají členové souboru Omičan z Omic, nevěstu a ženicha Gabriela Wolfová (1972) a Miroslav Kroutil (1971), družbu Jaroslav Skoupý (1946) s Olgou Skoupou (1950), dále Rosti­slav Brim (1948) a Martina Brimová (1976). Miloš Brzoboha­tý (1952) a Hana Brzobohatá (1952), Jaroslav Kroutil (1940) a Miroslava Kroutilová (1942), Petr Nečas (1969) a Jitka Wolfová (1948), Miroslav Kroutil (1971) a Gabriela Wolfová (1972), muzika jako v B. 28.