Allegretto

Sedí kotek mezi sudy,
pil by pivo, neví kudy.
Hej, kotka do koutka, skákejte, děvčátka,
pacholátka jdou, jdou, pacholátka jdou, jdou.

Sedí kotek na hambálce,
šije boty Majdalence.
Hej, kotka do koutka, skákejte, děvčátka,
přes malou stružku, která ji přeskočí, dostane hrušku.

Volání: Málo nás, málo nás,
poďte, hoši, mezi nás.
 
Sedí kotek mezi sudy,
pil by pivo, neví kudy.
(dohrávka bez zpěvu; s opakováním)
 
Sedí kotek na stodole,
upadne-li, bude dole.
Hej, kotka do koutka,
tancujte, děvčátka,
pacholátka vejš, vejš,
pacholátka vejš, vejš!

Starý skupinový řetězový tanec byl sice znám i v jiných krajích, ale, podle zachované tradice se dlouho udržel v re­pertoáru kraje východočeského. Jako o „honění kota“ či „kary-tonu“ hovoří na počátku 17. století Dačický z Heslova ve spise „Prostopravda“, ve skladbě o „Masopustovi“. (Cituje ji Č. Zíbrt ve svých dějinách tance Jak se kdy v Čechách tancovalo, vyd. 1895, 2. vyd. 1960. Viz též další na s. 258-9.) Chorovodový typ tance a capella byl v lidové tradici prokládán různými humornými úkony, jako bylo: přeskakování lavice, vylézání ve spojeném hadu oknem na dvůr a do maštale ad. Jako dovádivý tanec měl svoje tradiční umístění v masopustní době nejméně až do konce 19. století a je často obnovován i při zábavách v současnosti.
Jeho taneční formace je prováděna hlavně v zátočkách vlnovitého hada anebo zavíjeného a rozvíjeného kola, v nichž se tanečníci nepřestávají držet za ruce. Na kazetě je kotek představen nejdříve jako útvar dívčí skupiny, k níž se po přivolání připojují i chlapci. Sloky doprovodné písně, pořadí prostorové figurace i kroková náplň nejsou závazné a vycházejí z okamžité invence účastníků tance. Na snímku je uspořádán sled i motivika podle jednotlivých slok doprovodných písní. Běžně v dochované literatuře začínaly oddíly slokou „Sedí kotek na hambalce“ (příčný trám podpírající vazbu horní části krovu, na němž sedávali holubi i číhající kočky).
Kromě uvedených slok, je možné tanec prodloužit ještě o další sloky:

Kotek leží na vrch kamen,
počítá, kolik je panen.
Refrén.

moravská:
Koteček sedí v okně,
a ocásek mu mokne.

Důležitým motivem pro přivolání Ch jsou i zvolání D: „Pacholátka jdou, pacholátka jdou“ a „Pacholátka vejš, vejš, pacholátka vejš“ – pro skočné části tance.
Na snímku byly užity tyto krokové variace:
T. 1.-4.: Chůze v trojdobém metru houpavého stylu a s menším důrazem na první době taktu.
5.-8.: Opakování.

Poskočné kroky se střídají v refrénových částech:
a) 4 poskočné kroky v rytmu valčíku vpřed,
b) 2 kroky s přednožením volné nohy vpřed – var. 4 poskočné kroky s přednožením + 2x 1 přísunný krok vpravo a 1 vlevo -zavinutý had se hodně zhustí a opět rozvine, pak zastavení D na místě: „Málo nás, málo nás, pojďte, hoši, mezi nás.“
c) 2 kroky se zakopáváním volných nohou vzad,
d) v zrychlené části: 4 i více poskočných kroků vpřed nebo kroky se zakopáváním.

Hudební zpracování: hudební složka souboru
Taneční rozvržení a nácvik: J. Zacharová st.
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Český ráj z Jičína Petr Hrubý (1963), David Jung (1975), Josef Kubíček (1966), Václav Mládek (1971), Miroslav Polák (1962), Martin Šatný (1976), Šárka Crhová (1970), Pavlína Kodešová (1971), Lada Navrátilová (1971), Petra Majorová (1972), Bronislava Plodková (1974), Zdenka Svobodová (1957), Petra Sýkorová (1965), Jana Zacharová st. (1952) a Jana Zacharová ml. (1973), muzika ve složení Dan Vinkler (1973) prim, Jitka Sochorová (1975) 1. housle, Jana Kůtková (1975) 2. housle, Vladimír Vondráček (1973) housle-kontr, Ondřej Tížek (1973) kontrabas, Tomáš Kozel (1972) zobcová flétna.