Allegretto
Z křoví do křovíčka honí ptáček ptáčky,
a já vám začínám zpívat krakováčka.
Milá mi ta strana, kde sluníčko vzchodí,
ale ta milejší, kde má milá chodí.
Okolo Bohdanče hrázka podle hrázky,
chládek za chládečkem a samé procházky.
Překrásné děvčátko často si tu chodí,
a mnoho mládenců chytře za nos vodí.
Původ malé čtyřřádkové formy českých krakováčků je nutné hledat v inspiraci polskými písněmi a tanci „krakoviak“. O tom poučeně píše básník J. J. Langer ve své stejnojmenné studii (1835), k níž připojil i své lyrické verše a doplnil tak i sbírku F. L. Čelakovského (Slovanské národní písně, Kniha 2., III, nové vyd. 1946, s. 357 ad. – překlady polských textů). Langer dále přesně charakterizuje tento druh lidové poesie, o níž informuje, že „Lid náš, seznámiv se později s krakováčky … počal je ihned tancovati a znárodňovati, to pak asi takto: Tanečníci – každý se svou -postaví se do řadu; zpěvák před muzikanty, ostatní za ním; když přezpívá půl krakováčka, opakují všichni půli tu; pak se druhá polovice zpívá i pospolitě opakuje. Nyní to jde dokola – tancují buď strašáka, břitvu, anebo kalupa a po jednom přehrání zastaví se opět všichni a někdo zpívá atd. Na Hradecku kdesi prý to jinak tancují a jmenují to polkou; snad podobněji trochu pravému krakowiaku“. K tomu rozhodně již není co dodávat. K 50ti Langrových a Čelakovského krakováčků připojujeme také tři, které mohou ještě rozšířit milostnou notu básníků o lásku k rodnému kraji, ale i dva, které mohou vhodně přispět k nenásilné dramaturgii tohoto žánru (č. 2. a 3.) a mohou být doplněny i o další vložky dvoudobě rytmizovaných tanců:
1. Och, vy hory, hory,
vůkol Chotěboře!
Jak na vás pomyslím,
sladké cítím hoře;
kdybych já měl křídla,
k vám bych se podíval
a vás, hory, hory,
celé bych zulíbal!
2. Ten svět v plné kráse
v dešti zelená se –
ach, tak též naděje
slzičkou okřeje;
nic, vy milí páni,
na slzy nedbejte,
a jen vy mi ještě
vesele zahrejte!
3. Kdo maličko solí, ten se nedosolí,
a kdo tuze solí, zase prý přesolí;
protož krakováčka svého již zavírám –
mé poslední slova:
„Po tobě umírám“!
Taneční náplň ke krakováčkům: párový tanec po kole nebo ve skupině. Tančí se za každým půlverším nejdříve zpívaným sólistou a opakovaným celou skupinou tanečníků. Provedení na kazetě:
1) Z křoví do křovíčka honí ptáček ptáčka … – polka na delší krok.
2) Milá mi ta strana, kde sluníčko vzchodí … – poskočným krokem – polka doleva.
3) Ekosé – přísunné kroky vpravo a vlevo a otočení po kole.
4) Břitva – Erbenův 2/4 nápěv č. 508, texty s. 299 (vyd. 1886): vyhození D na poslední takt, nebo přehození doprava na kruh.
V 3/4 taktu, srov. Č. Holas I., cit. sb. s. 59.
Hudební zpracování: B. Vítek, sen.
Taneční nácvik: J. Vítková
Popis a výklad: H. Laudová
Tančí a hrají členové souboru Radost z Pardubic Jiří Práchenský (1953), zpívá sólo, a Jitka Vítková (1948), Petr Slouka (1951) a Věra Vondráčková (1947), Milan Šotola (1978) a Martina Křesťanová (1977), Marek Vindeman (1969) a Světlana Raušová (1977), muzika jako v B. 1.