Sólové provedení

Hromadné provedení

(rekonstrukce Zdenka Jelínková)

HANÁCKÁ I. Vizovice

Dyž sem šél okolo Vaňharova,
díval sem sa, co má milá dělá,
a ona sa tam s jiným točí
a má uplakané černé oči.

Ach, vy čérné oči, co plačete,
šak vy přeca moje nebudete,
aj, nebudete a nesmíte,
věru darmo si na mňa myslíte.

(Podle přímého předvedení Josefa Čižmáře (1868-1965) začátkem 50. let v jeho tehdejším brněnském bytě. Tančil se Zdenkou Jelínkovou.) Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, dívka po pravici chlapce. Drží se buď vnitřníma rukama křížem vzadu nebo on obejme dívku pravicí kolem pasu, ona položí levici, ohnutou v lokti, na jeho pravé rámě. Vnější připaženy.

Taneční píseň si tanečník buď předzpívá před muzikou nebo zpívá při tanci.
1. – 6. takt: dvojice postupuje pevným, jadrným krokem s našlapováním na celé chodidlo vpřed po kruhu, vykročí oba pravou nohou nebo dívka pravou nohou, on levou. V taktu 3 kroky.
Nebo v lichých taktech postoupí třemi kroky vpřed, v sudých třemi kroky vzad. Kroky vzad jsou kratší, nežli vpřed, takže dvojice postupuje mírně vpřed.
7. – 8. takt: dívka předstoupí před chlapce, uchopí se spolu za pravé ruce ve vzpažení, levé v bok nebo připaženy. Tanečník postupuje vpřed buď rázným krokem (s tendencí nepovolovat kolena a spíše mírným zhupem z celého chodidla trochu nadnášet). Nebo jde vpřed třemi nízkými kroky poskočnými.
Dívka se podtáčí šlapákovým krokem z celého chodidla také s mírným nadnášením (vytahováním do výšky), koleno je pevné, nepovoluje. V taktu tři kroky. Každým krokem se otočí o půl kola.
9. – 10. takt: dvojice se pustí, dívka, ruce v bok nebo podél těla, pokračuje v otáčení šlapákem jako prve vpřed po kruhu. Tanečník za ní postupoval vpřed buď chůzí (tři kroky v taktu) nebo poskočně. Při každém kroku nebo poskoku na každou dobu taktu potlesk pravou dlaní shora do levé, otočené vzhůru.
Někdy se otáčela jen na místě a on „chopkovál“ s tleskáním kolem ní.
Takt 7. – 10. se může opakovat.
Pak se buď hned tančila druhá sloka stejně jako první.
(Pokud tanečník nezpíval.) Hudba hrála několikrát nápěv k tanci.
Jindy se dvojice zastavila před hudbou, dívka vpravo vedle chlapce, chytili se za vnitřní ruce a zatímco tanečník zpíval, dvojice přenášela váhu těla vnějšíma nohama vpřed s přikročením vnitřní nohy na třetí dobu taktu a v dalším taktu zakročením vnitřní nohy vzad a zhupem na ni, rozloženým na všechny tři doby. Vnější zůstává vpředu.

Poznámka: Hanácká začíná polonézovou částí (ovšem v tempu rychlejším, přizpůsobeném jihovalašským točeným). Pak následuje individuální část buď s podtáčením (viz záleské točené) nebo s volným otáčením dívky a s improvizovaným projevem chlapce. Tanec by mělo uzavřít víření (viz. Hanácká II.). Tanečník si mohl v libovolné chvíli při tanci zadupat, zavýsknout atp.

Po několikerém přetančení a vyzpívání všech slok zahraje hudba polku, kterou zrychlí až do kvapíku (t.j. rychlé hladké polky). Pár tančil hladce, s důrazem, po celých chodidlech. Otáčeli se doprava i doleva. Při změně směru si tanečník přidupl.

HANÁCKÁ II.

1. píseň

Vizovice

Teče voda od Vizovic,
nedaleko Luhačovic,
všecky lavky pobrala,
enom jednu nechala.

Dyž sem já šéł k milej večer,
měsíček mně svítit nechtěl,
ani hvězdička žádná,
že je falešná panna.

2. píseň

Ležala sem s kaprálem
na lavici u kamen
až do rána bílého.

Ležala sem, ležala,
až sa lavka hýbala,
až do rána bílého.

Pro mladé se zahraje ještě polka, která se hrála stále rychleji až do kvapíku.
Tanečník zazpívá píseň, tlesknutím nebo pohledem přivolá tanečnici. Ona se postaví k jeho pravému boku a oba se uchopí k tanci: buď jeden druhého vzadu křížem vnitřní rukou nebo on ji obejme pravicí kolem pasu, ona položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Tanečník pak uchopí levicí pravici dívky v předpažení dolů dovnitř. V tomto postoji při zpěvu přenášejí váhu těla v mírném stoji rozkročném vnější nohou vpřed, chodidla stále na svých místech (v lichých taktech vpřed na vnější), spojené paže se zhoupnou do výše. V sudých vzad na vnitřní nohu, spojené paže se sníží dolů.
Nebo se pohybují na místě dupkavě dvěma krůčky vnější a vnitřní vpřed (druhá noha přikročí celým chodidlem k noze vnější na třetí dobu taktu). V sudých taktech ustoupí vzad vnitřní nohou, vnější zůstane opřena chodidlem o zem a při úhybu celým tělem vzad, při němž se přenáší váha na vnitřní zadní nohu se současným snížením spojených paží, se vnější noha pouze posune mírně k vnitřní.
Po zpěvu přehrává hudba nápěv jedenkrát až dvakrát, pokud tanečník i s ostatními páry, které se k němu přidaly, nezačnou zpívat druhou sloku nebo další píseň.
Po zpěvu při opakování nápěvu dívka se otáčí před chlapcem, ruce v bok nebo podél těla „šlapákovým krokem“ – tři kroky v 3/4 taktu jako u Hanácké I. – on postupuje za ní kroky, poskočně ap. s tleskáním do dlaní. Dívka po několika taktech otáčení několika střídnostrannými kroky přísunnými před ním ustupuje, přidržujíc si po stranách oběma rukama sukně, a opět se točí. Při ustupování se mírně natáčí napravo a nalevo – ve směru výkročné nohy.
Na další frázi nebo další opakování nápěvu se dvojice uchopí v postavení pravými boky u sebe k víření (podobně jako u kúlané) a víří na místě kolem společné osy mírně nadnášivými kroky z celých chodidel (jakoby se při každém kroku trochu vytáhli nahoru) – kolena pevná, lokty obou rozloženy stranou (netisknout je k tělu). V každém taktu tři kroky, vykročí vnitřní. Na konci fráze se přetočí dvojice v posledním taktu třemi kroky opačnými (levými boky k sobě), aniž by se pustila. Pak víří doleva. Podle počtu taktů vychází při víření doleva při některých
písních vnitřní noha, jindy vnější. (Ta noha, která je po přetočení na řadě.)
Tanec končí dohrávkou. Při ní se tančí polka.
Tanec rekonstruován podle záznamu Josefa Čižmáře a doplněn podle Zdeny Halové, učitelky z Vizovic a její matky Amálie Halové (1880-1973). Tančívala ji v hospodě Na vinném. „Chlapec si zazpívál. Muziganti sa přidali. Roba sa točila, chlap za ňú nebo kolem ní. Chlópál do holének a nakonec sa nekolikrát spolu zatočili bok při boku „na švihák“.“

Projev muže za točící se tanečnicí:
Postupoval poskočně za tanečnicí a přitom tleskal střídavě při kroku do dlaní před tělem, při poskoku nebo podtrhu nohy na holénku, na lýtko nebo pod pokrčené koleno.
Tanečnice se může otáčet chvíli doprava, chvíli doleva. Na konci víření tanečník tanečnici pustí, rozhodí ruce, nízkým výskokem snožmo a tvrdým dopadem na obě chodidla se zarazí a zavýskne.

Sólové provedení (1:46.33) představuje rekonstrukci základního tvaru tance podle záznamu Z. Jelínkové i podle Čižmářova záznamu.
Tančili: Jiří Perůtka (1933) a Libuše Perůtková (1939), hrála muzika souboru Kašava z Lukova ze Zlína ve složení primáš Petr Král (1974), obligátní housle Miroslava Garguláková (1974), housle terc Jana Loucká (1974), violový kontr Jan Dudr (1976), klarinet Rostislav Jež (1975), kontrabas Jiří Straka (1972) a cimbál Martina Fuksová (1972).

Hromadné provedení (1:49.55) je tvůrčím zpracováním tance pro soubor Kašava z Lukova ze Zlína, autorkou je Magdalena Preiningerová.

Tančili: Vladimír Jedlička (1957) a Jana Kučerová (1970), Ivo Rochla (1965) a Jitka Perůtková (1962), Martin Dračka (1964) a Pavlína Dračková (1966), Rudolf Bezděčík (1967) a Lenka Kamenářová (1972), Ladislav Zuzaník (1965) a Ivana Hofmanová (1965), Jiří Perůtka (1933) a Libuše Perůtková (1939), hrála muzika souboru Kašava ve shora uvedeném složení.