1. píseň
Štyry chodníčky přes Javorníčky, ukaž ně, milá, svoje nožičky.
/:Hojasa, hojasa, svoje nožičky. :/
Ach, neukážu, byla bych blázen, třeba by tys mňa povalil na zem.
Hojasa…
Aj, poval, poval, pomóžeš stati, červené pantle zavazovati.
Hojasa…
2. píseň
A jede Čéšek z Vídňa a má koníčka šimla
/:a na něm sedélečko, ja ze samého stříbra. :/
A už sem propil všecko, aji z koníčka šíru,
/: kterak já zapomenu na svoju roztomilú. :/
3. píseň
Běžala ovečka hore do kopečka
/: a valášek za ňú, popiskoval na ňu. :/
Nežaluj baránku, na svoju galánku
/: ona ti uvije věnec z rozmarýnku. :/
4. píseň
Eště já si kole vody zajdu, eště si já švarné děvče najdu.
/: A už sem si kole vody zašel, a už sem si švarné děvče našel. :/
5. píseň
Močila konopě, močila,
žabka jí do kapse škočila,
močila konopě, aji len,
žabka jí skočila z kapse ven.
Jiné znění: Aničko, dušičko, srdce mé,
do lesa na špacír půjdeme,
obuj si pančošky, střevíčky,
půjdeme hóniti srnčičky.
Vałaská z Rusavy má formu suity. Tančí se na pět písní, které následují za sebou v pevném sledu. Některé z písní mají více textů. Poslední píseň má ráz dohrávky (plní např. funkci maďary v kúlané ze Zlínska na druhé straně Hostýnských hor). Po pohybové stránce se ve vałaské z Rusavy s výjimkou poslední písně s rejdovákovými prvky objevují především figury známé i v jiných točivých tancích.
Tak si tanečník na začátku předzpívá úvodní píseň, tanečnice se k němu přitočí, on zatleská a uchopí se k tanci.
Víření – provádí se kolem společné osy vpravo i vlevo v držení v objetí (tanečník drží tanečnici kolem těla, ona položí ruce ze stran na jeho paže).
Krok víření: klidný, měkký, „krpcový“, na celá chodidla, dva kroky v taktu. Kroky nejsou příliš dlouhé. Vykračuje vnitřní noha. Změna směru se provede přetočením ve druhé době taktu.
Individuální projev: tanečnice se otáčí klidným přešlapováním z nohy na nohu po kruhu před tanečníkem, paže podél těla. Dvěma kroky (vykračuje pravá) se otočí jednou kolem. Tanečník postupuje za ní krokem obyčejným (v taktu 1 krok s volným přísunem druhé nohy, potlesk do dlaní) nebo vláčným krokem poskočným – jeden poskok v taktu, druhá noha pokrčena přednožmo, potlesk. Krok může být i jinak mírně přizdobován (zadupáním).
Další figury: pohupování dvojice v kolovém držení „rusavském“ měkkými kroky s pohupem při každém kroku z celého chodidla.
Držení: oba čelem proti sobě, on levým, ona pravým bokem do středu. On ji drží pravou rukou za její levici. Takto spojené ruce si opře ona za záda. Druhé spojené ruce si založí zase za zády on. V tomto držení postupuje dvojice vpřed: v 1. době taktu vykročí on levou vpřed, ona pravou vzad. Na druhou dobu udělají oba na výkročné noze poskok (spíše pohup), noha se neodlepuje od země. Druhá noha je pokrčena přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí. V dalším taktu totéž na druhé noze. Takto postupuje dvojice několika takty vpřed. Podobně se těmito pohupy mezi postupem vpřed otáčí i jednou dokola (vpravo), otočení se provede čtyřmi pohupy.
Zvednutí tanečnice tanečníkem – po pohupech, po víření a v závěru. Zvednutí je nízké, tanečnice má nohy svisle k zemi. On ji drží v pase, ona mu položí ruce na ramena, mírně se odrazí. On ji v první době trochu pozvedne a ve druhé době postaví zpět na zem.
Rejdování (při poslední písni).
Dvojice čelem proti sobě, on levým, ona pravým bokem do středu. Drží se za obě ruce dole a stále postupují vpřed šoupavým krokem přeměnným s rejdováním jednou do středu kruhu, podruhé naopak.
1. takt: 1 šoupavý přeměnný krok chlapec levou mírně vlevo vpřed s mírným natočením paží doleva: levici v lokti poněkud pokrčí, pravici obloukovitě natáhne k levému boku dívky; natočí přitom i trup.
Dívka tentýž krok pravou šikmo vpravo vzad s natočením paží doleva. Levici v lokti pokrčí, pravici natáhne obloukovitě k levému boku chlapce.
2. takt: totéž na opačnou stranu, opačnýma nohama i rukama.
Přehledné pohybové schema tance.
Štyry chodníčky. Hraje se celkem dvakrát.
Zahájení tance. Tanečník předzpívá první píseň až po Hojasa…
Místo toho zvolá: „Hop!“ Přitom tleskne a podívá se na tanečnici, která se mezitím k němu přiblížila a zatočila se před ním.
Hudba přehrává nápěv po prvé. Dvojice se uchopí k tanci (čelem proti sobě – „rusavské“ držení). Pohupování dvojice rovně vpřed (dívka couvá) i s otáčením. Na konci pohupování chlapec dívku zvedne. Opět se ve zbývajících taktech pohupují vpřed i s otočením.
Hudba přehrává nápěv po druhé. Individuální projev: ona se točí před tanečníkem, on ji následuje chůzí, poskočně s potlesky. Pak následuje víření vpravo a vlevo a v posledním taktu zvednutí dívky.
Hudba hraje druhou píseň A jede Čéšek… po prvé.
Individuální projev: otáčení dívky a cifra chlapce. Ve druhé části pohupování v rusavském držení vpřed i s otočením.
V tom se pokračuje i při druhé přehrávce. Ukončeno zvednutím.
Hudba hraje třetí píseň Běžala ovečka po prvé.
Individuální projev: otáčení dívky a cifra chlapce. Společné pohupování rovně vpřed i s otáčením.
Po druhé totéž.
Hudba hraje čtvrtou píseň Eště si já kole vody – dvakrát.
Dvojice víří po celou dobu střídavě vpravo a vlevo. Směr se mění po frázích.
Hudba hraje pátou píseň Močila konopě – dvakrát. Dvojice tančí až do konce rejdování. Tanec je ukončen zvednutím dívky.
Poznámka: V provedení tance – i když jde o formu suity s pevnou vazbou písní a na ně zaužívané vazby pohybové – jsou přesto možné drobné individuální odchylky (viz trojí popis vałaské z Rusavy při různé příležitosti).
Tančili: Stanislav Stanovský (1924) a Jaroslava Stanovská (1934) . Hrála muzika souboru Vsacan ze Vsetína s primášem Pavlem Malíkem (1948) z Bystřice pod Hostýnem ve složení obligátní housle Jiří Kašpar (1962), housle terc Marian Sivera (1939), violový kontr Jan Vetchý (1935) a kontrabas Ctirad Bryol (1958).