Hoptajč je vlastně mateník, ve kterém se střídá dvoučtvrtní takt s taktem tříosminovým. V taktu dvoučtvrtečním se tančí ostré přísunné kroky stranou s výkyvy v bocích a s komíháním spojených paží anebo ostrý „šlapák“ – obkročák s vyzvednutím tanečnice v závěru. V taktu tříosminovém se tančí valčík. Tančí dvojice smíšené po knihu čelem proti sobě, CH zády, D čelem do středu. Držení ke kolovému tanci zavřené – spojené paže CH a D míří šikmo k zemi. CH drží levou rukou ve hřbetní poloze, prsty napjaty, pravici D. V průběhu tance se držení dvojice dvakráte změní (viz popis). 2/4 takt:
1. – 2. takt: 4 rychlé kratší dynamické a ostřejší přísunné kroky vpřed po kruhu (na každou dobu taktu jeden). Spojené paže dvojice doprovázejí každý krok ostrým pohybem z výchozí polohy (šikmo k zemi) asi o dalších 45° nahoru (ne však do čistého upažení) a zpět do výchozí polohy. Na konci drahého taktu – b) zůstávají spojené paže v poloze z 2. taktu a). Současně v této době drahá noha (CH pravá, D levá) nepřisouvá jako obvykle, ale dokročí s mírným přídupem k noze výkročné.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt. ale dvojice se vrací zpět na svá místa. Vykračuje CH pravou, D levou nohou. Spojené paže komíhají při každém přísunu shora dolu a zpět. Ve 4. taktu b) zůstávají paže téměř v připažení (prsty rukou míří šikmo k zemi). Následuje změna držení.
3/8 takt:
5. – 8. takt : Z držení v předcházejících taktech CH si založí svoji levici spojenou s pravicí D hřbetem za záda – za levý bok, a pravici D svírá lehce v prstech. Následuje houpavý valčík delšího kroku s nadnášením do polovýponu:
5. takt: Dvojice se změnou držení provede současně 1 valčíkový krok za CH do středu kruhu, CH vykročí levou nohou vzad, D vykročí pravou nohou vpřed.
6. takt: Následuje valčíkový krok přímým směrem ven z kruhu za D. D vykročí levou nohou vzad, CH pravou nohou vpřed.
7. – 8.: Dvojice se otáčí dvěma valčíkovými kroky jednou kolem s postupem vpřed po kruhu. CH vykročí levou. D pravou nohou. Následuje změna držení. Dvojice se nyní uchopí v postavení čelem proti sobě do držení zavřeného „v objetí“-, viz popis v dalších taktech.
2/4 takt:
9. – 10. takt: CH uchopí D oběma rukama kolem trupu, D mu položí obě ruce zpředu na ramena. V tomto postavení a držení se otočí dvojice 4 ostrými „šlapáky“ – obkročáky dvakrát kolem. Kroky jsou poněkud kratší. CH vykročí levou, D pravou nohou.
3/8 takt:
11. – 12. takt: CH vyzvedne D do výšky a otočí se s ní o 360° vpravo (11. takt). D se odrazí oběma nohama od země. vzepře se CH na ramena, nohy pokrčí zánožmo nebo je nechá volně spuštěny k zemi. Ve 12. taktu v 1. osmině CH postaví D zprudka na zem (stojí zády do středu jako na počátku tance, D čelem proti němu). Držení zůstává až do konce taktu stejné. Ve 2. a 3. osmině posledního taktu výdrž ve stoji na místě.
Změna držení dvojice do původního následuje až na začátku opakování celého tance.
Poznámka k charakteru jednotlivých tanečních kroku: Přísunné kroky stranou: jsou krátké, ostré, doprovázené kmihy v bocích. Noha výkročná je vždy napjata v koleně, chodidlo došlápne celou plochou na zem (1. doba taktu). Druhá noha přikročí rovněž plochou celého chodidla shora. Po dokročení však následuje malý podřep obou kolen (2. doba). Kmihy spojených paží byly popsány v příslušných taktech.
Valčíkový krok: je delší. Vykročení je vždy provedeno s podřepem a při přešlápnutí ve 2. a 3. osmině se dvojice nadnese do výponu.
„Šlapák“ – obkročák: je typicky protivanovsky ostrý, úsečný, provedený našlápnutím více na přední část chodidla. Otočení se provede zvrtem na přední části chodidla s mírným nadnesením.
Otočení CH při vyzvednutí D: CH se otáčí na místě vpravo. Na začátku otáčky nakročí na levou nohu. Při otáčce pak přisune druhou nohu a ustálí se v závěru do stoje snožmo.
Poznámka: všechny popsané detaily při provádění tanečních kroků včetně držení rukou, výkyvu v bocích atd. se podílejí na formování protivanovského tanečního stylu.
Tančí a hrají členové souboru Skalák z Protivanova Pavel Barák (1964) a Radka Baráková (1970), Jaroslav Pavlů ml. (1977) a Bohdana Kolínská (1974), Josef Pospíšil (1963) a Iveta Pospíšilová (1964), Jaroslav Vašíček (1974) a Eliška Vašíčková (1948), muzika jako v B. 7.