Mikula s tenčicú porúbał děvčicu,
škoda téj děvčice, šiła nohavice.
Udělali Veličané koryto,
nevěděli Lipovjané nač je to,
až jim jeden starý děda povídał,
ja, že je to korytečko na predaj.
Namírił na hołuba,
zastrelił vrabca,
chceł dívča urobiti,
urobił chłapca.
Pomožte ně na sušírňu, já su małá nedosíhnu,
jak ně na ňu pomožete, šeci za mnú polezete.
Starosvětská je starší typ sedlácké. Tančila se na písně určitého charakteru (byly jednodušší, než písně k sedlácké). O to bohatší byla cifra, kterou muzikanti rozvíjeli každou předzpívanou píseň tak dlouho, pokud taneční pár tančil a dokud nezačal tanečník zpívat další píseň. Závěrem starosvětské se hrála cifra, která připomínala tzv. mrzutou ze sedlácké. Výborným tanečníkem starosvětské byl Martin Miškeřík s Alžbětou Čambalovou z Velké. Tančili ji již v Praze na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895. Podle této dvojice obnovili starosvětskou prof. Vladimír Klusák a Zdenka Jelínková. Jednotlivé taneční figury, i když byly téměř shodné se sedláckou, přesto měly své osobité zvláštnosti v provedení.
Jednotlivé části tance:
I. Zahájení
Tanečník se postaví před muziku, zvedne pravou ruku a zavolá na muziku „psst“. Muzika na toto upozornění začne hrát předehru ke starosvětské (viz M. Zeman, Horňácké tance). Tanečník přidupává v rytmu hrané písně, zatleská si a otočí se k tanečnici, která stojí opodál. Rozevře náruč a zvláštním druhem kroku přísunného přešlapuje na místě popř. se k ní pomalu blíží. Tanečnice rovněž v mírném rozpažení, lokty uvolněny. Postoupí několiky kroky s přísuny proti němu (1. takt krok šikmo vlevo a přikročení P nohy, 2. takt krok P šikmo vpravo a přikročení L nohy atd.). Místo přísunných kroků kráčí k němu obyčejnými „ťapkanými“ kroky našlapovanými na celé chodidlo s mírným natáčením nalevo a napravo (v každém taktu 2 kroky). Jakmile sc přiblíží dvojice k sobě. uchopí se ihned k víření a asi 2x se na místě zavíří vpravo (D couvá krokem podobným jako u sedlácké).
1. takt – a: D zakročí levou nohou vzad. pata mírně vytočena ven, koleno mírně povoleno.
b: Zvrtne se na levé noze. koleno se mírně napne, P noha přikročí celým chodidlem k noze výkročné.
Krok CH:
1. takt – a: Vysune pravou nohu vpřed po obloučku, špice mírně vytočená zevnitř, koleno povoleno.
b: Zvrtne se na pravé noze a koleno se mírně vypne. Pata se posune doleva a vnější noha dokročí celým chodidlem k noze výkročné (špice pravé nohy směřuje kolmo ke středu chodidla levé nohy).
Těmito zvrtanými kroky se otáčí dvojice po několik taktu, až dozní úvodní intráda.
I. Zpěv taneční písně „Mikula s tenčicú“
CH v držení jako v sedlácké zpívá taneční píseň. Dvojice při zpěvu taneční písně přenáší váhu těla na levou nohu při lichých taktech a na pravou nohu v sudých taktech. Tanečník gestikuluje volnou pravicí.
II. Cifra po první taneční písni
1. takt – a: CH i D přídup vnitřní nohou, koleno mírně povolí.
b: Přídup vnější nohou, vnitřní noha odpéruje nahoru (dvojice spojí vnější paže stříškovitě vpředu).
2. takt = 1. taktu.
3. – 6. takt: Dvojice volně víří doprava krokem jak uvedeno nahoře. D couvá.
7. – 8. takt = 1. – 2. taktu: Přešlápnutí na místě.
9. – 12. takt: Dvojice víří doleva, CH couvá. Krok víření zůstává stejný, zvrtaný, ale CH a D si vyměnili role, CH couvá, D postupuje vpřed.
III. Zpěv druhé písně „Uděuali Veličané koryto“
Dvojice se pustí vnějšíma rukama, v 1. – 2. taktu při zpěvu přenáší dvojice váhu. směrem napravo v 1. a nalevo ve 2. taktu. Od 3. taktu začíná D obcházet okolo CH předem k jeho levému boku, zadem ke svému původnímu místu, ještě jednou kolem dokola a po třetí zůstává za CH, kde se s ním uchopí za levou ruku. D při obcházení vykročí levou nohou a obchází obyčejnými krůčky, 2 v taktu. CH ji pomáhá při převádění pažemi: pravou rukou jako by ji sunul předem kolem sebe, zvedne levou ruku, posílá jí kolem svého levého boku dozadu. Ona pak obchází kolem něho ještě jednou, on ji znovu napomáhá pravicí dopředu ke svému levému boku. pak ji posílá za sebe, kde ji uchopí levou rukou za její levici a tam pak přenášejí spolu váhu těla střídavě na levou a pravou nohu až do konce písně. D při přecházení sune svoji paži kolem jeho hrudníku, vzadu po zádech atd.
IV. Cifra po druhé taneční písni
Tanečník vede tanečnici za sebou (1. – 6. takt). Vykročí levýma nohama šikmo vlevo vpřed, spojené levice vyšvihnou vlevo stranou. D postupuje za CH přikračovaným krokem přísunným, CH krokem poskočným vpřed, jeden v taktu. Pravá ruka gestikuluje. CH jde krokem poskočným vpřed, v lichých taktech poskok na levé, pravá pokrčí přednožmo a pravicí potlesk na pravou holeň, v sudých taktech opačnou nohou.
7. takt: CH přechytne D za zády pravicí za její levici, paže vyšvihnuly podle D vlevo stranou.
8. takt: Dvojice ve stoji vedle sebe, D po pravici CH. Švihnou spojenými vnitřními pažemi vpřed.
9. takt: Ještě jeden švih spojenými pažemi vzad, paže se rozpojí a dvojice se uchopí k víření.
10. – 11. takt: Dvojice víří vpravo obvyklým způsobem, D couvá.
12. takt: Dvojice zastavuje víření dvěma podupy.
13. – 14. takt: Podupy (vždy dva přešlapy v taktu na vnitřní a vnější nohu – jako v t. 12.), v 13. taktu ještě na místě, ve 14. se začíná vířit doleva.
15. – 16. takt: Víření vlevo.
17. – 18. takt: Podupy čelem k hudbě (dva v taktu).
19. – 20. takt: Buďto jako v 17. – 18. taktu, nebo dvojice zakončí drobným „ďupkáním“ (4 drobné podupy v taktu). 21. – 22. takt: Po ukončení víření CH posílá D za sebe. 23. – 24. takt: D obchází ještě jednou kolem CH dvěma kroky v taktu, při obcházení D táhne levici kolem jeho těla jako závěru III.
V. Zpěv třetí písně „Namíriu na houba“
CH zpívá s bohatou gestikulací a D ihned od začátku obchází CH kolem jako v závěru předcházející písně. CH jí při obcházení pomáhá tím, že ji pravou rukou obejme kolem pasu a posílá ji dále. Levou ruku jí uvolní, D obchází zadem až na své místo. (Přechytávání rukou, pomáhání tanečnici při přecházení i pohyb levé paže tanečnice po hrudi CH hrají v tomto tanci velkou roli. Usnadňují taneční pohyb a dodávají tanci zvláštní půvab a atmosféru.).
Pozn.: Obcházení má již tanečnice vžito, takže přesně skončí na svém místě.
VI. Hudba přehrává nápěv písně, na který navazuje cifra muzikantu.
1. Přehrávka nápěvu:
1. – 8. takt: D jakoby pokračovala v obcházení, ovšem CH ji nepouští, pravou rukou ji přidržuje zlehka kolem trupu, a levou rukou ji jakoby chtěl přechytnout, CH uchopí pravicí levou paži D zezadu až těsně u ramene. D se ho přidržuje levicí za jeho pravou paži. CH uchopí křížem levou rukou levé zápěstí D. Pravice D připažena. V tomto držení se otáčejí až do konce 8. taktu přehrávky na místě kolem společné osy. D dvěma kroky v taktu (obyčejné kroky), CH kroky poskočnými (1 v taktu). CH vykračuje pravou nebo levou nohou, D levou. Při tomto otáčení se postupně držení uvolňuje až se uvolní docela, takže CH drží levicí levou ruku D jako při vedení D za sebou.
2. Při hraní cifry:
1. – 4. takt: CH vede D známým způsobem za sebou, s výkyvy paží stranou. D popochází za ním, buďto krokem obyčejným s natáčením jedním a druhým směrem nebo jako obvykle krokem s přísunem.
5. – 6. takt: Švihem spojených paží roztočí CH D doprava. D se čtyřmi přešlapy otočí jednou kolem o 360° ( začíná pravá noha), zastaví se čelem k CH, ale ještě doznívá výkyv doprava nejen v natočení těla, ale i v pohybu nohou.
7. – 8. takt: D totéž a naopak. CH cifruje – podupává trojdupy s natočením napravo a nalevo, paže v rozpažení (pokud možno natáčí se směrem, kterým se natáčí D).
9. – 10. takt: D ve stoji čelem k CH, v 9. taktu se trojdupem natočí napravo, v 10. trojdupem nalevo (trojdup vychází z dupavých kroku při ďupkání). Působí jakoby furiantským dojmem -říkalo se, že se před tanečníkem „natrásá“. CH ruce v bok ve stoji na přední části chodidel, na 9. takt a) vytočí paty zevnitř (podpatky nad zemí) a na b) podpatky k sobě prudce srazí -„tuče houba nebo houby“. Na a) při vytočení pat povolí poněkud kolena do mírného podřepu a na b) při sražení pat kolena vypne.
11. – 12. takt: D se otočí doprava a ukončí pohyb natočením doprava čelem k CH s přísunem levé nohy k pravé. CH dělá „odzemek“. Na 1. dobu 11. taktu dřep kolena zevnitř, ruce v bok, na druhou dobu výskok do stoje na patách.
13. – 14. takt: D se otáčí jako v 11. – 12. taktu, ale naopak, CH znovu odzemek a dále se pak střídá „tučení houba“ s odzemky a se zadupáním. D se znovu otáčí jedním i druhým směrem.
15. – 16. takt: Trojdupy CH a D čelem proti sobě s natočením stranou, oba paže roztaženy a z toho v dalším taktu přecházejí do společného víření atd.
Podobně pokračuje tanec dále:
Ve 2 taktech víření doprava, v dalších 2 taktech se podupy zastaví, pak víření doleva. Tanečnice na konci víření doleva obchází tanečníka, který jí udělá místo zvednutím levice. Tanečnice podchází pod levou rukou, tanečník si ji přidržuje jako na začátku přehrávky písně „Namíriu na houba“ a opakují pozvolné převádění tanečnice za sebou po několik taktů z těsného držení až po uchopení se za levé ruce, kdy tanečník vede tanečnici za sebou. CH zase krokem poskočným, D obyčejnými kroky. Po několik taktů ji vede za sebou. Švihem spojených paží ji roztočí doprava a opakuje se celá část, kdy tanečnice se střídavě otáčí doprava a doleva, podupkává proti tanečníkovi, zatímco on ruce v bok na místě „tuče houby“ a dělá odzemek. Závěrečnými podupy s natočením obou proti sobě a s mírně rozpaženými pažemi ukončí tuto část a opět se uchopí k víření.
VII. Zpěv čtvrté písně „Pomožte ně na sušírňu“
Dvojice při zpěvu přenáší obvyklým způsobem váhu těla vlevo a vpravo, tanečníkova levice vzpažena v gestu.
VIII. Muzikantská cifra
1. – 2. takt: Dvojice na miste „ďúpe“ dvakrát v každém taktu (na
a) vnitřní noha. na b) vnější).
3. – 4. takt: Drobným poďupkáváním (4 podupy v taktu) začínají na místě.
5. – 6. takt: Drobnými podupy postupně se posunují směrem vpřed k muzice.
7. – 8. takt: V dalších taktech drobným ďupkáním dvojice ustupuje dozadu (stále začíná vnitřní noha).
Muzika hraje nápěv „mrzuté“ (Három fárom, pod kočárom).
Dvojice se otáčí drobným poďupkáváním doprava asi 4 takty. V dalších dvou taktech jdou opět ďupkáním vpřed, ve 2 taktech opět vzad a pak opět navazuje ďupkáním s pohybem doleva (cifra po „mrzuté“). Podle délky cifry opět postupuje dvojice ďupkáním dopředu (ve 2 taktech), ďupkáním vzad (ve 2 taktech). Před závěrem ještě poďupávají směrem vpřed ve 2 taktech, směrem vzad ve 2 taktech a pak už jenom v 1 taktu drobným poďupkáním na místě, při kterém se otočí čelem k sobě, pak následují závěrečné akordy, při kterých tanečník lehce nadzvedne tanečnici a postaví ji na zem (D se opře oběma rukama ze strany o jeho ramena, on ji uchopí v pase a D odrazem mu napomáhá při vyzvednutí. Doskočí zpět oběma nohama na zem a CH ji stále přidržuje). V úplném druhou dobu plácne svojí pravicí do pravice D. Tím jí „zaplatí“ čili poděkuje za tanec a zůstanou chvilku klidně stát. Tím tanec končí.
Starosvětská stejně jako sedlácká je tanec, jehož skladba je improvizována z několika daných prvků a figur. Protože šlo zřejmě o tanec vyspělých a starších tanečníků, bylo tempo tance poněkud volnější než u sedlácké. Rovněž počet písní, které se k starosvětské zpívaly, byl menší. O to větší byla plocha pro hudce a pro jejich hudecké cifry. Tanec tedy měl možnost plně se rozvinout a popř. opakovat některé taneční vazby, čímž docházelo v rámci taneční kompozice k určité gradaci. Tanečníci se totiž nejenom rozjařili tancem, ale našli i zalíbení v různých složitějších vazbách a tanečních prvcích. Důležitá byla souhra jednotlivých tanečníků, což se projevovalo i v jejich výrazu. Kompozice starosvětské např. v podání Martina Miškeříka a Alžběty Čambalové, posledních přímých nositelů tohoto tance, byla dílem přímo mistrovským. Ve starosvětské se objevovaly i některé jiné kroky, nežli jsou běžně známé v sedlácké. Stejně tak pokud jde o taneční figury (mnohonásobné obcházení D kolem CH, postupné rozvíjení tance do prostoru atp.). V druhé části snímku na kazetě – opakování s detaily – si můžeme těchto odchylek povšimnout.
Tančí Zdenka Jelínková (1920) a Jiří Mička (1945) z Velké nad Veličkou, hraje Horňácká muzika Martina Hrbáče ve složení Martin Hrbáč (1939) prim, Josef Pešek (1952) housle-terc, Josef Kůtný (1961) housle-kontr, František Sedlář (1940) klarinet a Jaroslav Smutný (1934) kontrabas.