Nad Javornýčkem spjévá hrdlička,
co dełá miłá, krmí konýčka, krmí konýčka.

Liboce sa, liboce, zelený lísteček na buce,
zelený lísteček na buce.

[: Ešte by sa libotał,:]
[: keby mu vetríček šuchotał.:]

Jde o starší typ sedlácké podle Jiřího Zámečníka a jeho ženy Magdaleny. Podobně též tančívala s Jiřím Zámečníkem Rozina Zámečníková.

Tanec má 3 části.
I. Zpěv taneční písně (proto „zpívaná“)
Tanečníci předstoupí před muziku a zazpívají 1. sloku 1. taneční písně („Nad Javornýčkem“). Při zpěvu přenášejí váhu těla jako později v páru s tanečnicí: v lichých taktech na a) nakročí výrazně vpřed na levou nohu. na b) houpavě přisunou vnitřní nohu k noze vnější nebo někteří místo přisunutí nohy přikročí k noze výkročné, někdy i s přidupnutím. Někdy ovšem zůstanou ve stoji rozkročném (vnější noha vpřed), v lichých taktech pak při přenesení váhy na vnější zůstává vnitřní noha na místě, odlepí se pouze patou od země. V sudých taktech na a) buď zakročí pravá noha vzad nebo se na ni přenese váha těla (pokud v 1. taktu zůstala na místě). Přenášení váhy těla je prováděno se zapérováním v kolenou a kotnících, někdy až s dvojnátřesem. Paže doplňují výraznou gestikulací zpěv. Před závěrem zatleská­ním přivolají okolo stojící tanečnice. Tanečnice přiběhnou k pravé straně tanečníka. Dvojice se uchopí za vnitřní ruce a pokud ještě pokračuje zpěv, přenášejí D váhu těla vpřed na vnější nohu (pravou), vzad na levou shodně s tanečníkem.

II. Víření dvojice kolem společné osy v polootevřeném držení
CH uchopí D pravicí kolem pasu, D mu položí levici ohnutou v lokti na pravé rameno nebo na záda. Vnějšíma rukama se uchopí jako při velické sedlácké. Na přehrátí písně víří dvojice v 1. části písně vpravo, ve druhé vlevo kolem společné osy. Pokud je píseň členěna na více celků, střídá se směr vířeni při každé frázi.

Krok víření
Vznikl podle starých tanečníků, zřejmě z kroku, který začínal na vnitřní nohu zvrtem podobně jako u velické sedlácké. Později se vykrystalizoval do osobité podoby. Při otáčení dvojice doprava D couvá, CH postupuje vpřed.
1. takt – a: Lehce, jakoby přitlumeně shora naskočí na vnitřní nohu (CH na pravou, která je mírně povysunuta vpřed, D na levou, která mírně zakročí), koleno povolí.
b: Vnitřní noha odpéruje nahoru a současně dokročí CH malým krůčkem levou vpřed a D malým krůčkem pravou vzad k noze výkročné.
V dalších taktech podobně. Otáčení není příliš prudké, ale zato je bohatší ve smyslu vertikálního pohybu. Ke konci hudební fráze zastaví vaření na b) přídupem vnější nohy a mění otáčení na opačnou stranu. Někdy ještě v jednom taktu jakoby přešlápli vířivým krokem pouze na místě a pak od dalšího taktu začínají vířit doleva (CH couvá, D postupuje vpřed). Krok je obdobný jako u víření doprava. Pokud píseň končí, dvojice se zastaví čelem k hudbě a připraví se na zpěv další sloky. Pokud dvojice vířila ke konci nápěvu doleva, může tanečnice krůčky stejného charakteru jako při víření oběhnout okolo levého boku tanečníka dozadu, který jakoby ji pravou rukou za sebe poslal a znovu se vrátí na své původní místo po jeho pravici. Není-li nápěv u konce, uchopí se dvojice za vnitřní ruce a až dokonce nápěvu přenáší váhu těla jako při zpěvu. Některé taneční dvojice při víření v polootevřeném držení komíhají mírně spojenými pažemi dolů a nahoru.

III. Samostatný taneční projev tanečnice a tanečníka
V průběhu tance buď hned na začátku po zpěvu nebo po víření kterýmkoli směrem tanečník tanečnici pustí a ta se otáčí na místě krokem jako při víření, jenže s většími otáčkami. Paže přidržují podél těla roztočené sukně. Otáčení se provádí jenom doprava. Tanečník při tanečnici několikrát může přešlápnout krokem jako při víření (zvýrazní podřep na a) v každém taktu a přitom tleskne pravou dlaní do levé). Někdy toto přešlápnutí vygraduje až do podupu. Mladší tanečníci si i poskočí krokem poskočným, někdy při tomto poskoku tlesknou do dlaní před tělem nebo pod pokr­čeným kolenem. Pokud není píseň ještě u konce, může se dvojice uchopit do víření a vířit až do konce. Výjimečně se objevuje rozto­čení tanečnice, když po skončení víření doleva oběhne tanečníka kolem levého ramene dozadu a on se k ní poskoky, přidupáváním, tleskáním do dlaní nad hlavou atp. otočí. Ona pak u jeho pravého boku až do konce melodie se otáčí doprava shora popsaným krokem.

Tančí Petr Prášek (1960) a Marie Vachunová (1958), Vít Prášek (1971) a Jana Prachařová (1976), hraje Horňácká muzika z Nové Lhoty jako v B. 6.