(rekonstrukce Zdenka Jelínková podle prof. A. Václavíka)

Rúbal Hajčár obušenkem javořinu,
běžala k něm Maryšenka přes bořinu,
[: střehla ovce s Hajčárečkem do rána,
ošálaná Marynečka plaka :].

Rači já mám svoju ženu než Marušku,
dám si já ju vymalovat na obušku,
[: na obušku přivázaná šnorečka,
lepší moja Hajčárka než Maruška:].

Tanec zjistil prof. A. Václavík v Pozlovicích v r. 1908 od Františky Kolaříkové. Píseň zapsal Josef Černík v Podhradí (viz Záleské písně, č. 438). Zpívala Anna Gergelová z Podhradí.
Podle sdělení prof. Václavíka ústně i podle záznamů v Lu-hačovském Zálesí, oddíl Tanec (str. 493), prý při tomto tanci „musel býti mladík moc hybký a ražný, to je pružný a rychlý, který uměl s valaškou i ženou zacházet.“
Podle charakteru písně jde patrně o druh točené, kterou tančil muž s valaškou – obuškem v ruce. Tempo je dynamické a podle sdělení A. Václavíka po pohybové stránce tanec vycházel z pozlovické točené. Použití obušku, zvláště ve třetí figuře, kdy tanečník a tanečnice tančí odděleně, způsobilo, že tanec působí poněkud dojmem zbojnického tance. Nápěv písně se ve 2. části podobá slovenské písni „Moja milá zadrímala“.

Tančí dvojice před muzikou. Tanec zahajuje tanečník předzpěvem. Obušek drží v levé ruce. Tanečnice stojí opodál a sleduje zpívajícího tanečníka. Čeká na pokyn, kdy se má k tanečníkovi připojit.

Zpěv první sloky.
Tanečník v rytmu zpívané písně přenáší váhu těla z nohy na nohu a gestikuluje pažemi. Občas přidupne a ke konci předzpěvu k němu na zatleskání přibíhá tanečnice. Na místě u jeho pravého boku se dívka dvakrát otočí doprava krokem skočným (vygrado-vaným zvrtem): odrazem a výskokem v předtaktí z pravé nohy se otočí na a) asi o 180° doprava a dokročí současně celým chodid­lem levé nohy na zem. (Špička levého chodidla je vytočena do­vnitř před pravé chodidlo a levé koleno je vtočeno zevnitř.) Na b) pravá noha D se vysune na místě špičkou zevnitř, koleno vytočeno ven („zvrt na místě“, který se ke konci b) vygraduje až do mírného poskoku). Na konci b) se odrazem z pravé nohy opět připraví ke kroku v dalším taktu. Píseň se opakuje k tanci.
Dvojice se uchopí k víření v držení polootevřeném, D po pravici CH, spojené vnější paže jako při sedlácké napřaženy šikmo vpřed.
1. – 8. takt: Dvojice víří kolem společné osy skočným krokem (viz dívka při otáčce), D couvá, CH postupuje vpřed. Odrazem z vnitřní nohy z předtaktí na a: D zakročí pravou nohou za levou a CH předkročí téměř v pravém úhlu levou nohou před pravé chodidlo.
Na b: D zakročí levou nohou vzad, pata vytočena zevnitř, CH vysunutím pravé nohy vpřed zevnitř, malý krok pravou nohou vpřed. Na konci druhé doby se oba odrazí z vnitřní nohy a připraví se k následujícímu kroku v dalším taktu. Takto se otáčí dvojice až do konce 8. taktu. Na a) 8. taktu krokem vnější nohou zastaví víření, na b) výdrž.
9. – 10. takt: Dvojice víří opačným směrem doleva (CH couvá, D postupuje vpřed), vykračuje opět vnější noha z odrazu na předtaktí na vnitřní (D klade chodidla jako prve, CH naopak).
11. – 13. takt: D ukončí víření doleva přeskokem (obě nohy skrčí co nejvíce) přes nataženou levici tanečníkovu, ve které drží obušek. CH jí dopomáhá při výskoku mírným nadnesením pravou rukou. Po doskoku na obě nohy obíhá D dvěma krůčky v taktu (na a) vykračuje pravá noha) okolo chlapce až na místo po jeho pravici.
14. – 17. takt: Dvojice pohupuje na místě přenášením váhy těla z vnější nohy na vnitřní, čelem k hudbě. CH drží pravicí D kolem pasu, D má položenu pravici na jeho rameně, levice CH jde vzhůru i s obuškem, pravice D připažena. Přenášení váhy těla se provádí s nátřesem, směrem vpřed na vnitřní nohu, směrem vzad na vnější nohu. Chodidla jsou přitom stále na svých místech, dvojnátřes se provádí s limity v kolenou.
18. – 26. takt = 9. – 17. taktu.

Zpěv druhé sloky.
Dvojice přenáší po celou dobu váhu těla s dvojnátřesy vpřed na vnější nohu, vzad na vnitřní jako v taktech 14. – 17. při přehrávce první sloky.

Hudba přehrává nápěv druhé sloky.
Individuální taneční projev CH a D:
1. – 4. takt: D se otáčí na místě kolem vlastní osy vpravo krokem jako na začátku tance, CH postupuje „holubcovými“ skoky kolem D proti směru hodinových ručiček.
Holubcový krok (též tlučení, bití holubů):
1. takt – a: CH došlápne celým chodidlem levé nohy před chodidlo nohy pravé a prudce se odrazí a současně obě nohy vyšvihne únožmo doprava.
b: V této poloze prudce srazí chodidla patama nebo vnitřní stranou chodidel k sobě.
2. takt = 1. takt, ale naopak. Odrazem z pravé nohy sražení pat vlevo stranou.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt. Takto může CH pokračovat kolem D až do konce 8. taktu, kdy tato část končí, nebo na začátku další fráze se otočí o 180° a vrací se na své místo zpět.
5. – 8. takt: CH se vrací zpátky a na konci 8. taktu přídupem zastaví.
9. – 17. takt: Společná cifra CH a D v postoji čelem proti sobě. D ruce v bok, CH v gestu i s valaškou v levici.

Dívčí krok:
9. takt – a: Poskok na levé noze, pravá se opře patou přednožmo mírně šikmo vpravo vpřed.
b: Poskok na levé noze, pravá překříží levou a dotkne se zleva špičkou země.
10. takt – a = 9. taktu a.
b: Odrazem z levé a výskokem stoj snožmo.
11. – 12. takt = 9. – 10. taktu, ale opačnýma nohama.
13. takt: Trojdup, levá, pravá, levá noha.
14 – 17. takt: Dívka obíhá okolo chlapce ve směru hodinových ručiček až na své místo drobnými krůčky (dva v taktu), vykročí pravou nohou, při každém kroku potlesk pravou nikou do levé.
18. – 22. takt: Dívka jako prve, ale s malou obměnou v závěru cifry.
22. – 26. takt: Obíhání jako ve 14. – 17. taktu.

Chlapecký krok:
9. takt – a: Uvolněním pravé nohy podřep na levé, pravá mírně pokrčena přednožmo,
b: Napne levé koleno a současně přirazí nohu levým chodidlem k zemi.
Takto až do konce taktu 13.
14. – 17. takt: CH stojí rozpažmo, valaška v levici vzhůru, s mír­ným natočením sleduje obíhající dívku.
18. – 19. takt = 9. – 10. takt.
20. takt: Holubec vpravo stranou, odrazem z levé nohy.
21. takt: Holubec opačným směrem.
22. takt: Přídup levou nohou, paže s obuškem v širokém gestu vzhůru.
23. – 26. takt = 14. – 17. takt.

Dohrávka:
1. – 8. takt: V držení polootevřeném víří dvojice skočným krokem doprava. D couvá, na a) vykračuje vnější noha. V 8. taktu dvojice víření rázně zastaví.
9. – 16. takt: Víření opačným směrem (chlapec couvá), vykračuje opět vnější noha. Dvojice ukončí víření v postavení čelem k sobě, CH uchopí D v podpaždí, D mu položí obě paže ze strany na ramena. D se lehce odrazí, CH ji vyzvedne a postaví zpátky.

Pozn.: Podle prof. A. Václavíka byl to tanec do určité míry improvizovaný, zvláště v části individuálního tanečního projevu chlapce a dívky. Některé společné cifry CH a D se podobaly valašskoklobouckému čardáši. Některé staré ženy prý v tanci místo těchto cifer srážely k sobě podpatky (tzn. na a) na přední části chodidel vzdálily paty od sebe, na b) je prudce srazily k sobě), to opakovaly několikrát a pak obcházely drobnými krůčky tanečníka s čapuškáním do dlaní.

Tančí a hrají členové souboru Kašava z Lukova u Zlína Ivo Rochla (1965) a Markéta Pavlištíková (1964), muzika ve složení Petr Král (1974) prim, Pavla Jurásková (1975) a Petra Kučerová (1978) housle-terc, Eva Kočičková (1974) housle-kontr, Jan Dudr (1976) viola-kontr, Martina Fuksová (1972) cimbál a Jiří Straka (1972) kontrabas.