Pod Javorinú, v zeleném boru,
tam, kde boršičtí mládenci orú.
Aj, orú, orú, enom nekerí,
kerí nosijá pávovo perí.
Tančí dvojice smíšené čelem k hudbě. D po pravici CH, drží se za vnitřní ruce v připažení, vnější ruce připaženy. Tanec má 2 části.
I. Zpěv taneční písně
V uvedeném postavení a držení přenáší dvojice při zpěvu 1. sloky (zpívá CH) váhu těla vpřed na vnější nohy s hmitem spojených vnitřních paží vpřed (a); druhá noha se mírně posune k noze výkročné ke střední části chodidla nebo se jen uvolní patou od země a poohne se v koleně, aniž by se posouvala z místa (b). V sudých taktech totéž vzad. Na a) se přenese váha těla vzad na vnitřní nohu, kmih spojenými pažemi vzad. na b) se posune poněkud vnější noha k noze vnitřní nebo zůstává na místě a pouze se nadzvedne špička. Dvojice se tedy při přenášení váhy těla mírně natáčí od sebe při švihu spojených vnitřních paží vpřed a k sobě při švihu spojených vnitřních paží vzad.
Poněvadž dnes již doprovází tanec většinou dechovka, při předzpěvu, který je poněkud ve volnějším tempu, muzika nehraje. Hudebníci často vypomáhají zpěvem při předzpěvu tanečníkům.
II. Víření dvojice kolem společné osy vpravo i vlevo v poněkud rychlejším tempu
Postavení a držení: Dvojice čelem k hudbě. D po pravici CH. CH obejme D pravicí kolem pasu. D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno nebo za zády (podle výšky tanečnice). Vnější paže spojí stříškovitě před tělem. CH uchopí levicí shora pravou ruku D (hřbety obou nahoře, palce zaklesnuty do sebe).
Víření dvojice vpravo – krok víření:
Začíná v předtaktí odrazem z vnitřního chodidla, přičemž na 1. dobu každého taktu dopadne celou plochou chodidla vnitřní noha na zem a vnější noha se současně dopadem shora opírá patou o zem. Na 2. dobu každého taktu se vždy vnitřní noha před odrazem posune u CH vpřed (víří-li vpravo), u D vzad. Při víření doprava CH se opírá vnější patou mírně vpředu, D zase naopak těsně vedle nohy vnitřní. Uprostřed víření (obvykle v posledním taktu 1. části nápěvu) dvojice 3x zadupe vnější, vnitřní, vnější nohou v rytmu 2 osminy a čtvrtka. D někdy místo těchto podupů víří až do konce běžným vířivým krokem.
V druhé části tance se víří doleva (CH couvá. D postupuje vpřed), začínají opět z předtaktí výskokem na vnitřní noze. Po dopadu pata CH zůstává stále vpředu, zatímco pata D se vysunuje vpřed. Hlavní váha otočení pak je na kroku vnitřní nohou, u CH vzad, u D vpřed.
Délka víření se řídí podle jednotlivých částí písně. Obvykle na konci každé fráze se mění směr. Pokud je píseň členěna pravidelně na 2 poloviny, pak v 1. polovině písně se víří doprava (D couvá). V posledním taktu této části po trojím zadupání CH i D se mění směr víření. Při víření doleva však se neotáčí dvojice pouze společně krokem víření, ale v poslední části (asi 4 taktech) tanečník i tanečnice uvolní držení vnějšíma rukama a zatímco tanečník až do konce nápěvu mírně poskakuje na místě vířivým tanečním krokem, posílá D zepředu pod své levé rameno dozadu na své místo. D jej pak obíhá obyčejnými lehkými krůčky po přední části chodidla – v každém taktu 2. Po oběhnutí se s ním opět chopí za vnitřní ruce a zpívá se další píseň.
U boršické se obvykle tančívala i 3. část tance – individuální taneční projev CH a D.
CH uvolňuje tanečnici, sám přidupává na místě krokem jako u víření obměňovaným i trojdupy („ďupkáním“). Přitom může tleskat do dlaní v rytmu. D se otáčí na místě doprava krokem jako u víření.
Pozn.: Staří tanečníci, např. J Gorel a K. Jestřabíková, tančili ještě v r. 1954 tento tanec ve Strážnici „zvrtaným krokem“, který začínal zvrtem na vnitřní noze v předtaktí, takže na 1. dobu každého taktu došlápla na zem vnější noha.
Tančí a hrají Josef Pomykal (1954) a Ludmila Halíková (1945) z Boršic u Blatnice, hraje Dolněmčanka jako v D. 2.