Aj, ta hucká hospoda, aj, ta hucká hospoda
z drobného kamení, z drobného kamení.
[: A kdo peníze nemá :], [: ať do ní nechodí :].
Pod Babíma horama, pod Babíma horama
široká dolina, široká dolina.
[: Nastane ti, šohajíčku :], [: žałostná novina. :]
Kdo umí vařit pěry, naši tetka,
ona dávajú trnky doprostředka,
[: měła mamka, měła syr, synek jí ho vymlsil,
holadria, holarija. :]
Tančí dvojice smíšené ve volném rozestupu před muzikou, D po pravici CH. CH obejme D pravou rukou v pase, D mu položí levici ohnutou v lokti na pravé rameno. Vnější ruce připaženy nebo v bok. CH občas při zpěvu gestikuluje levicí v pokrčení vzpažmo. Tanec má 3 základní části.
I. Zpěv taneční písně
CH předzpěvují po jednotlivých slokách některou z písní k sedlcké – hucké. Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci 1x až 2x (pokud nezačnou tanečníci sami zpívat další sloku nebo jinou taneční píseň). Při zpěvu taneční písně přenáší dvojice váhu těla v lichých taktech vpřed na vnější nohy, v sudých taktech vzad na vnitřní:
1. takt – a: Malý krok vnější nohou vpřed, noha je v koleně napjata.
b: Přísun vnitřní nohy k noze vnější s malým limitem podřepmo.
2. takt – a: Malý krok vnitřní nohou vzad, noha je v koleně napjata.
b: Přísun vnější nohy k noze vnitřní s nepatrným limitem podřepmo.
Jiný způsob přenášení váhy těla:
Chodidla tanečníků zůstávají na místě, váha se přenáší v lichých taktech vpřed na vnější nohy v mírném stoji rozkročném malým nadnesením na vnější nohu (a) a malým hmitem podřepmo (obě kolena se mírně prohnou vpřed, pata vnitřních nohou se přitom odlepí od země). Při přenášení váhy vzad v sudých taktech na a) se mírným napnutím kolen přenese váha vzad na vnitřní nohu a na b) obě nohy v kolenou nepatrně podřepnou, špička vnější nohy se obvykle poněkud odlepí od země.
II. Víření dvojice kolem společné osy vpravo a vlevo obohacené o společné poskakování dvojice na začátku
Hudba opakuje nápěv poprvé.
Dvojice v postavení jako při zpěvu. CH levou ruku v bok, D pravou ruku připaženu, poskakují namístě střídavě na vnější a vnitřní noze s doprovodnými pohyby druhé nohy.
1. takt – a: Krátký, ostrý výdup vnější nohou vpřed (trup se nepatrně nachýlí dopředu).
b: Poskok na místě na vnější noze. Vnitřní noha švihem před-noží poníž, chodidlo mírně napnuto. Vyšvihnutím vnitřní nohy vpřed se tělo poněkud zakloní.
2. takt – a: Přešlap na vnitřní nohu vzad, trup se mírně předkloní.
b: Poskok na místě na vnitřní noze, vnější poohne zánožmo. Tělo se poněkud zakloní vpřed (hlava mírně sklopena). Chodidlo zanožené nohy je mírně ohnuto. Všechny liché takty jako 1. takt, sudé jako 2. takt.
Hudba opakuje nápěv podruhé
Dvojice víří na místě kolem společné osy oběma směry. Vykračuje vnitřní noha. Obvykle se začíná doprava.
1. takt – a: CH vykročí vnitřní nohu mírně po obloučku vpřed (noha v koleně mírně povolena, krok je krátký) a noha došláp-ne celým chodidlem na zem. D krůček levou nohou vzad, noha došlápne celým chodidlem na zem, pata mírně vytočena doleva, noha v koleně mírně povolena.
b: CH krok levou nohou vpřed – noha předkročí poněkud před nohu pravou, špička je vtočena dovnitř. Pravá noha se současně v koleně poněkud napne. D krok vnější nohou vzad – noha došlápne asi o půl stopy za nohu vnitřní. Noha v koleně se poněkud napne.
V dalších taktech podobně jako v 1. taktu.
Někdy víří dvojice pouze doprava. Jindy uprostřed nápěvu na konci určité nápěvové fráze ukončí víření dvěma podupy na místě vnitřní, vnější nohou a v další části nápěvu víří až do konce stejným způsobem. Nyní však CH couvá a D postupuje vpřed.
III. Individuální projev tanečníka a tanečnice
D se otáčí na místě vpravo, ruce založeny v bok.
1. takt – a: Otočení na pravé noze vytočené špicí zevnitř, asi o půl kola. noha došlápne na celé chodidlo.
b: Levá noha předkročí před pravou nohu s otočením o dalšího půl kola. Chodidlo rovněž došlápne celou plochou na zem. Otáčení je hladké, rychlé, v některých případech s nepatrným náznakem povolení v koleně pravé nohy.
CH mezitím zatleská, poskočí a cifruje, pokud se D otáčí. Tento individuální projev následuje ihned po počátečních skocích a trvá až do konce nápěvu. Nebo. je-li nápěv delší, může být zakončen tanec ještě společným vířením. Někteří tanečníci roztočili tanečnici i z víření.
Dovětek hucké sedlcké tvořil obvykle tanec, kterému někteří tanečníci říkali „trnka“. Dvojice se uchopí v postavení D po pravici CH vzadu za ruce křížem.
1. – 4. takt: Dvojice se otáčí kolem společné osy vpravo krokem poskočným – jeden v taktu, vykračuje vnější noha. D couvá, CH postupuje vpřed.
5. – 6. takt: Napnutím spojených překřížených paží se přetočí dvojice dvěma poskočnými kroky, začíná opět vnější, o 180° zevnitř.
7. – 10. takt: Dvojice se otáčí čtyřmi poskočnými kroky, nyní kolem společné osy doleva.
11. – 12. takt = 5. – 6. taktu. Dvojice se otáčí zase zevnitř a vrací se do svého původního postavení.
Pohyby taktů 1. – 12. se střídají až do konce písně.
U některých tanečníků, kteří se nestačí tak rychle přetáčet, se objevuje určitá nepravidelnost v otáčkách a někdy pro lepší orientaci v prostoru postoupí několika takty dopředu atd.
Tančí Josef Šimčík (1946) a Helena Šimčíková (1951) z Hluku, hraje muzika souboru Radovan jako v E. 2.