[: V Nezamyslicích pěkné dům, :]
[: a v něm děvčátko, bože můj. :]
[: Naši mně za ňó nedajó, :]
[: protože děvče neznajó, :]
[: Ale šak já ju dobře znám, :]
[: protože za ňó chodívám. :]
Měl sem děvče, hezký děvče, rádo mě mělo,
ale to mě mrzí, že mě nechtělo,
má tváře červený, vlasy kadeřavý,
to bévala moja milá, ale už neni.
Naléte mně, vy šenkýřko, skleničku vína,
je tu moja milá, a tá by pila,
má tváře červený, vlasy kadeřavý,
to bévala moja milá, ale už neni.
I. Sousedská („V Nezamyslicích pěkné dům“)
Tančili většinou starší muži (sedláci) a sami si k tomu zpívali. Tančilo se kroky sousedské s přídupem při nakročení a s pevnými příklepy jedné nohy o druhou. Tyto kroky se prováděly jednak na místě, když se muži furiantsky postavili s džbánkem piva v ruce před muzikanty, aby si dali zahrát sólo, ale i při tanci s děvčetem. CH „lóskal holuby“, tj. silně a sebevědomě přiklepával podpatkem jedné nohy o podpatek nohy druhé nebo vnitřní strany holínky o holínku druhé nohy. Těmito kroky postupoval vpřed, zatímco D zlehka tančilo přísunnými kroky nebo kroky vyšlapávané sousedské nazad (dvojice v držení ke kolovému tanci zavřeném, CH levým, D pravým bokem do středu).
Jindy přicházeli s písní “ V Nezamyslicích…..“ před muziku rytmickou chůzí (v každém taktu jeden krok) a v pravé ruce drželi vzhůru džbánky s pivem.
Hudba opakuje nápěv jedenkrát.
CHCH v rozestupu před hudbou jednotlivě „lóskají holuby“:
1. takt – a: CH nakročí pevně na pravou nohu (celým chodidlem).
b: Nadnesení do výponu.
c: Odrazem z výkročné nohy poskočí na pravé noze (při výskoku se pravá noha mírně vychýlí směrem doleva) a levá noha narazí buď délkou celého chodidla o vnitřní část nohy pravé nebo holínkou o pravou holínku. Po přírazu druhé nohy (po „lusknutí holuba“) ihned doskočí zpět na pravou nohu.
2. takt = 1. takt, ale opačnou nohou.
Toto „lóskání holubů“ prováděli buď:
a) na místě čelem k hudbě;
b) směrem vpřed nebo v různých směrech po taneční ploše;
c) nebo s otáčením při odrazu z pravé nohy doprava, při odrazu z levé nohy doleva.
V závěru tohoto „cifrování“ postaví džbánky s pivem na stůl nebo na zem a připraví se k tanci s DD. DD na pokyn tanečníků, kteří si ještě několikrát mohou poskočit, přibíhají k nim a uchopí se spolu ke kolovému tanci, natočeni bokem do středu, CH levým, D pravým. Spojené paže jsou volně napjaty do středu kruhu.
Zpívá se druhá sloka.
Taneční dvojice v uvedeném postavení a držení postupují vpřed s natáčením v lichých taktech zevnitř kruhu, v sudých taktech dovnitř kruhu:
1. takt: CH provede jeden krok s „lusknutím holubů“ pravou nohou šikmo vpravo vpřed. D ustoupí před ním krokem sousedské šikmo vlevo vzad s mírným pootočením v kyčlích.
2. takt = 1. takt, ale opačným směrem.
Dvojice těmito kroky postupují mírně vpřed, CH se při výskocích mírně podepře o D, D jej přidržuje.
Při zpěvu další sloky se dvojice těmito kroky otáčejí doprava jako při sousedské nebo valčíku s mírným postupem vpřed.
II. Polka s „lóskáním holubů“ („Měl sem děvče“)
Podobně se tančí s „lóskáním holubů“ i polka.
Po dokončení sousedské si tanečníci poručí taneční píseň, předzpívají první sloku a na opakování nápěvu hudbou tančí.
Dvojice tančí živou polku poněkud delšího kroku, mírně houpavého. CH vykročí levou, D pravou nohou. Při každém čvrtém kroku CH se odrazí pravou nohou a „luskne holuba“ (vletu přirazí levou nohu k pravé) a ihned zase doskočí na pravou (odrazovou) nohu. Takto se tančí i v dalších taktech. „Luskání holubů“ se vkládá nepravidelně, většinou v souhře s taktovým členěním a s frázováním písně.
Tančí a hrají jako v A.21, sólo zpívá Jan Millý (1947).