Dnes je středa 20. září 2017, svátek má Oleg Český jazyk

Myslivost - plánovitě trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí jako přirozená součást života na venkově


Myslivost je systematicky propojenou řadou činností na úseku chovu a ochrany zvěře, včetně péče o trvalý rozvoj těchto hodnot. Tyto činnosti jsou neoddělitelně spojeny s aktuální žádoucí regulací početních stavů populací jednotlivých druhů volně žijící zvěře tak, aby živelný nárůst početních stavů jednoho druhu zvěře nebyl limitujícím faktorem pro zachování či přirozený vývoj ostatních živočišných a rostlinných druhů. Uvedené činnosti jsou nenahraditelnou součástí pozitivních aktivit člověk v přírodě, zemědělství, rybářství, lesnictví. Úsilí o zachování přírody a krajiny, její ochrana včetně volně žijící zvěře jsou přitom hlavní součástí myslivosti. Tento aspekt myslivosti je typický pro nynější českou myslivost, která historicky vychází z někdejšího rakousko-uherského pojetí, na něž navázala a tento aspekt je její neoddělitelnou součástí. Lidé si záhy uvědomili, že zvěř nelze jen lovit, ale je nezbytné se věnovat i péči o ni. Myslivost v sobě zahrnuje i další aspekty, tedy činnosti běžně prováděné myslivci, zejména odchovy zvěře, obornictví, bažantnictví, ochranu zvěře a jejích biotopů, osvětu, mysliveckou kynologii a samozřejmě dodržování mysliveckých obyčejů a tradic jako používání myslivecké mluvy, úlomků, zálomků, konání výřadů a výloží, pasování. Historicky jde o tradiční škálu činností zahrnujících v sobě prvky ochrany přírody i zvěře používající své vlastní metody, tradiční mluvu, zachovávající zvyky a tradice a v neposlední řadě filozofii a etiku. Součástí myslivecké filozofie a etiky je především vyjádřením uvědomění si odpovědnosti, kterou myslivci vůči přírodě a zvěři v ní mají. Myslivecká etika, v níž je vyjádřena celá řada nepsaných pravidel, která jsou myslivci dodržována, se prolíná celým dlouhým vývojem myslivosti, během něhož se jejich obsah poněkud měnil, avšak její dodržování je znakem odpovědnosti myslivce.

 

Součástí myslivecké filozofie je uvědomění si toho, že zvěř je neoddělitelnou a důležitou součástí přírody, kterou jsou myslivci povinni zachovat pro další generace. Mysliveckou filozofii lze vyjádřit tak, že samo střílení myslivce nedělá. Jen ten, kdo se těší ze zvěře a lesa, i když to kolem nebouchá, kdo v přírodě pobývá i v době hájení, když pole i les jsou zamrzlé a zaváté, když je málo potravy a zvěř ohrožuje smrt, kdo zvěř v tomto období ochraňuje, ten je pravým myslivcem. Ochráncem a chovatelem může být jen myslivec.

 

Myslivost v zúženém pojetí vznikla původně k získávání potravy a postupně se její význam měnil. Ve středověku se z této tradičně hospodářské činnosti stávala spíše činností zájmovou, zábavou šlechty, zatímco v současnosti se myslivost v naší zemi považuje téměř výhradně za zájmovou hospodářskou a ochranářskou činnost vycházející z někdejší tradice. Pokud jde o samotný lov zvěře, ten je jen určitou součástí mnoha dalších aktivit, k nimž patří např. obornictví, bažantnictví, kynologie, sokolnictví, trubačství, fotografování. Dnešní myslivec s ohledem na to, jak se postupně měnil význam myslivosti, je přítelem přírody, který se vždy angažoval a angažuje v její racionální ochraně, je starostlivým hospodářem, dovede se postarat o zraněnou zvěř z volné přírody, která u něj najde odbornou pomoc a je-li to možné, vrací ji zpět do přírody.

 

Celý obsah nominační dokumentace pro zápis do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky naleznete zde: http://www.nulk.cz/files/narodni_seznam/Nominace_narodni_seznam_myslivost.pdf 

 

 


 


Folklorní festivaly (35)
Instituce, organizace a spolky (4)
Konference (3)
Muzea v přírodě (22)
Periodický tisk (12)
Stálé expozice (22)
Webové prezentace (13)
Přidat odkaz