Zapsáno do Národního seznamu: 2012
Východočeské loutkářství představuje nehmotný kulturní statek – v češtině provozované loutkové divadlo ve všech svých historických podobách a rozmanitých projevech. Slučuje dovednosti slovesné (literární), dramatické, dramaturgické, inscenační, režijní, herecké, resp. loutkoherecké, interpretační, scénografické, výtvarné a hudební. Po celou dobu své existence je vnímáno jako významný fenomén, který se stal neodmyslitelnou součástí širšího kulturního dědictví českého národa. Tento původně umělý produkt profesionálních divadelníků znamenal v českém kontextu v produkcích kočovných marionetářů vůbec první kontakt širších lidových vrstev s mimofolklorní divadelní kulturou. Svému publiku se čeští loutkáři snažili poskytnout kolektivně sdílený emocionální prožitek světa.
V širším smyslu tato společensko–kulturní funkce našla zejména v 19. století mimořádnou odezvu v lidovém prostředí, které přijalo její formy, styl a vyjadřovací prostředky jako projev blízký jeho vlastnímu chápaní uměleckého projevu. Marionetové divadlo jakožto interpretační umění, neodmyslitelně spojené také s profesionální řemeslnou i lidovou tvorbou (řezba, omalování a kostýmování loutek, malba dekorací), vytvořilo nesmírně silnou a pevnou tradici loutkového divadla, která se projevuje nepřetržitě doposud ve dvou vzájemně se ovlivňujících a prostupujících liniích – lidové (amatérské loutkářství ve všech aspektech) a profesionální (statutární divadla, nezávislé skupiny a sólisté) – a je permanentně modifikována experimenty, originálními tvůrčími snahami a trendy. Právě silné a pevné vědomí tradice, z něhož roste obliba loutkového divadla a důvěra v možnosti loutek naplňovat zmíněnou společensko–kulturní funkci přes změny forem a stylů, přesahuje intenzivně do dnešních dnů a vytváří velmi plodné podhoubí pro další uměleckou tvorbu.
V oblasti východních Čech s přesahem do Podkrkonoší našlo loutkářství neobvykle „úrodnou půdu“. V tvorbě zdejších loutkářů se spojuje v jeden celek myšlenkové bohatství a kreativní potence se zručností a dovedností řemeslnou. Východočeské loutkářství oplývá bohatstvím osobitých textových námětů předávaných z generace na generaci, ovlivněných specifickou geomorfologickou, historickou i národností charakteristikou kraje. Je těsně svázáno s řezbářskou, výtvarnou a interpretační tradicí, která se dynamicky proměňuje v dobovém kontextu. V současnosti zde má své výrazné nositele ve všech uvažovaných sférách včetně instituce, která se zabývá jeho reflexí. Evidentně zde existuje řada specifických atributů, které zdejší loutkářskou tradici výrazně ozvláštňují a posilují a zasluhují mimořádné pozornosti (významní místní loutkáři a rodiny, výrazně zvýšená intenzita jejich činnosti oproti jiným oblastem, historicky doložený první český loutkář J. J. Brát, specifické lokální proměny původního repertoáru, věhlasná řezbářská dílna Suchardů v Nové Pace, loutkářská firma APAS v Josefově, mezinárodně proslulé Divadlo DRAK v Hradci Králové, jednotlivé skupiny volně působících umělců, v rámci celé republiky nejpočetnější loutkářské amatérské soubory, Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, festival amatérského loutkového divadla Loutkářská Chrudim aj.).
Návrhový a evidenční list- Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)
Foto: web NÚLK
Aktualizace: 20. 10. 2021