Velikonoční obchůzky s Jidáši na Bučovicku

Zapsáno do Národního seznamu: 2016

Součástí velikonočního hrkání a klapání jsou v některých oblastech naší republiky obchůzky s Jidáši, konající se na Velký pátek nebo Bílou sobotu. Na Bučovicku chodí s hrkači Jidáš ve většině případů v pátek odpoledne, a to ve dvou termínech, v 15 a 17 hodin. Důvodem patnácté hodiny je údajná Ježíšova smrt. Jen v jedné obci chodí Jidáš na Bílou sobotu v devět dopoledne.

Obchůzka s Jidášem je často archaicky nazývána honěním Jidáše. Skutečné honění spočívalo v tom, že po mši vyběhl z kostela ven maskovaný chlapec a ostatní hoši ho honili. Když ho chytli, ostatní mu hrčeli a klapali kolem hlavy a pokřikovali popěvky o nevěrném Jidáši a nevěrných židech. Jedním ze zdrojů lidového „honění Jidáše“ mohly být středověké pašijové hry. Na utváření vesnického obyčeje s Jidášem se podílely lidové tradice obřadního ničení symbolických figurín v přechodovém čase konce zimy a pořádku nového léta a pálení ohňů. Jidáše tudíž nejen honili, ale i topili, věšeli, shazovali z kostelní věže a pálili. Neúspěšné byly pokusy o christianizaci tohoto lidového obyčeje, například pálení Jidášovy brady, tyče s koudelí, která trčela z kazatelny. Honění Jidáše se v obcích na Bučovicku sice vyskytuje, ale v jiné podobě, než jak bylo praktikováno v minulosti.

Přibližně od druhé poloviny 19. století a průkazněji od 20. let 20. století je doložena tradice velikonočního hrkání a klapání a zároveň obchůzka s Jidášem ve čtrnácti lokalitách Bučovicka.

Iniciátory obchůzek s Jidáši v obcích na Bučovicku jsou v daný rok vždy nejstarší, to je vedoucí účastníci, ale také jejich rodiče a prarodiče a rodiče a prarodiče všech účastníků hrkání. Dolní věková hranice účastníků se pohybuje od tří do pěti let. Nejvíce početná je skupina hrkáčů od šesti do čtrnácti, patnácti let. Jedná se především o chlapce, jen ojediněle se v průvodu hrkačů objevují také dívky. V některých vesnicích smí mít aktér i více než patnáct let. Řídícími osobami mezi aktéry jsou nejstarší hoši. Nazývají se páni, stárci nebo bochmani, někdy jen vedoucí. Jejich pomocníky jsou obyčejně o rok mladší podpáni nebo podstárci. V jednom případě se navíc setkáváme s vodiči. Všem ostatním, tedy věkově nejmladším, se říká jednoduše hrkači nebo klapači, klepači, jindy jen kluci nebo obyčejní.

Postava Jidáše je nazývána vesměs tak, jak jsme zvyklí, tedy Jidáš. Jidášem je buď maskovaný živý představitel, obvykle nejstarší z účastníků hrkání, nebo neživá bytost, figurína. Svou vizáží a chováním vzbuzuje strach, ale spíš se stává objektem všeobecné zábavy. V několika obcích dochází k závěrečnému potrestání Jidáše. Důvodem jsou jeho záporné, negativní projevy chování vůči ostatním aktérům a veřejnosti a také biblický podtext, vyzrazení Ježíše Krista římským vojákům.

Vybírání odměny za klapání probíhá na Bučovicku ve dvou termínech: na Velký pátek při obchůzce s Jidášem a na Bílou sobotu dopoledne.

Návrhový a evidenční list- Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)