Ze Stanu na Nepomucku.
Zápis V. Čtvrtek, hudební úprava M. Šimandl.

Na naší půdě straší,
nás žádnej nevystraší.
Káča na žebříku nadělá cavyku,
když na tu půdu leze,
že na ni někdo vleze.

/: Vona hned na nás křičí,
že na tej půdě fičí. : /
/: Von je tam schovanej
takovej moc divnej.
Vezmem ho rychle dolů,
nebudem tady spolu. : /

Párový figurální tanec. Postavení: CH a D proti sobě po směru kruhu, D zády. Držení: častější výskyt improvizovaných kroků bez držení; při valčíkových otáčkách držení párové zavřené s různými obměnami. Střídají se neustále 2 základní figurace proložené malými improvizovanými pohyby: např. 1. část tance: každý sám tančí valčíkem „na tři“ po kruhu, D drží ruce na sukni, CH ruce opřeny směrem dozadu v bok, D se sama otáčí v mírném posunu vpřed, CH jde valčíkovým krokem za D. 2.část: CH jde za D a tleská pod koleny, v posledním taktu 2 podupy. 3. část: CH 2 valčíky po kruhu, ruce drží v zaobleném vzpažení nad hlavou, 2 valčíkové otáčky, 1 krok zpět a 1 krok vpřed, v posledním taktu 2 podupy.
Jméno tance štajryš je odvozeno z názvu „Štajeriš“, které naznačuje domov tohoto tance ve Štýrsku. Původ jména jeho bratra Lendler – Landla, vyjadřuje zase pravděpodobný venkovský původ. Oba dva jsou staršími předchůdci valčíku, v němž se motiv milostné hry páru v lidovém pojetí přeměnil na rozmarnou taneční improvizaci, která vyjadřuje vzájemný vztah páru i osobité stránky mužského a ženského projevu. Štajryš, stejně jako lendler, zdomácněly na mnoha místech v Čechách i na Moravě, kde odedávna panoval čilý styk s německým obyvatelstvem. České obdoby obou tanců mají svoji typickou atmosféru, kterou doplňují veselé texty písní.

Tančili a hráli členové souboru Jiskra z Plzně: Vlastimil Dostal (1955) a Jitka Šedivcová (1973), Jan Vohnout (1959) a Milada Vohnoutová (1965), Bohumil Žáček (1959) a Miloslava Žáčková (1960), muzika jako v C.1 a dudák Jaromír Konrády (1944), zpěváci Michaela Benešová (1977) a Borek Horejt (1952).