Z Karlovarska a Chebska, Mostecka, Mariánskolázeňska, Teplicka (ještě v 30. letech 20. století.)
Název těchto tanců, známých na našem území nejméně od poloviny 19. století, vznikl počeštěním německého pojmenování „Kreuzpolka“ – „křižák“. Základem byly polkové kroky prováděné v různých pohybových figuracích tak, jak byly tančeny již v tanečních zábavách v měšťanské obrozenské společnosti. Vzhledem k tomu, že „polka“ jako národní tanec ihned zdomácněla na venkově – ostatně přeměnný krok jako taneční motiv již obsahovaly různé lidové tance – také v tomto domácím prostředí se „krajcpolka“ obohacovala o další obměny. Nasvědčuje tomu také to, že právě v západočeském a jihočeském kraji se „krajcpolka“ objevuje v nejpočetnějších řadách svých variantů. Na snímku jsou tyto varianty zachyceny v určité vazbě, tak, jak je podle originálních zápisů A. Balounové zpracoval soubor Dyleň z Karlových Varů. (V dalších popisech se opíráme o rukopisné záznamy autorčiny sbírky, jejíž listy jsme očíslovali.)
V některých variantech mají „krajcpolky“ vazbu na svůj dobový vznik – totiž na tanec již v 1. polovině 19. století značně rozšířený – na ekosézu, která zlidověla pod názvem „šotyš“. K českým typům se zpívala často doprovodná píseň „Ty sviňáku svinský“, dobře známá ve slezské i valašské oblasti. Její obměnou byla paralela německého prostředí „Hack- Schotisch“, v Českém lese a Pošumaví nazývaný také „Hack- af“.
Vcelku lze typově „krajcpolky“ charakterizovat jako tance přechodné od figurálních tanců ke kolovým, které měly rovněž ve starší době bohatější figuraci.
Základním postavením ke „krajcpolce“ bylo postavení CH a D vedle sebe, čelem po kruhu v držení vnitřníma rukama v těsnějším připažení nebo mírném upažení, nejčastěji v pokrčení paží vnitřních rukou; vedle volného postavení dvojice se střídalo držení zavřené, polootevřené, zkřížené za zády nebo před tělem, či protilehlýma rukama naproti sobě, „savo-jankové“ aj.
Základním krokem „krajcpolky“ bylo variabilní spojení kroků: „špička-pata“, polkový krok.
Z Poohří – Karlovy Vary, Mostecko.
Rkp. sbírka A. Balounové, s. A 1. – 2.
Var. z Prácheňska, něm.: „Siehste – wohl“ z Karlovarska.
Já mám holku, hezkou holku,
vona umí krajcipolku,
já mám holku, hezkou holku,
vona umí tancovat.
1. a/ postavení dvojice vedle sebe, levými boky do středu kola, vnější ruce v bok.
T. 1. – 1 polkový krok vpřed,
2. – 1x pata – špička,
3. – 4. = 1.- 2.,
5. – 8. kolová polka nebo zátočka v zavěšení za lokte, nebo podtáčení D v postupu polkového kroku vpřed po směru tance,
b/ T. 1. – pata – špička,
2. – polkový krok stranou, dále jako v a/.
2. se škrtnutím patou o zem – typ „sviňák“.
Z Karlovarska a Chebska, A. B. rkp. s. 2.
V postavení dvojice vedle sebe, levými boky do středu kola; v držení: vnitřní paže napřažený vpřed, mírně poníž, vnější ruce v bok.
T. 1. – 1 přeměnný krok vpřed ve směru tance, začíná pravá noha,
2. – levá noha zůstává stát vzadu; na 1. dobu poklep špičkou o zem, v 2. době klouzavé vedení zanožené nohy do přednožení se „štrejchnutím“ paty o zem. Trup v 1. době nepatrně předkloněný, v 2. d. zakloněný; střídavě pr. a lev. noha.
3. = 1.,
4. = 2. ,
5. – 8. CH polkovými čtyřmi kroky postupuje vpřed a podtáčí přitom D pod pravou rukou. Var. tančí se též s rukama zkříženýma před tělem, dále var. (A. B. rkp. B, s. 6.).
3. hvězdicová polka – Sterndlpolka Mel. var. „Ty, sviňáku svinský“ „Siehste – wohl“.
3. hvězdicová polka – Sterndlpolka
Mel. var. „Ty, sviňáku svinský“
„Siehste – wohl“.
Z Karlovarska (A. B. rkp. B, s. 6.). 
Var. a/
Postavení: CH a D vedle sebe, boky ke středu kola bez držení, obě ruce drží v bok.
T. 1. – oba vnějšíma nohama 1 polkový krok šikmo od sebe – CH ke středu, D směrem ze středu – proti směru r. hod.,
2. Dva poklepy patou o zem, vnitřní noha mírně kříží přes stojnou, tělo mírný předklon nad přednoženou nohu;
3. = 1. t., ale směrem CH a D k sobě;
4. = 2. t., ale CH a D proti sobě se vzájemným pohledem na sebe, nebo úklony a s poklepy patou nebo špičkou.
5. – 8. t. kolová polka v zavřeném držení.
Var. b/
5. – 8. takt na konci polky zátočka o 360 stupňů v držení za pr. ruce v pokrčení asi ve výši ramen;
c/ CH podtáčí D pod pravýma zvednutýma rukama obou, CH postupuje 4mi polkovými kroky po obvodu kruhu a D se 4mi polk. kroky 2x podtáčí.
4. krajcpolka „Schnick – Schnack“ špičková s obratem
Z Karlovarska (A.S. rkp A, s. 3.)
Var. melodie krajcpolky z Prácheňska a písně „Štyle, štyle …“
Štyle, štyle, můj Pepíčku, fátr, mutr v pokojíčku,
/: až ten fátr, mutr usne, dám ti pusu, až to luskne. : /
Postavení a držení: CH a D v postavení levými boky do středu kruhu, drží se za vnitřní ruce pokrčmo ve výši ramen, vnější ruce v bok, nebo D si drží zástěru nebo sukni.
T. 1. – 1 polkový krok vnějšíma nohama proti směru r. hod.
2. – vnitřní nohy 2x poklep špičkou o zem v přednožení a obrat o 180 stupňů směrem k sobě se současným přechycením rukou,
3. = 1. t., ale opačným směrem než v 1.1.,
4. = 2. t., ale obrat čelem k sobě, CH zády do kruhu,
5. – 8. t. 4 polkové kroky se zátočkou, v držení za pravě paže zavěšeny v loktech, nebo pokrčeny ve výši ramen a zakončením posledního kroku do postavení vedle sebe.
Při rep. 5. – 8. t. zátočka za levé paže.
5. sólový pár var. 4.
patová s obratem – „Šnyk – šnak“
Z Karlovarska (A. B., rkp. A, s. 4).
Var. písně „Heinrich, mein Heinrich…“
Postavení a držení: CH a D vedle sebe, levými boky do středu, drží se za vnitřní ruce pokrčmo ve výši ramen, vnější ruce v bok.
T. 1. – 1 polkový krok vnějšíma nohama proti s. r. hod.,
2. t. – vnitřní nohy postavit („nasadit“) patama vpřed, v 1. d. pustí se, ve 2. době obrat o 180 stupňů směrem k sobě, přechytit ruce a opět položit vnitřní nohy patama vpřed;
3. = 1. t., ale směrem po s. r. hod. ;
4. = 2. t., ale CH a D se otočí čelem k sobě, přinoží – CH je zády ke středu, D Čelem;
5. – 6. t. polkový krok a přídup směrem od sebe, oba ruce v bok;
7. – 8. t. = 5. – 6. t., ale k sobě;
9. – 16. t. v kolovém držení zavřeném nebo na pase se tančí polka nebo „valčopolka“ = valčík na polku.
6. přebíhaná polka
Z Karlovarska (A. B. rkp A s. 2.),
var. z Chebska.
Var. melodie „Slehste Wohl“,
viz. výše mel. písně
Pata, špička, celá noha,
tak se tančí polka nová,
/: pata, špička, celá noha,
tak se polka tancuje. : /
Postavení a držení: CH a D levými boky do středu kruhu, drží se před tělem za zkřížené ruce.
T. 1. – oba levou nohou „pata – špička“ skočně, s tělem natočeným šikmo ke středu, proti r. hod.;
2. D přebíhá třemi krůčky na levou stranu CH, CH třemi krůčky na místě;
3. = 1., ale pravou nohou šikmo ze středu;
4. = 2., D přebíhá na pravou stranu CH;
5. – 8. zátočka o 360 stupňů v držení za pravé ruce zvednuté do výše ramen anebo v zavěšení za pravé lokte a zakončení 4mi polkovými kroky do postavení jako v 1. taktu.
Var. s výměnou míst v 2. a 4. t. jedním polkovým krokem, po druhé opačnýma nohama.
Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var:
Lubor Hanka (1954) a Jaroslava Hovorková (1974), Petr Holub (1954) a Ivana Holubová (1949), Jaroslav Kubát (1953) a Lenka Kubátová (1955), Svatopluk Tesař (1950) a Gabriela Škodáčková (1954), Rudolf Zuber (1953) a Alena Zuberová (1954), Jiří Žemlička (1952) a Jana Dusilová (1970), muzika a zpěvačka jako v G.3.