Con moto
Měla sem já hulána,
měla sem ho ráda.
Hulán byl už od začátku minulého století znám z okrajových obcí – nynějších částí Brna. Tančil se nejčastěji v kolovém držení zavřeném – v objetí, D a CH navzájem s menším odstupem od sebe. Základní krok je při kolovém držení obkročák poskočný, v každém taktu jeden. CH vykročí levou nohou, D pravou s mohutným přídupem na začátku taktu. Každým krokem se otočí dvojice o půl kola vpravo. Tempo tance se mohlo postupně zvyšovat, tanec tím nabýval na rychlosti a divokosti. Při tanci mohl tanečník tanečnici zvedat do výšky buď v pravidelných intervalech nebo libovolně mezi tancem – v tom případě i dvakrát po sobě.
František Sušil tento tanec líčí koncem 20. let minulého století takto: „Měla sem ja holana, měla sem ho ráda. Skákali. Byl tuze divoký. Vzhůru dolu vyskakovali, až sukně lítaly, slušně zavržen; za starodávna byl slušný, a tak by mohl podržen býti, an jenom přeskákali a zas zpátky skákali.“
Podle Františka Sušila základem tance byl obkročák poskočný, při kterém se stupňujícím se tempem lítaly ženám sukně až nad hlavu. Divokost tohoto tance podtrhávalo ještě vyzvedávání tanečnic tanečníky. Podle závěrečné Sušilovi poznámky „slušnější formou tance byla ta, při které dvojice přeskákala několika poskoky vpřed a pak se zase vracela zpět“ (viz zahájení tance dvojicí na videosnímku).
Tančí dvojice smíšené po kruhu, levým bokem do středu, D po pravici CH. Drží se za ruce vpředu křížem, pravé nahoře. 1.-4. takt: Dvojice postoupí čtyřmi kroky poskočnými vpřed po kruhu, vykročí vnější noha (CH – levá, D – pravá). Posledním poskokem se ve 4. taktu dvojice otočí dovnitř o 180°, D vlevo na levé noze a CH vpravo na pravé noze. 5. – 8. takt =1.-4. takt, ale obrat ve 4. taktu se provede naopak – D na levé noze doprava, CH na pravé doleva. Takto se tančí až do konce tance.
Poznámka: Jde tedy o dva varianty tance: v postavení vedle sebe se stále se opakujícími poskoky vpřed a vzad a v postavení čelem proti sobě v kolovém držení (obkročák poskočný s výskoky D).