Pojď, pojď…
Snop, snop,…
Čert na patře, shoď ho bratře, shoď dolů pod stodolu…
Pojď, pojď,…
Snop, snop,…
Pojď třetí,…
Čert na patře, shoď ho bratře, shoď ho dolů pod stodolu,…
Pojď třetí,…
Snop, snop,…
Pojď, pojď,…
Tato rytmická pohybová hra se skutečnou pracovní rekvizitou je dokladem toho, že kouzlo hry s rytmem nebylo lidové tradici cizí. V nejvyšší míře se toto potěšení projevilo především v tancích s proměnlivým taktem, ale bylo i základem dětských říkanek, jejichž slovní pád byl dobře vypozorován z přírody i denního života venkovského prostředí. Patřilo k němu také napodobování rytmu práce s cepy při mlácení. Děti musely být u všeho, co se v hospodářství dělo, a ač mlácení nebylo prací lehkou a příjemnou, přece jeho závěr při vymlácení posledního snopu byl spojen s půvabnými zvyky. Utkvělá představa o rytmu této práce k nim také patřila. Nepochybně si ji dospělejší chlapci také v praxi měli příležitost vyzkoušet. Poměrně omezený prostor, který byl pro snímání k dispozici, nedovolil říkání ještě prodloužit. Leckde v Čechách totiž říkání mělo zpravidla 7 částí. Svoji úlohu při pomocných pracích zde měly také ženy, které jsme do vzpomínky na tento zvyk rovněž zahrnuli.
Několik druhů říkání k „hudbě“ cepů zapsala na Benešovsku, Voticku a Vlašimsku zasloužilá národopisná pracovnice Marie Kovářová.
Předvádějí členové souboru Benešáček z Benešova: Jiří Bartoš (1980), Jakub Červenka (1979), David Havlíček (1980), Zdeněk Stěhule (1978), Romana Hocková (1972), Lenka Horáčková (1979), Katka Horáková (1982), Lucie Kohoutková (1982), Renata Krosnářová (1979), Michaela Machačová (1973), Katka Roušavá (1982), Katka Simonová (1980), Jana Suchá (1979), Eva Šípková (1981) a Klára Tůmová (1980).