Náš Johanes zasil voves,
náš Johanýsek zasil vovísek,
náš Johanes.
Tento dvoudílný tanec lze tančit celý v dvoudobém nebo třídobém taktu. Ač se svým rázem podobá tancům s proměnlivým taktem, není mateníkem. Jeho třídobá verze by spíše mohla inklinovat ke staršímu menuetu, se kterým jej pojí i způsob tance ve 3. taktu.
Dvoudobá verze může však být také vnitřně odlišně rytmizována:
Voves z Nymburska byl zapsán ve třech případech ve 2/4 taktu:
a) A. Hajný (1894) v 1. a 3. taktu se střídají noty zapsané ve 2/4 taktu, společně se 4/16 + 2 takty trojdobě rytmizované + závěr – 1. taktu, na něž je předepsáno 6 kroků s poskokem.
b) J. Seidel (1945) připomíná, že takty 7. – 12. lze notovat také jako furiantový rytmus třídobě a tudíž také jako sousedskou, čímž vzniká skutečný směsek – mateník.
c) Sv. Šebek (1959) voves notuje důsledně ve dvojčtvrtečním rytmu s tím, že 1., 3. a 4. takt zapisuje v půlových notách. Tím také naznačuje určitý spád textem podloženého nápěvu.
Pro taneční provedení nejvíce vyhovuje popis A. Hajného4:
Tančí se po kole v párovém zavřeném držení, CH začíná 1. n., D.
pr. n.
1 . – 3 . takt: 3 hladké obkročáky; na první čtvrt třetího taktu tanečníci přisunou pravou nohu k levé a na 2. dobu se dvojice zastaví.
4. – 6. takt = 1 . – 3 . taktu, s tím, že tanečník začíná pr. n., D 1. n.
7. – 12. takt: Lehce poskočný obkročák, CH začíná 1., D pr. n.
13. – 15. takt = 1 . – 3 . taktu s repeticí celého druhého dílu.
Taneční příprava: D. Stavělová
Hudební úprava: M. Rychta
Tančí a hrají členové Souboru Josefa Vycpálka z Prahy: Pavel Battěk (1958) a Ludmila Battěková (1963), Adam Cipra (1975) a Dana Dobrovodská (1959), David Drha (1976) a Bohdana Růžičková (1971), Ondřej Pfeffer (1956) a Pavlína Čermáková (1963), muzika jako v D. 1, zpívají také Iveta Golasová (1965), Leona Háčiková (1968), Michaela Netopilová (1970), Jana Rychtová (1946), Václav Brodský (1966) a Kamil Čelikovský (1975).
4 Hajný, Aug.: České tance, ČL 3, 1894, s. 436, 497 – 509.