A ta naše sousedka ta nám dala buchtu,
a ta buchta vážila půl deváta funtu.
Jeden funt, dva funty, tři funty,
čtyři funty, pět funtů, šest funtů,
sedm funtů, osum funtů, půldeváta funta,
váříla ta buchta!

Jakživa sem neviděla takovýhle cimbál,
aby on měl čtyry rohy a já na něj cimbal.
/: Čím dál, čím dál, ztratí se ten cimbál. :/

Já mám buchtu makovou, makovou, makovou,
žádnej nemá takovou, jakou já mám.

Já mám buchtu samej mák , /: samej mák, :/
Pepíček mi /: na ni šmák, :/ juch.

Oženil se Hejbalíček, oženil se Hejbal,
Hejbalka mu zatopila, aby doma bejval.
Trala, lala, lala……
Hejbalka mu zatopila, aby doma bejval.

Zatopila rozmarýnem , zatopila koprem,
bude-li to dítě živo, že mu bude kmotrem.
Trala , lala, lala – trala, lala, lala.
bude-li to dítě živo, že mu bude kmotrem, juch, juch, juch.

O svatební muzice přicházely ženy před muzikanty s jedním nebo více svatebními koláči nebo buchtami, které byly různě pojmenovány, např. cimbál, maková buchta anebo buchta ve tvaru dítěte – „mládě“. S těmito buchtami tančily za doprovodu příslušných písní. Jednak buchtu „vážily“ podle písně A ta naše sousedka ta nám dala buchtu. Jednak se buchtou vychloubaly a předváděly ji tanečními pohyby všem jakou mají krásnou buchtu – „cimbál“. Podobně předváděly tanečními pohyby v rytmu tanečních písní, zpívaných často ženami v kole. buchtu ve tvaru dítěte – „mládě“. Šlo vesměs o určité symboly spojené se svatbou a s budoucím životem novomanželů (buchta – „mládě“).
Na počátku této scény přicházela buďto jedna žena (stará „svarbí“) nebo více vdaných žen s pekáči s buchtami, které nesly v rukou nebo nad hlavou, v rytmu písně j i m i pohupovaly, ukazovaly je svému okolí a tančily s nimi. Nakonec mládě předaly novomanželům, ostatní buchty se pak rozkrájely na mnoho dílů a rozdaly všem svatebčanům.

Píseň č. 1 – A ta naše sousedka…
Stará svarbí v čele hloučku žen přistupuje s buchtou k hudbě za zpěvu písně. Nejprve volným krokem se s buchtou natáčí na jednu a druhou stranu. Ženy vedle ní se také natáčejí v rytmu zpívané písně od svarbí a k ní. Jakmile začne počítat jednotlivé funty (jeden funt, dva funty atd.) zastaví se ostatní ženy také a pozorují kolik funtů buchta váží. Stará svarbí přitom zvedá buchtu do výšky a zpět. Závěrečným „půldeváta funta vážila ta buchta“ předvede buchtu ještě jednou svému okolí.

Píseň č. 2 – Jakživa sem neviděla takovýhle cimbál
Stará svarbí uprostřed vázaného kruhu žen, podobně jako při první písni, rytmickými pohyby a tanečními kroky s natáčením předvádí buchtu – cimbál. Ženy v kruhu kolem ní tančí kolo valčíkovými kroky jedním a druhým směrem.

Píseň č. 3 – Já mám buchtu makovou
Svarbí s makovou buchtou uprostřed kola žen, podobně, ale v rychlejším tempu, se otáčí sem a tam s makovou buchtou. Ženy chodí kolem ní rychlou chůzí, kterou posléze změní v rychlý cval.

Píseň č. 4 – Oženil se hejbalíček …
Další z písní k tanci s buchtou. Stará svarbí s buchtou uprostřed kola žen nebo žena s dítětem – mládětem nebo obě dvě současně se pohybují rytmicky i s upečenými rekvizitami buď uprostřed kola žen nebo v prostoru kolem. Ženy v kole nejprve v první části písně se otáčejí ráznějšími kroky s komíháním pažemi do středu a zevnitř a ve druhé části pak přejdou do cvalových kroků – paže v klidu. Při další sloce se otáčejí opačným směrem. Stará svarbí s buchtou uprostřed kruhu se otáčí vždy proti směru točícího se kola obyčejnými kroky nebo přísunnými rychlými krůčky. Koláč drží ve vzpažení nad hlavou. Mohutným výskáním a výskoky na místě ženy ukončí tanec.

Tančí a hrají členové souboru Vysočan z Jihlavy Květa Brtníková /1927/, Dana Bulantová /1966/, Helena Hovězáková /1937/, Daniela Kratochvílová /1964/, Eva Michálková /1950/, Miluše Mrkvičková /1964/, Lenka Šubová /1944/ a Iveta Urbanová /1964/, muzika jako v D. 3., zpívá také Věra Hromádková /1938/.