Allegretto
A tak se tkalcuje, člunkem prohazuje, na cuker, na kafe,
na stůl a kanape, na dluhy, na daně, na piva džbáň,
hej cup cup, hej cup cup, hop ho sem, hop ho tam.
Tkadlec patří do skupiny řemeslnických tanců a tančí se s mnoha prostorovými změnami a za různé účasti tanečníků. Charakteristické rozdělení na mužskou a ženskou skupinu, která občas spolu tančí v zavřených párech nebo v jiném seskupení stejným způsobem. Hlavními aktéry jsou sólisté CH a D, kteří předvádějí nejdříve způsoby tkalcovské práce. Tato zvyklost poukazuje také na to, že původně šlo o tance improvizované jedincem tak, jak o tom hovoří starší prameny.
Úvod: zpěv skupiny v pozadí, zatímco jeden Ch a jedno D předstoupili do popředí (na konci první sloky):
1. Sloužíval jsem u sedláka, ale je již dávno,
chtěl jsem se já naučíti, jak se dělá plátno.
2. Sloužila jsem na jaře, není tomu dávno,
taky jsem se naučila, jak se dělá plátno.
3. Jedna noha se natáhne a druhá se skrčí,
osnova se roztáhne, člunek se tam strčí.
Tanec sólistů, Ch a D předvádějí řemeslo – CH prohazování člunku a šlapáni na stavu: „A tak se tkalcuje, člunkem prohazuje…“
T. 1.: a) Ch přednoží poníž pravou nohu napjatou v koleně, ruce rozpaženy.
b – c) Výdrž.
2. : a) Opět nohu přinoží.
b – c) Výdrž.
3. : a) Ch přednoží levou nohu. hned ji však zvedne a ohne v koleně. Koleno je asi ve výšce pasu a ruce zůstávají vzdáleny od těla, dlaně rukou směřují k zemi.
b – c) Výdrž, přitom může 1. ruka zavadit o koleno a vrátit se zpět – „smetání zbytků vlákna“.
4. : a) Opět přinoží 1. n.
b – c) Výdrž.
5. – 7.: Totéž jako v 1. – 4., v 7. t. se však ruce vzdálí více od těla.
Podhazování člunku: „Na cuker, na kafe…“
8. : a) Ch udělá prudký pohyb pr. rukou pod koleno 1. nohy (obvykle v ní drží člunek) a o malý zlomek vteřiny i levou rukou (do níž uchopí člunek), kde se setkají.
b) Levou r. prudce odtáhne od kolena až do upažení a pravou vzdálí do původní polohy.
c) Ch přinoží 1. nohu a ruce zůstávají v poloze b).
9. : a) Stoj výkročný pr. n. a pomalé zvedání kolena 1. nohy.
b) Pokračuje zvedání nohy a ruce se vzdalují do rozpažení.
c) Poskok na pr. n. a pomalé zvedání kolena 1. nohy.
10. : a) Stoj výkročný 1. nohou a pomalé zvedání kolena pr. n.
b) Pokračuje zvedání kolena, pr. r. se vzdálí od těla.
c) Poskok na 1. n. a podhazování pod pr. kolenem.
11. – 16.: Všechny liché takty = 9., sudé = 10.
Dívka současně s chlapcovým podhazováním „motá přízi“. Ruce má sevřené do pěstí, palce směřují nahoru. V lichých taktech prudce stáhne pravou ruku do středu pasu a současně oddálí levou ruku rychle povýš hlavy směrem vlevo. V sudých taktech opačnýma rukama.
Následuje recitativ: „Kdo chce bejvat tkalcem, musí hejbat palcem…“
Sólista ráznými kroky přejde ke skupině CH, kteří tančí totéž, co je „naučil“ sólista.
CH při výkrocích a poskocích se nepatrně pohybují z místa, případně se otáčejí kolem osy při podhazovaném kroku. Dívky již jen kroky a poskoky ve své skupině na místě, přitom zvedají kolena jen asi 10 cm nad zem; občas dívky takto tančí v páru s druhou D, na konec v páru s chlapci, kteří drží D na pase a D má ruce na CH ramenou. Tato část je choreograficky upravena a není závazná.
Hudební zpracování: F. Bonuš
Taneční zpracování: J. Rychterová, M. Rychtera
Popis: H. Laudová. doplněno na základě sbírky P. Krejčího,
Podkrkonošské tance, Praha 1956, s. 48-51. (Omlouvám se, že do podtitulku tance na kazetě se mylně dostalo označení „šoupačka“, které patří k jiné variantě tkadlece, viz. sb. P. Krejčího s. 52-53.)
Tančí a hrají členové souboru Hořeňák z Lázní Bělohrad sólo Zdeněk Šindler (1936) a Věra Najmanová (1974), dále Jan Pořízka (1963) a Stanislava Mečířová (1976), Milan Rychtera (1960) a Zdenka Rychterová (1969), Otakar Sedláček (1979) a Jindra Mečířová (1975), Antonín Schánilec (1974) a Eva Sálová (1945), muzika jako v G.3.