1. píseň

Na dolině v javořině páslo dívča štyry koně,
přišli dvá hajníci z pola, zjali koně do dvora.

2. píseň

Dyž budu po Prajzskej choditi, budu si tolárky tržiti,
dyž přijdu na našu stranu, nájdu si děvčinu švarnú.

Tančí jedna nebo více dvojic smíšených. Obvykle začínala tančit jedna dvojice. Tanečník si zaplatil sólo, postavil se před muziku, poručil si: „Vałaskú!“. Vhodil muzikantům do cimbálu a začal si zpívat taneční píseň. Zpěv doplnil gestikulací jednou i oběma pažemi, přídupy, podupy, podřepy a zase vypnutím celé postavy, potlesky a zavýsknutím. Ku konci zpěvu, který muzikanti podchytili svými nástroji a doprovázeli, si přivolal kývnutím, zvoláním nebo zatleskáním tanečnici. Tanečnice přicházela obvykle také již v tanečním rytmu k tanečníkovi a pokud zpíval, stála kousek za ním a natáčela se nebo přenášela podobně jako on váhu těla z nohy na nohu. (Způsob přenášení váhy těla viz u zvrtaného: pohyby se stejnostrannými výkyvy vpravo a vlevo stranou poněkud obloukovitě: noha výkročná vždy nakročí mírně obloukovitě – šikmo – vpravo nebo vlevo vpřed.)

Tanec má tři základní části:
1. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby. Je na začátku tance a vkládá se i mezi tanec (střídá se zpěv s hrou muziky – obvykle přehrává hudba k tanci dvakrát předzpívaný nápěv). Píseň se zpívá po slokách. Po každém zpěvu se rozvíjí malá taneční kompozice, složená z jedné nebo z obou dalších tanečních figur. Tanečník zpívá zpočátku sám, pak se k němu připojí ostatní tanečníci a tanečnice. Tanečnice se může i k chlapci přitočit nebo jej obejít atp.

2. Společné víření dvojice na místě. Provádí se v několikerém držení v postavení pravými i levými boky u sebe. Držení: v postavení pravými boky k sobě: navzájem pravýma rukama kolem pasu nebo kolem krku, vnější paže připaženy; on ji kolem pasu, ona jej kolem krku; v objetí – on ji kolem těla, ona kolem ramen; za lokty.

Krok víření vpravo:
1. doba: vnitřní noha vykročí vpřed po obloučku, špice vytočena mírně doprava, noha na celém chodidle.
2. doba: na výkročné noze otočení zvrtem na střední části chodidla (pata se odlehčí a stočí se – „zvrtne“ se – mírným trhem doleva). Současně druhá (vnější – levá) noha malým obloukem se přisune k noze výkročné. Tímto krokem se dvojice otočí asi o půl kola vpravo. Při zvrtu se mírně nadnese těžiště a při došlápnutí vnější nohy se opět sníží.
Doleva podobně opačně.
3. Individuální projev tanečníka i tanečnice. Chlapec dívku roztočí. Ona se točí na místě vpravo nebo postupuje otáčením vpřed po kruhu. Paže podél těla (NESMĚROVAT hlavou!).

Krok otáčení: vychází z kroku víření: na pravé noze se otočí mírným zvrtem o půl kola, ve druhé době došlápne k noze pravé levou nohou nebo jí trochu předkročí – špice vtočena dovnitř. Chlapec ji obchází nebo postupuje za ní různě zdobeným krokem, krokem poskočným, nějakou drobnější cifrou atp.

V závěru individuální části – na znamení, že tanec vrcholí – tanečník se zastaví, zvedne pravici nad hlavu točící se dívky, která se na místě začne prudčeji točit (dvakrát tak rychle – krok se mění na přísunný na místě – dva přísuny v taktu). Na tuto část, nazývanou „vědmo“, se hraje dohrávka.

Tanec však nemusí končit. V případě, že tanečník a s ním ostatní zpívají další sloku nebo jinou píseň, znovu se rozvine od počátku celá taneční kompozice, vrcholící v dohrávce opět „vědmem“.

Tančili Jiří Martinek (1934) a Irena Martinková roz. Kašparová (1937), hrála muzika souboru Jasénka ze Vsetína ve složení jako v B.l.