Zapsáno do Národního seznamu: 2017

Řeka Vltava plní důležitou roli v životě člověka již od prvních osídlení. Mnohdy sloužila jako důležitá obchodní cesta, na které se používala různá plavidla, nejvíce vor využívající pro svůj pohyb přirozený tok řeky. První zmínky o voroplavbě na Vltavě jsou datovány do 11. století. Ačkoliv dnes již komerční voroplavba zanikla, tradice spojená s vorařským řemeslem a zejména s výrobou vodních plavidel, je ve středních Čechách stále udržována. Podíl na tom mají vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci, které na tradice vorařů a šífařů navazují.

Jednotlivé vltavanské spolky byly zakládány na přelomu 19. a 20. století a působí v této oblasti nepřetržitě. Mohou se tak pyšnit více než stoletou tradicí. V současné době mají velký vliv na udržení znalostí a dovedností řemesel, spojených s vorařstvím a šífařstvím. Předávají tak díky ukázkám stavby vorů i tradiční technologie výroby. Pro předávání zkušeností dalším generacím, slouží i spolupráce s několika středními odbornými školami. Důležitá je rovněž mezinárodní spolupráce například s voraři v Rakousku. Všechny vltavanské spolky jsou navíc členy Mezinárodní vorařské asociace (MVA), což dokládá historické využití voroplavby i v dalších evropských zemích.

Tradice tohoto řemesla nezahrnují jen techniky výroby a plavby, ale rovněž projevy slovesného a obřadního folkloru. Spolky se snaží například o sběr plaveckého slangu nebo písní (šífařská polka), které jsou zpívány na spolkových slavnostech a společenských akcích.

Foto: web NÚLK