a)
[: Kdo to, milý, jak živ slyšel, aby kameň po vodě jel :],
[: stál sem včera u Dunaja, dyž jél kameň kolem kraja :].

b)
[: Kdo to tluče na tu našu bránku :],
[: já, mamičko, mám u vás galánku :].

Ej, pod javorem, pod zeleným,
ej, pod javorem, pod zeleným,
oře tam dívča, srdénko moje,
oře tam dívča s volkem jedným.

[: Ej, oře, oře, preorává, :]
ej, mamka za ňú, srdénko moje,
ej, mamka za ňú povolává.

Bože nám požehnaj, šecko nám dobré daj,
naše vinohrady od škody zachovaj.

Dyby nám přestaly vinohrady rodit,
potom by nás chlapců mohlo už aj nebyt.

Cifra jako v G.1, jen v C-dur
Tanec danaj začíná pravidelně cifrou. Jednotliví tanečníci se postaví před muziku (někdy pouze sólista) a zazpívají první sloku písně k cifře ve volnějším tempu. Hudba přehrává předzpívaný nápěv k tanci v rychlejším tempu. Tanečníci cifrují. Strážnické cifry jsou zcela osobité, jak co do techniky, tak i co do stylu provedení. Po cifře následuje vlastní tanec danaj.
V danaji, který patří k charakteristickým točivým tancům Strážnicka, se střídá pravidelně předzpěv taneční písně (jedné sloky) s hrou hudby, přehrávající jedenkrát až dvakrát předzpí­vaný nápěv k tanci. Danaj byl jedním z nejoblíbenějších tanců a zpívalo se k němu velké množství písní (viz zpěvníky V. Úlehly, J. Poláčka, J. Pajera, H. Bíma atd.). Tempo při zpěvu písně je volnější nežli při vlastním tanci. Danaj měl ve Strážnici osobitou formu. Jak zpěv, tak tanec samotný byl proveden s určitou okázalostí, ale i s hlubokým vnitřním prožitkem, který umocňo­vala doprovázející hudba (hudecká, později cimbálová).
Po pohybové stránce nutno rozlišovat u danaje základní taneční figury, jako je doprovodný pohyb (přenášení váhy těla) při zpěvu taneční písně, společné víření dvojice na místě zvláštním „danajovým“ krokem, prováděné jednak v polootevřeném držení, jednak v postavení pravými nebo levými boky u sebe. Třetí výraznou figurou je samostatný taneční projev tanečníka a taneč­nice: D se točí na místě vpravo „danajovým“ krokem a CH vedle ní cifruje. Kromě těchto základních figur jsou ještě některé figury další: tak místo samostatného otáčení dívky může tanečník tanečnici podtočit pod spojenýma vnějšíma rukama (pokud tančí v držení polootevřeném).
Toto podtočení je možno provést na začátku víření po zpěvu, kdy CH podtáčí D asi ve dvou taktech dvěma „danajovými“ kroky doprava. Nato ihned následuje společné víření doprava. Po skončení víření doprava, na začátku další nápěvové fráze může CH podtočit D doleva a pak následuje víření doleva.
Dalším prvkem, kterým je obohaceno víření v bočném postavení CH a D, je tzv. „šúlání“: CH a D ve stoji čelem proti sobě (CH drží oběma rukama D kolem těla. D se jej drží rukama ze stran za ramena), přešlapuje z nohy na nohu s přenášením váhy těla. v každém taktu jedno přenesení váhy těla, a současně natáčí D jednou k svému pravému boku a jednou k svému levému boku. Tímto přenášením váhy těla a současným natáčením buďto je zahajováno nebo ukončeno víření v bočném postavení (pravými nebo levými boky u sebe) nebo se používá při změně směru víření v bočném postavení.

Popis základních tanečních kroků a figur.

Postaveni, držení a pohyby při zpěvu taneční písně
a) Dvojice stojí čelem k hudbě, D po pravici CH, CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Vnější paže v připažení. CH volnou levicí gestikuluje.
1. takt – a: CH i D ze stoje snožmo udělají krok pravou nohou šikmo vpravo vpřed s mírnou rotací, současně se poněkud nadnesou z levé (stojné) nohy. Pravá noha došlápne celým chodidlem na zem.
b: Volná noha se zvolna přisouvá patou k patě nohy výkročné (levá pata je odlehčena od země, opírá se pouze špičkou o zem), přísun je dokončen hmitem podřepmo.
2. takt – a: Odpérováním z pokrčené pravé nohy levá noha se vrací obloučkovitě zpět na své původní místo, kde došlápne celým chodidlem na zem.
b: Pravá noha. opřena špičkou o podlahu, se přitahuje patou k patě nohy levé, po dokončení přísunu obě nohy v kolenou mírně podřepnou.
Dívčí pohyb je zvýrazněn tím, že při kroku pravou nohou se natáčí před CH více než o 90°, přivrátí se k němu obličejem. Pohyb je proveden i s mírným zavířením sukní – vychází z kyčlí. CH držící D pravou rukou kolem těla jí v tomto pohybu pomáhá – jako by ji chtěl k sobě přivinout. Při zpětném pohybu v druhém taktu se pak D vrací do původního postavení a CH jako by ji od sebe odvíjel.

Některé – zvláště starší dvojice – nedodržují při přenášení váhy těla přesně vzorec: 1 takt = 1 přenesení váhy těla; u nich se objevuje ta zvláštnost, že celkový průběh přenášení váhy těla zpomalí. Např. místo v jednom taktu se provede jedno přenesení váhy těla ve 2 taktech (v 2. taktu s výdrží), zpětně pak podobně.
Ne všechny dvojice začínají stejným směrem, některé začínají opačně.
Pohyby taktů 1. a 2. se opakují až do konce přezpěvu taneční písně.
b) Obměna držení dvojice při zpěvu – dvojice v čelném postavení, D po pravici CH, se drží za obě ruce vzadu křížem. V tomto postavení se přenáší váha těla v lichých taktech vpřed na vnější nohu a v sudých taktech vzad na vnitřní nohu. Na začátku zpěvu CH i D předkročí vnější nohou vpřed a po dokončení přenesení váhy těla zůstává vnitřní noha vzadu opřena přední částí chodidla o zem, kolena povolena. Při zpětném pohybu se napnutím kolen na začátku 2. taktu přenese váha těla vzad na vnitřní nohu tím, že noha došlápne na celé chodidlo. Vnější noha zůstává na místě a odlepí se špičkou od země. Přenesení váhy těla začíná vždy odpérováním z kolenou a poklesem při dokončení přenesení váhy těla. Někteří tanečníci přisouvají zčásti druhou nohu k noze výkročné.

Základní „danajový krok“ při víření dvojice
a) Držení polootevřené (postavení dvojice viz nahoře) – při víření uchopí se dvojice vnějšíma rukama, takže CH drží shora levicí pravou ruku D, palce zaklesnuty, spojené paže jsou v před-pažení dolů. Při víření se v první době taktu vždy pozvednou až téměř do předpažení a na druhou dobu taktu se sníží do původní polohy.

Krok víření – dvojice víří v uvedeném postavení a držení doprava (D couvá, CH postupuje vpřed)
1. takt – a: D zakročí pravou nohou za levou nohu, našlápne na pološpičku a napnutím kolena se současně nadnese. b: D zakročí levou – vnitřní nohou vzad po obloučku, pata vtočena dovnitř; došlápne na celé chodidlo, noha se v koleně povolí, pravá noha se současně připraví k dalšímu kroku.
Tento krok se opakuje po celý tanec.
1. takt – a: CH vykročí vnější nohou (levou), našlápne na přední část chodidla (je vtočeno dovnitř) před nohu pravou a nadnese se do polovýponu, levé koleno napjato.
b: Malý krok pravou nohou vpřed, špička vytočena zevnitř, noha došlápne celým chodidlem na zem, koleno povolí. Vnější noha současně se připravuje k dalšímu kroku.
Tento danajový krok s nadnášením v první době taktu je pro Strážnici charakteristický.
Krok víření – dvojice víří v uvedeném postavení a držení doleva (D postupuje vpřed, CH couvá)
Krok je stejného charakteru, jenže CH vykračuje jako prve D, ale opačnou nohou a D podobně jako CH.
b) Tímto danajovým krokem víří dvojice i v postavení čelném, D po pravici CH, držení za ruce vzadu křížem. Rovněž v posta­vení bočném, pravým nebo levým bokem u sebe, zůstává charakter kroku stejný s tím rozdílem, že zpravidla v postavení pravým bokem u sebe vykračuje CH i D vnější (levou) nohou s nadnese­ním na přední části chodidla. V postavení levým bokem u sebe buďto nohu nemění, takže vykračuje nyní opět levá noha – vnitřní, nebo dvojice změní výkročnou nohu a vykračuje pravá noha.

Individuální projev CH a D
Buďto CH na začátku nebo uprostřed nápěvu D roztočí. D připaženo se otáčí na místě danajovým krokem doprava tzn. na a) vytočí pravou nohu zevnitř, našlápne na přední část chodidla, nadnese se (koleno napjato), pootočí se asi o půl až celé kolo a na b) došlápne s dalším pootočením na levou nohu, která předkročí před nohu výkročnou a došlápne na celé chodidlo, které se ještě mírně povolí atd. Míra otáčky závisí na obratnosti tanečnice, někdy se otočí v jednom taktu o půl kola, jindy provede otáčku o celý kruh. CH tleská, podupává, cifruje (strážnické cifry).
Nebo CH podtáčí D pod spojenýma vnějšíma rukama (CH drží levicí pravici D ve vzpažení). D se podtáčí buďto doprava nebo doleva, podtáčka se rovněž provede v jednom taktu nebo ve dvou taktech, nepříliš prudce. Vkládá se buďto na začátek společného víření v polootevřeném držení, nebo při změně směru víření. Tedy víří-li dvojice doprava, na začátku se podtočí D doprava a při změně směru víření doleva se na začátku této části podtáčí D doleva. U některých tanečníků i starších se nyní kombi­nují obě dvě podtáčky: CH podtočí například nejprve D doprava ve dvou taktech, pak ihned ve dvou taktech doleva. Nato se uchopí k víření v držení polootevřeném a víří doleva.
Jiná možnost: po dvojité podtáčce se postaví D levým bokem k levému boku CH (zaujmou postavení bočné – čardášové) a v tomto držení pak víří až do konce. V některých případech před vířením doleva ještě tanečníci a tanečnice přenesou váhu těla na místě („zašúlání“).
Tak jako víření v postavení čardášovém bylo prokládáno nebo zahájeno či zakončeno šúláním – váláním, tak víření v postavení čelném (držení dvojice za ruce vzadu křížem) mohlo být proloženo nebo zahájeno, ale i zakončeno zvláštním druhem kro­ku přeměnného vpřed a vzad (držení stále za ruce vzadu křížem):
1. takt – a: CH i D vykročí vnější nohou vpřed na celé chodidlo, druhá noha je vzadu opřena přední částí chodidla o zem.
b: Vnitřní noha CH i D dokročí k noze vnější.
2. takt – a: Ještě jeden krok vpřed vnější nohou, vnitřní noha zůstává vzadu na přední části chodidla.
b: Mírné povolení v kolenou.
3. takt – a: Krok vnitřní nohou vzad, noha došlápne na celé chodidlo.
b: Vnější noha přikročí k noze vnitřní.
4. takt – a: Krok vnitřní nohou vzad.
b: Vnější noha zlehka přisouvá k noze vnitřní, pohyb je ukončen rovněž mírným limitem podřepmo. Může se to celé ještě jednou opakovat, záleží na délce nápěvu a na vůli tanečníka, kdy chce tento prvek do víření zařadit.

Ukázky taneční skladby.
Každý taneční pár si vytváří samostatně z daných prvků vlastní kompozici. Přesto však je nutno dbát v některých případech určitých daných zákonitostí (např. postupování krok sun krokovou formou vpřed a vzad v rámci víření je možno provádět pouze drží-li se dvojice vzadu křížem).
I. Po zpěvu taneční písně dvojice víří v polootevřeném držení, vnější paže spojeny, vpravo a vlevo.
II. Totéž jako v I., ale na začátku CH podtočí D doprava a ihned víří vpravo, uprostřed tance podtočí D doleva a ihned víří vlevo, takto to lze střídal až do konce písně.
III. Po zpěvu CH D roztočí, D se otáčí danajovým krokem na místě, CH cifruje. Pak se uchopí k víření v polootevřeném držení a víří oběma směry. V některých případech, pokud je delší nápěv, je možno začít podtočením D doprava, následuje víření doprava, podtočení D doleva, víření doleva. V závěru CH D pustí a roztočí ji a CH cifruje.
IV. Dvojice se po zpěvu uchopí za ruce vzadu křížem, po několik taktů opakovaně provádí posouvání kroky přísunnými vpřed a vzad. Nato pak následuje víření v uvedeném držení doprava anebo doleva.
V. Dvojice v čelném postavení v držení jako v IV. víří oběma směry (doprava a doleva).
VI. Dvojice víří v polootevřeném držení doprava, na konci fráze CH podtáčí D doprava. Po skončení podtáčení zůstanou čelem proti sobě a následuje až do konce natáčení v čardášovém držení. Někdy, zvláště u mladších tanečníků, po podtočení D uchopí CH D oběma rukama v pase, v jednom taktu ji vyzvedne (nepříliš vysoko). Nato ihned se uchopí k čardášovému natáčení (pohybový princip čardášového natáčení je založen na přenášení váhy těla provedeném v přešlapování z nohy na nohu na místě čelem proti sobě a s vytáčením chodidla druhé nohy patou dovnitř). Při přenesení váhy těla na pravou nohu se u obou celé tělo natočí poněkud vpravo za pravým ramenem. V druhém taktu naopak. Opakuje-li hudba nápěv této části ještě jednou k tanci, může vířit dvojice na místě v čardášovém držení oběma směry. Dvojice se k sobě natočí pravými boky a víří doprava – oba vykročí levou nohou s nadnesením do polovýponu. Pak může změnit směr a vířit opačným směrem, nyní obvykle vykračuje CH levou nohou a D pravou nohou. Na konci víření levými boky u sebe, v posledním taktu často D obejde CH kolem jeho levého boku zadem na své místo po jeho pravé straně. Jindy v posledním taktu tohoto víření zvedne CH D a postaví ji opět na zem. D pak již kolem něho neobchází, nýbrž zůstane stát na místě. Zvednutí D se může provést libovolně mezi tancem: a) na konci točení samotné D před vířením, b) po podtočení D, c) na konci víření v obvyklém postavení polootevřeném, d) před nebo na konci víření v tzv. čardášovém držení.
Zvednutí D se provede v jednom taktu. CH drží D oběma rukama v pase. D mu položí obě ruce na ramena. Při zvednutí se D mírně odrazí nohama od země. Někdy se může začít i tak, že po zpěvu se začne dvojice ihned čardášově natáčet na místě a pak přejde do víření v čardášovém držení.
V současné době se danaj zpravidla zakončuje polkou, obvykle třasákem.
V popisu danaje a danajových prvků jsme uvedli všechny možnosti i zákonitosti, kterými se danaj řídil a které byly zjištěny. Některé prvky se v našich ukázkách nepoužívají (zvednutí D) atp., ale pro úplnost jsme se o nich zmínili.

Tančí Milan Gajda (1937) a Ludmila Gajdová (1941), Jiří Gazárek (1956) a Jaroslava Gazárková (1956), Jan Slováček (1945) a Tatiana Pálenská (1952), Josef Vajčner (1935) a Marie Slováčková (1946) ze Strážnice, hraje muzika souboru Danaj ze Strážnice jako v G. 1.