1. Mladošč, mila mladošč, kerak će ošaleč, [: dy se na tebe spomenu :], [: tu mušim ošaleč :]. 2. Starošč, mila starošč, kerak tebe přečkač, [: dy se na tebe spomenu, :] [: tu mušim zaplakač. :] Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, D po pravici

Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH. Postavení a držení stejně jako při tanci (G.1) I. Nápěv se hraje k tanci poprvé 1. – 8. takt: Dvojice postupuje vpřed procházkovým přičapovaným krokem (viz taněc I), vykračuje levá noha. Na konci 8. taktu se dvojice

Melodie jako v G.2. Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH. Držení za vnější paže, vnitřní připaženy, viz taněc I a II (G. 1 – 2) – obcházení dvojice na místě. Dvojice nepostupuje jako při obvyklé procházce směrem přímo vpřed, ale pohyb dvojice je

1. [: Zablužila kravarečka v leše, :] [: ale kdo ji tam, ale kdo ji tam snidani poněse. :] 2. [: Poněse ji ho švarny syneček, :] [: ona mu uvěje, ona mu uvěje zeleny věneček. :] Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH.

Tančí dvojice smíšené v rozptylu nebo po kruhu levým bokem do středu. D je po pravici CH. Drží se za vnitřní ruce v připažení, CH má levou ruku založenou hřbetem na křížích. D má pravou ruku volně podél těla. Hudba hraje nápěv k tanci poprvé: 1. – 5. takt: Dvojice

Taněc ze Zbyslavic II Tančí dvojice smíšené v rozptylu nebo po kruhu levým bokem do středu, D je po pravici CH. CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, D má levou paži na chlapcově pravém rameni. CH založí levou ruku hřbetem vzadu na kříž, D má pravou ruku volně podél

U suśeda dobra voda, v našej studni tež, poviz ty mi, moja mila, ežli mě ty chceš. A ja by će ráda chćela, enem dyby trochu směla, ale že něsmim. Ach, Bože, Bože. Tančí dvojice smíšené po knihu, levým bokem do středu, D po pravici CH. Drží se za vnitřní

[: V kolaji voda, švarna dževucho, v kolaji voda, :] [: och, byval bych će davno podved, :] a je će škoda, švarna dževucho, a je će škoda. I. varianta „Idu apšahuři po dżedżině“ Tančí dvě řady D čelem proti sobě. v každé řadě čtyři, asi na vzdálenost 12 drobných

1. V širem poli hruška stoji a v zahradce dvě, namluval se Francek Hanču, ale ně sobě, [: oj, žol, žol, žol mi budě, až mi ju veznu ludě, potěšeni moje. :] 2. Ona idě do kostela jako lejuja, všeci ludě se divaju jaka je šumna. Oj, žol, žol, žol