V tem brecłavském zámku, tam já mám frajárku,
já ju dobre znám,
až ju z rukú pustím, hned na druhú myslím,
pomož mě Bůh sám.
Očička má jako trnka, poskakuje jako srnka,
to je, Bože, potěšení, ani možná lepší není.
Keď sem išeł od méj miłéj zrána, zrána,
viděł sem jít od cigánky drába, drába,
keď sem išeł od méj miłéj zvečera, zvečera,
viděł sem jít od cigánky rychtára, rychtára.
My sme tady dvá, kamarád a já,
kdo by nám chtěł rozkazovat,
z hospody nás vyhazovat,
na to sem tu dvá, kamarád a já.
Hošije mužáků (ženatých mužů). Mužácký stárek poručí „muziko, hošije“ a předstupuje před muziku. Muzika začne hrát slavnostní předehru, která bývá ještě rozšířena o zvláštní muzikantské mezihry. Stárek se před muzikou v rytmu předehry natáčí, gestikuluje, udělá několik kroků před chasou, zatleská a čeká až předehra skončí. Jeho projev není rozpačitý, ale dokáže vědomě využít této hudební plochy před zahájením vlastního předzpěvu k hošijím. Mužáci v půlkruhu tleskají do dlaní, výskají. Stárek jim zavýsknutím a zatlesknutím odpoví. Po skončení mezihry zazpívá stárek hošijovou píseň V tem brecuavském zámku. Po zpěvu hudba opakuje předzpívaný nápěv a mužácký stárek zahajuje tanec úskoky stranou. Dva jedním směrem, druhým směrem a opět původním směrem a pak začne skákat ze dřepu. V 1. době odrazem snožmo vyskočí do výšky. Paže doprovázejí výskoky švihem z připažení (paže vně kolen, směřují prsty k zemi), vyšvihnou se předpažením a obloukem přes upažení při doskoku zpět do původní polohy. Tanečník se otáčí zvolna při výskocích doprava kolem vlastní osy. Pohyb jeho paží při výskocích se podobá mávání ptačích křídel. V mezihře odchází zpět na své místo a do středu půlkruhu vstupuje další tanečník.
Další tanečník před muzikou, opět než dokončí mezihru, přešlápne několikrát přenesením váhy z jedné nohy na druhou, tleskne do dlaní a připravuje se ke zpěvu. Pak zde zpívá píseň Očička má jako trnka. Na začátku tance zavolá „muziko!“ a začiná úskoky stranou. V jednom taktu na levé noze doprava, ve druhém taktu na pravé noze doprava a takto ještě jedenkrát nebo dvakrát (vždy po jednom úskoku stranou). Při posledním doskočí do podřepu a ruce spustí k zemi. Tanečník nedoskakuje do hlubokého dřepu, spíše se předkloní v mírném podřepu. Paže se pohybují z polohy směrem k zemi při předklonu z předpažení do vzpažení a pak upažením se vracejí při doskoku do původní polohy zpět k zemi. Takto vyskakuje až do konce písničky a v mezihře odchází zpět na své místo.
Další tanečník vstoupí do středu a zde po písni Keď sem išeu od méj miuéj z rána začíná za potlesku ostatních mužáků nejprve dvěma úskoky stranou se švihy druhé nohy.
1. – 2. takt: Dva uskoky jedním směrem s krouživým pohybem druhé nohy.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt. ale opačnou nohou a opačným směrem.
V dalších taktech pak vyskakuje z dřepu do výšky se švihy obou paží z polohy směrem k zemi předpažením do vzpažení (1. doba taktu) a zpětně při doskoku ve 2. době taktu. Takto opakuje výskoky až do konce zpěvu.
V mezihře přicházejí další dva tanečníci ze středu kruhu a zpívají My sme tady dvá. Po zpěvu se postaví čelem proti sobě a za hry hudby nejprve udělají dva úskoky doleva – vzdalují se od sebe – pak dva uskoky doprava. Pak vyskakují ze dřepu podobně jako předcházející tanečníci.
Tančí Bohumil Gál (1973), Jaroslav Král (1957), Jan Kučera (1954), Jaroslav Tuček st. (1947) a Pavel Zháňal (1953) z Tvrdonic, muzika jako v J. 3.