Šostro moja, šostro okuj koňa ostro,
okuj koňa ostro na štyry podkovy,
pojadym do vojny, na štyry podkovy,
ej, pojadym do vojny.

1. Ej, na Hrčavym dobře, ej, na Hrčavym šmjało,
[: ej, jyny na Hrčavym, ej, věšełošči mało. :]

2. Ej, dudni že mi dudni, ej, něbedym tu tři dni,
[: ej, enym godžinečku, ej, se svum galánečkům. :]

Kulało še kulało červjone jabłučko,
a že še zakulało mej miłej na łužko.

1. Jak ja umrym v měšče, na kyrchov mě něšče,
[: štyři bečky gořołečky nade mnum zavěšče. :]

2. Ludě pujdum z mjasta, bendum še pytali,
[: co šče to tu za lajdáka v tym měscu nechali. :]

Ověnžok

Tančí dvojice smíšené, rozestaveny volně v rozptylu před muzikou čelem k muzice, dívka po pravici chlapce.

Dvojice:
a) stojí při zpěvu volně vedle sebe, bez držení za vnitřní ruce (obě paže v připažení).
b) drží se za vnitřní ruce, vnější paže v připažení,
c) drží se navzájem vnitřníma rukama: CH drží D pravicí kol pasu, ona položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Vnější ruce v připažení (volně podél těla). Pevný postoj na plných chodidlech v mírném stoji rozkročném bočném, vnější noha vpřed. Nebo v mírném stoji rozkročném čelném.

Popis jednotlivých tanečních figur
„Spif“
Zpěv tanečních písní (zpívají muži) se vkládá pravidelně mezi jednotlivé taneční figury (zachodzyni a točeni). Taneční písně většinou 2/4 taktu, avšak nezřídka zpívané i v taktu 3/4 nebo střídavém, jsou předzpěvovány volně (čtvrtka = 46 – 92, někdy však i méně), rytmicky uvolněně až do volné kantilénové formy. Jsou doprovázeny rytmickým přenášením váhy těla v rytmu zpívané písně: je-li píseň zpívaná výrazně dvoudobým rytmem, je pohybový doprovod (přenášení váhy těla ve stoji rozkročném čelném nebo bočném střídavě vpřed a vzad nebo vpravo a vlevo stranou) prováděn pravidelně dvoudobě. Tempo je volnější proti oběma tanečním figurám – hlavně proti třetí figuře – víření. Při předzpěvu písní s taktem trojdobým nebo střídavým, či nepra­videlným se přenášivý pohyb z nohy na nohu přizpůsobuje rytmu přednesu písně (např. protažením přenášivého pohybu směrem vpřed na vnější nohu se závěrečným poklesnutím v kolenou aj.). Při přenášení váhy těla zůstávají chodidla na místě, při pohybu vpřed se částečně uvolňuje od země pata vnitřní nohy a při pohybu vzad nadzvedne žena poněkud špičku pravé (vnější) nohy. zatímco muž se natáčí mírně trupem zevnitř. Tento pohyb podtrhuje ještě vytočením levého ramene a tím i celé paže zevnitř. Při pohybu vzad se tanečníkovo levé rameno a celá paže vytáčí mírně zevnitř (ruka zůstává dlaní stále přivrácena k tělu). Levá tanečníkova paže má při tomto pohybu tendenci částečného ohýbání v lokti (při vtáčení dovnitř – v lichých taktech) a mírného napínání (v sudých taktech při přenášení váhy těla vzad na vnitřní – tanečník na pravou nohu). Chodidla vzdálena od sebe asi 3/4 stopy.
1. takt – a: Ze stoje rozkročného bočného, vnější noha (CH levá, D pravá) vpřed, kývavé přenesení váhy těla z vnitřních nohou vpřed na vnější, pánev se vysune poněkud vpřed, pata vnitřních nohou se poněkud nadzvedne. Pravá paže tanečnice volně podél těla. Chlapcova levice mírný kývavý pohyb s mírným vybočením z ramene vpřed dovnitř.
b: Dotažení pohybu z a): s malým hmitem v kolenou – D povolí v koleně poněkud pravou nohu, levá rovněž poněkud poohnuta se současným zastavením pohybu vpřed. Levá noha po dokončení pohybu na pološpičce, rovněž v koleně poněkud pokrčena („poklesnutí do kolen“). CH podobně, ale na opačnou nohu a výrazněji, zvláště při hmitu v levém koleně. Současně s výrazným ukončením přenesení váhy těla vpřed hmitem v koleně se dokončí výrazně i pohyb levé paže do pokrčení předpažmo dovnitř dolů.
2. takt – a: CH i D přenesení váhy těla vzad na vnitřní nohu. Vnější noha se v koleně pozvolna napíná. Levá paže CH se zvolna napíná obloukem dolů.
b: Dokončení přenesení váhy těla na vnitřní nohu. Pravá noha D se špičkou částečně odlepí od země. levá noha CH rovněž. Levá ruka CH dokončí pohyb napnutím v lokti do mírného odpažení a vytočením levého ramene poněkud zevnitř.

Zachodzyni
Na první přehrání nápěvu hudbou volným tempem (podle Gelnara čtvrtka = 88 – 92 – 96). Je-li píseň krátká, tedy se přehraje dvakrát, dvojice se obchází po trojúhelníkovité nebo kruhovité dráze s obraty, každý individuálně, v určitých více méně nepravidelných intervalech. Před zahájením zachodzyni se dvojice pustí, odstoupí od sebe a natočí se k sobě pravým bokem. Obcházejí se ve vzdálenosti asi 1 m od sebe pevně nakračovaným krokem obyčejným nebo silně zadržovaným a poněkud zadrhá­vaným krokem přísunným nebo naznačeným krokem přeměn-ným, provedeným rovněž zadrhávaně.
CH je při zachodzyni nachýlen poněkud dopředu trupem i hlavou, krok je strohý a úsečný a je doprovázen kývavými pohyby paží v pokrčení předpažmo dolů dovnitř, pěsti mírně sevřeny. Při pohybu vzad se ruka poněkud napíná v lokti. Pohyb paží se provádí souběžně s výkročnou nohou (při výkroku levé nohy vpřed kmih levou ohnutou paží vpřed, při kroku pravou nohou pravou rukou vpřed).
D má při zachodzyni obě paže volně podél těla (přidržují sukně), hlava je mírně schýlena, pohled dolů.
Při zachodzyni se vykračuje libovolnou nohou. Rovněž pohyb paží u CH může mít malé obměny (tanečník pohybuje např. jen levou paží, zatímco pravá je dole v připažení).

CH: 1. takt – a: Jeden rázný, pevný krok levou nohou mírně šikmo vlevo vpřed. Noha došlápne na celé chodidlo.
b: Pravá noha zůstane vzadu na celém chodidle a jen nepatrně se posune směrem k noze výkročné.
2. takt – a: Jeden malý rázný krok pravou šikmo vpravo vpřed, noha spočine pevně na celém chodidle. Při pohybu pravé nohy zezadu dopředu (při kroku vpřed) se levá noha poněkud v koleně povolí, mírně se zhoupne. (Je to mezi druhou dobou 1. taktu a první dobou taktu 2.)
b: Levá noha naznačí přísun jako v 1. taktu – b).
3. takt = 1. takt atd.
Paže: pravá paže tanečníkova je volně spuštěna podél těla. levá paže se pohupuje volným, ale rázným pohybem ze zapažení šikmo dolů do skrčení předpažmo dovnitř, a to tak, že v lichých taktech se paže pohybuje zezadu vpřed nahoru (souběžně s krokem levou nohou vpřed), v sudých dolů (sou­běžně s krokem pravou nohou vpřed).
D: Na první dobu 1. taktu provede z výchozího postavení půlobrat vlevo a vykročí šikmo vlevo nebo vpravo vpřed. Postupuje za tanečníkem stejným krokem. Obě paže má stále volně spuštěny podél těla.
Při zachodzyni může tanečník vykročit také pravou nohou vpřed, tanečnice levou. Tanečník s tanečnicí si sobě navzájem spontánně při obcházení vyhýbají – jeden nebo druhý udělají občas úhyb jedním krokem obvykle s malým naznačeným přísunem stranou nebo vzad atp. Tanečník i tanečnice dělají při zachodzyni libovolný počet kroků, prokládaných prudkým obra­tem, spojeným často s úhybem vzad. Tak tanečník udělá někdy dva. někdy tři kroky a pak obrat. I tanečnice sama volí libovolně počet kroků i dobu obratu (viz na videosnímku).
Obrat CH i D:
a: vykročí levou nebo pravou nohou;
b: obrat na noze výkročné prudkým trhnutím o 90°, případně i o více, na pravé noze doleva, na levé doprava. Obrat je proveden prudce a po obratu pokračují oba (pokud neprove­dou úhybný krok) jako v prvých taktech. Provádějí-li úhybný krok, pak udělají na 1. dobu dalšího taktu malý krok šikmo stranou vzad (levou nohou šikmo vlevo vzad. pravou šikmo vpravo vzad).
Po dohrání sloky, při které se tančilo zachodzyni, se tanečník zastaví, dupne nebo tleskne, tanečnice k němu dvěma kroky přistoupí, postaví se pravým bokem k jeho pravému boku a uchopí se k víření – točeni.

Točeni
Na druhé přehrání nápěvu hudbou rychlejším tempem (podle Stolaříka čtvrtka = 112 – 126, podle Gelnara 132 – 138) dvojice víří na místě kolem společné osy vpravo zvláštním krokem se zvrtem na ploše chodidla (zvláště u tanečníka). Krok ověnžoku působí stroze, až těžkopádně u tanečníka a velmi zdrženlivě a cudně u tanečnice. V tanci a v jeho strohosti je velké napětí. Tempo je dosti svižné, přesto podle jednoho z údajů I. Stolaříka bylo toto tempo velmi pomalé (čtvrtka = 92). Takto prý tančíval Josef Haratyk, který tvrdil, že se musí tančit tak, aby se ani v kožichu nezahřál. Avšak při provedení na filmovém snímku z roku 1949 tančí i sám Haratyk třetí figuru – točeni rychleji.
CH: 1. takt – a: Levá – vnější noha udělá malý krok vpřed po obloučku tak. že střední část jejího chodidla je vzdálena od špičky pravé – vnitřní nohy asi čtvrt stopy a její špička směřuje dovnitř. Pravá – vnitřní noha vytočí současně nadlehčenou patu doleva. Její přední část chodidla zůstane na zemi na místě.
b: Nepatrně se nadnese na přední části obou chodidel a nadlehčí paty. Pravou – vnitřní nohu posune současně po zemi nepatrně vpřed po obloučku, patu vytočí doleva a došlápne na ni. Vnější – levá noha se současně prudce vytočí („zvrtne“) na přední části chodidla zevnitř.
2. takt = 1. takt atd.
Zhusta vykračuje tanečník vnitřní – pravou nohou. V tom případě:
1. takt – a: Posune pravou nohu nepatrně téměř po celém chodidle po obloučku vpřed (špice vytočena doprava), koleno mírně povoleno.
b: Malým nadnesením na pravém chodidle a zvrtem pravého chodidla doleva (pravá pata se vysune doleva) se pootočí asi o 45° vpravo a současně předkročí levou nohou před pravé chodidlo tak, že špice pravého chodidla směřuje ke středu chodidla levého. Levá noha došlápne celým chodidlem na zem.
2. takt – a: Nadlehčením obou pat zvrt na střední části chodidel obou nohou s otočením asi o 45° vpravo. Chodidla – zvláště pravé zůstávají na místě, jen se stočí prudce patami doleva. Nyní jsou téměř paralelně, pravé vysunuto vpřed (pravá pata je vedle levé špice).
b: Levá noha udělá malý krok vpřed po obloučku před pravou nohu. Pravá noha se současně nadnese a zvrtem na střední části chodidla se pootočí asi o 45° doprava. Po dokončení kroku jsou chodidla postavena vstřícně: levé vtočeno špicí doprava před pravým tak. že pravá špice směřuje ke středu levého chodidla.
Všechny další takty se pak rovnají 1. taktu.
D: Obchází malými krůčky na celých chodidlech kolem CH. Chodidla klade po obloučku vpřed a našlapuje na celou nohu. Někdy – hlavně starší tanečnice – provádí jednotlivé kroky s malým zvrtem na ploše celého chodidla a s pootočením paty doleva.

Tanečník i tanečnice vykračují někdy vnější nohou, někdy vnitřní, podle toho, jak stačí zachytit rytmus tance. Objevují se proto v tanci při víření jisté nepravidelnosti (nevykročí oba stejnou nohou atp.). Správné by bylo, aby oba vykročili vnitřní nohou. Často však tanečník vykročí vnější (levou), tanečnice vnitřní (pravou) nohou. Vlastní osu otáčení dvojice tvoří pravá (vnitřní) noha tanečníkova, která po celý tanec spočívá na místě, jako by byla přibita špicí k zemi. Kolena při otáčení tvrdě pérují.

Taneční skladba a uvedení do tance
Ověnžok se skládá ze tří částí: předzpěvu taneční písně s doprovodnými rytmickými pohyby, zachodzyni a točeni, které následují za sebou v uvedeném pořadí. Jednotlivé figury jsou postupně gradovány co do tempa. To vše má vliv na růst intenzity a napětí celého tanečního tvaru, který působí jako hutný, sevřený, emocionálně silně působivý celek. Nemalou měrou se na tom podílí i doprovodná hudba a množství i rytmická a melodická pestrost ověnžokových písní.
Ne vždy se však podle Pavla Zogaty tančívaly všechny 3 figury. O tom svědčí i lidové označení taneční formy: „ověnžok zachodzyny“, „ověnžok točeny“. Oba pojmy jsou odvozeny od jednotlivých figur. Tak „ověnžok točeny“ se skládá pouze ze 2 figur: z předzpěvu taneční písně a z ověnžokového víření. Pojem „ověnžok zachodzyny“ se vztahuje na úplnou třífigurovou formu ověnžoku v pořadí spif – zachodzyni – točeni. „Ověnžok točeny“ – pouhé ověnžokové víření – býval v některých případech hlavní taneční figurou např. ve svatebním tanci „vyvodzonem“ a „bjołem“, stejně jako při taneční hře „šatečkovem“.
Ověnžok začínal sólově – tanečníci si jednotlivé tance poroučeli jako sólo. za které muzice zaplatili. Bývalo však pravidlem, že po první předzpívané sólové písni se připojovali další tanečníci a tanečnice. Po jedné sérii ověnžoku pak si podobně poručil tanec další atd.
Na začátku tance se tanečník postavil před muziku, zaplatil jí nebo poručil muzikantům pití a pak si zazpíval některou z ověnžokových písní (první sloku). Ku konci zpěvu dupl dvakrát nohou, kývl na vybranou tanečnici nebo na ni zavolal jménem. Ona k němu přišla, postavila se vedle a na opakování nápěvu písně hudbou poprvé začalo zachodzyni. Pak hrála hudba dále poněkud rychleji a dvojice se točila na místě. Od druhé sloky nebo od další písně si zavolal kamarády „na pomoc“. Ti však obvykle zpívali při tanci ty písně, které začínal první tanečník. Stejně si pak platil a tančil další tanečník atd. Tanečnice někdy přicházela k tanečníkovi – sólistovi – na jeho zavolání krokem „zachodzyni“. Po ověnžoku se vždy tančívalo na závěr „kulanego“ – „kulany“.

Kulany – kulanego
Podobně jako u valašského a lašského starodávného se tančila zásmažka, tak se tančilo „kulane“ nebo „kulany“, „kulanego“ po ověnžoku. Byl to zvláštní druh goralské polky. Název je pravděpodobně odvozen od jedné z tanečních písní Kulało še, kulało…
Tančí dvojice smíšené v držení ke kolovému tanci zavřeném -v objetí: D podvleče pravici pod levicí CH v podpaždí. CH uchopí D podobně. Levé paže položeny ze strany přes pravé rameno protějšku.
CH: 1. takt – a: Výkrok levou nohou, pravá přísun s mírným nadnesením na přední části chodidla a s otočením o půl kola vpravo.
b: Dokončení obratu a došlápnutí na obě paty. 2. takt = 1. takt, ale opačnou nohou.
D: Tančí hladkou, drobnou polku. Vykračuje opačnou nohou, než-li CH.
Dvojice se může otáčet doprava nebo doleva.

Jiný způsob provedení podle Jos. Haratyka a M. Vavřačové:
CH: 1. takt: Krok hladké nepříliš výrazné polky; vykročí pravá noha.
2. takt: Jeden krok levou nohou (našlápnutí na celé chodidlo) s pootočením asi o půl kola vpravo s mírným podřepem. Pravá noha přisune na způsob „valčíkové polky“, tančené valčíkem ve 2/4 taktu. Často však při tomto přísunu při poklesu na levé noze pravá noha CH se sune špicí po zemi až dozadu mírně křížem za chodidlo levé nohy. Dopad levého chodidla patou na zem je ostrý, taneční pohyb se na chvíli zarazí.
Některý CH tančí tímto krokem i v 1. taktu, ale pouze s přísunem druhé nohy k noze výkročné při otočení asi o půl kola vpravo. Druhá noha nekříží, pouze v 2. taktu.
D: Tančí drobnou, hladkou polku s mírným náznakem péro­vání. Našlapuje na celá chodidla měkce, pružně.

Tančí a hrají členové souboru Javorový z Třince Antonín Boruta (1956) a Alena Borutová (1955 – 1996), hrají jako v A.1.