Mesiáš přišel na svět pravdivý
a prorok vzácný z velkými divy,
[: mezi jinými zázraky dělal z vody
víno taky v Káni galilejské. :]

Taněc (Mesiaš) s dovětkem maďarem je prvním tancem o svatbě, kterým se postupně zaváděly jednotlivé tanečnice taneč­níkům. Josef Vluka, který tento tanec zaznamenal již koncem minulého, století, o něm říká: „Byl prvním tancem na svatbách a počal se teprve tančiti, když přišli od snídaní ženiši (ženich a nevěsta) do hospody. Přední družba přiváděl všem tanečnice: družky družbům, starosvatky (svatebnice) starostům a konečně nevěstu ženichovi.“ K jeho provedení dále pak říká: „Páry, držíce se rukama křižmo, točí se v kole; chytnou se pak jako k tanci a točí se zase v kole. – Páry popocházejí dva kroky vpřed a krok vzad: držíce se kolem pasu ponechávají vnější ruce v boku. Toto se střídá a opakuje libovolně. Ke konci se tančí rychlý tanec tzv. maďar.“ K hudebnímu doprovodu poznamenává: „Taněc se může doprovádět hudbou čtverého způsobu, jak částkou notovou naznačeno jest. Na Orlovsku jmenují tentýž tanec tělenci…“ Podle tohoto záznamu byl tanec rekonstruován.
Poznámka k charakteru kroku: Poněvadž autor podrobně kroky nepopisuje a tanec byl obecně znám po širším území Slezska, přistoupili jsme k provedení kroků podle autentických záznamů tohoto tance z různých oblastí Slezska.

Popis tance:
I. Procházka dvojic vpřed po kruhu
1. Chůze s mírným pérováním
Úvodní chůze jednotlivých dvojic po kruhu za sebou volnou procházkovou chůzí. Dvojice levým bokem do středu, D po pravici CH. Držení za ruce vpředu křížem, pravé nahoře. Překřížené ruce jsou asi ve výši pasu. V každém taktu tři kroky. Noha došlápne na celé chodidlo a po došlápnutí nejdříve mírně poklesne v koleně a před dalším krokem odpéruje nahoru. Vykračuje buďto pravá noha. nebo levá noha. Poněvadž následuje v průběhu tance víření zvrtaným krokem – v taktu 3 kroky v postavení pravými boky u sebe, kdy vykračuje pravá noha – je lépe vykročí-li i při chůzi tatáž noha.

2. Chůze se střídáním směru
Jiný druh chůze a držení při procházkové části: dvojice po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH, se navzájem ucho­pí vnitřními pažemi zezadu křížem kolem pasu. Vnější ruce v bok. Dvojice pak postupuje vždy v každém taktu dvěma kroky vpřed (vykročí pravá) a přenesením váhy těla vzad na pravou nohu s úhybem vzad:
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou vpřed, váha těla je na noze výkročné. Krok je téhož pohybového charakteru jako u chůze v 1. figuře.
b = a), ale levou nohou vpřed. Váha těla je plně vpředu na levé noze. Pravá noha se opírá vzadu přední částí chodidla o zem nebo se mírně nadzvedne od země.
c: Dvojice přenese váhu těla zpět na pravou nohu (je na celém chodidle), levá noha zůstává vpředu opřena přední částí cho­didla o zem nebo se mírně nadzvedne od země.
2. takt = 1. takt, ale vykračuje opačná noha.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy
Otáčení dvojice (víření) na místě kolem společné osy v posta­vení pravými boky u sebe, držení jako ke kolovému tanci, ale tanečníci posunuti stranou.

V tomto postavení a držení se otáčí dvojice třemi zvrtanými kroky v taktu, v lichých taktech vykračuje pravá noha. Při každém kroku se našlápne na celé chodidlo a odlepením paty od země a trhem (zvrtem) na přední části chodidla s vytočením paty stranou (pravého chodidla dovnitř a levého chodidla zevnitř) se dvojice pootočí vpravo po malém kroužku kolem společné osy.

Uvedené druhy chůze i držení se buď střídaly v tanci jak uvedeno v ukázce, nebo tanečníci tančili buď prvním nebo druhým způsobem. Při běžném tanci se v první části tančila procházka dvojic za sebou a v závěru pak následovalo víření. Dvojice si při tanci zpívaly. O svatbě se na uvedenou píseň zaváděly jednotlivé tanečnice tanečníkům v pořadí starosvatka starosvatovi, jednotlivé družičky mládencům, ale i ostatní svatebnice svatebníkům a teprve v závěru nevěsta ženichovi. V tom případě se počet jednotlivých tanečníků v tanci násobil, až byli všichni spárováni. V rozmezí doprovodné písně pak byl zachováván tento postup: první mládenec přistoupil několika kroky procházky ke starosvatce, poklonil se jí, ona opětovala poklonu a uchopili se k I. taneční figuře – procházce (ruce vpředu křížem). Asi na konci 4. taktu se postavili k sobě pravými boky a v taktu 5. – 10. se otáčeli na místě kolem společné osy v držení jako ke kolovému tanci, zvrtanými kroky (viz II. figuru). Při repetici 5. – 10. taktu (v 11. – 16. taktu) odvádí pak tanečnici v postavení k procházkové figuře druhým druhem chůze. Tanečnice se svým partnerem se pak při dalším opakování pohybuje již po obvodu kruhu chůzí č. 1. Současně první mládenec bere do tance další tanečnici, s kterou postupuje po kruhu figurou č. 1. Při figuře č. 2 se otáčí nyní jak on, tak první dvojice vpravo dokola kolem společné osy. Při třetí figuře pak odvádí mládenec tanečnici k jejímu patrnerovi podobně jako u první dvojice. Dvojice, která byla zavedena jako první buďto ještě víří v postavení pravými boky u sebe (figura č. 2), nebo postupuje shodně s mládencem odvádějícím tanečnici příslušnému taneční­kovi procházkovou figurou č. 3 nebo 1. Takto jsou zavedeny všechny tanečnice a poslední nevěsta. Když se nevěsta přiřadila ke všem ostatním párům, teprve bere mládenec k tanci svoji družičku. Takto o svatbě první zahajovací tanec zv. „zavodzony“.
Taněc (Mesiaš) je ukončen po zavedení všech tanečnic tanečníkům rychlou dohrávkou – maďarem.

Maďar:
Tančí dvojice smíšené po kruhu nebo v rozptylu po celé taneční ploše. CH levým, D pravým bokem do středu. Držení ke kolovému tanci zavřené buď s vnějšími pažemi spojenými směrem do středu (držení je velmi volné), nebo se navzájem uchopí za pokrčené paže tanečník zespod, tanečnice shora.
Krok maďara: Vychází z vydupávaného kroku přeměnného, tančeného po celých chodidlech. Dvojice postupuje např. třemi kroky vpřed (CH vykračuje na začátku levou, D pravou nohou) a ve 4. taktu se otočí tímto krokem jednou dokola. Může se však tančit také stále dokola jako při polce, a to s otáčením doprava i doleva. Dvojice postupují stále proti hodinovým ručičkám.

Tančí členové souboru Olšina z Orlové Vilém Antošík (1953) a Milena Jäckelová (1961), Martin Komár (1975) a Kateřina Valová (1975), Jiří Marek (1959) a Barbora Mohylová (1974), Luboš Mihálik (1956) a Růžena Havlišová (1954), Jaromír Vrlík (1956) a Karla Macurová (1961), muzika Trnka z Havířova ve složení Tomáš Treichel (1971) primáš, Silvie Kárová (1977) a Jan Pawlas (1976) 2. housle, Pavlína Nierostková (1966) viola-kontr, Karel Musiol (1951) cimbál a Jan Sýkora (1965) kontrabas, zpívá T. Treichel.