Za Dunajkem, za tým hájkem, plakało děvčátko švarné, co měło očenka černé, za šohajkem. Za Dunajkem, za tú vodú, plakało děvčátko švarné, co měło očenka černé, za svobodú. Tančí dvě dvojice, jedna ze starší, druhá z mladší generace. I. Zpěv taneční písně Obě dvojice zpívají společně (CH i D). Při

Zdaleka já poznám svoju frajárečku, [: červenú sukňu má, modrú zástěrečku :]. Pobíjaj, pobíjaj, [: bednáříčku bečku: ]. Už sem obešeł delú Břecłavu, Novú Ves, eště sem neměł takéj frajárky, jak mám dnes.   Vyłetěł pták hore nad oblaky, zazpívał si nade všecky ptáky, nade všecko stvoření. V tem brecłavském

    V tem brecłavském zámku, tam já mám frajárku, já ju dobre znám, až ju z rukú pustím, hned na druhú myslím, pomož mě Bůh sám. Očička má jako trnka, poskakuje jako srnka, to je, Bože, potěšení, ani možná lepší není. Keď sem išeł od méj miłéj zrána, zrána, viděł

[: Od Prešpurka k Dunaju, k Dunaju :], chłapci sa tam scházajú. Tančí František Kašník (1931) z Hlohovce a František Nešpor (1951) z Moravské Nové Vsi, muzika jako v J. 1.

Seděła sem v okénečku, šiła sem, [: pýtali sa oficíré, čí já sem :]. [: Nemyslite, oficíré, že vaša, :] [: mám na vojně šohajíčka, hojása. :] Tančí a hrají jako v J. 8.

Keré dívča nemá doma frajíra, nech si sedne na łavečku u dvora, [: a nech píše na cedulku litery, litery, že ju nechce v tých Kosticách nikerý. :] Tančí Rudolf Tuček (1960) z Tvrdonic, muzika jako v J. 3.

U Lanžhota na dolině pásło dívča vrané koně, [: dojeli hajníci z pola, zajali koně do dvora :]. Tančí a hrají jako v J. 7

Do Trnavy, do Trnavy, došli chłapci z Břecłavi, dali oni sebě zahrát do Trnavy. Tančí a hrají členové souboru Břeclavan z Břeclavi Pavel Kadrnka (1968), Vlastimil Rampula (1970), Jiří Rotter (1970) a Lubor Zápeca (1973), muzika ve složení Tomáš Svačina (1975) primáš, Jan Rabušic (1978) a Soňa Salvétová (1978) housle-terc,

Za horama, za dolama, tam husári lógrujú, naši páni kapitáni kompanyje spisujú. Ty si moja najmilejší, ty si teho príčina, tys ňa vždycky vołávała do stodoly do sena. Tančí a hrají jako v J. 13.

Na zelenej lúce sedí zajíc, tema nožičkama proplétajíc, ked bych já ty nožky měła, také bych tak proplétała, jak ten zajíc. Tančí dvě dívky v postavení čelem proti sobě. Drží se za obě ruce vpředu křížem, pravé nahoře. Mezi sebou mají položeny 4 žitné slámky do čtverce, jejich konce přečnívají