Nad Javornýčkem spjévá hrdlička, co dełá miłá, krmí konýčka, krmí konýčka. Cože mu dává, seno aj oves, povez ně, miłá, [: s kým si spala dnes.:] Liboce sa, liboce, zelený lísteček na buce, zelený lísteček na buce. [: Ešte by sa libotał,:] [: keby mu vetríček šuchotał.:] Jde o starší

Tanec zapsán podle pamětníků a tanečníků: Jana Beno (nar. 1885) a Jiřího Zámečníka (nar. 1888). Jako tanečnice tančily Magdalena Zámečníková (nar. 1884), Rozina Zámečníková (nar. 1881) a Anna Sobková (nar. 1908). Ponýže Trnavy, chodnýček krvavý, [: ej, a kdo ho krvavił, šohaj porúbaný :]. Ponýže Dubovan chodnýček jako dłan [:

Néní lepší jak v nedělu, když sa všeci chłapci zejdú, [: každý má to svoje potěšení, to moje už leží v černéj zemi :]. Lipovský pán farár pěkně káže, rozdává obrázky, ruky váže, tydy-danaj, ja-danaj, tydy-danaj, ja-danaj. Co sa ně na mojéj ženě lúbí, kúpił sem jí boty, bosky chodí,

Nápěv a) = B.2 a) Hrajte, že ně hrajte, od konca do konca, a ty, naša šenkérečko, [: poď s nama do tanca. :] Ej, orešínko, orešná, ej, orešinko, orešná, šak si, má miłá, fałešná, šak si, má miłá, fałešná. [: V Lipově je rychtár velkým pánem, :] [: v

Drał kozu nebozízem, drva rúbał motykú, ženu bíł motovidlem a dom chodíł s muzikú. Ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp, dycky dyž si poskočiła, jedna krúpa vyletěła, ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp. Na velickém kostele sedí łaštovička [: a pri ní sa tam modlí moja galánečka :]. Tanec do

Pány muziganty, kerý vyšjéj! Co je po tem dýfčaty, ked mu roky prejdú, keby mało sto złatých, ony sa mu zejdú. Pány muziganty a mne do tła! Nechytaj ma za kolena, sú tam samé kosti, ešte vyšéj, ešte vyšéj, dojdeš do radosti. A ta svatá Katerina aj ze svatú Helenú

Jací, tací, všelijací, chłapci nám choďáci, chłapci nám choďáci, chceli sobě zaverbovat, nedali vojáci, nedali vojáci. Tento tanec, zapsaný a zveřejněný Martinem Zemanem v do­bě, kdy ještě nebyl na Horňácku obecně rozšířen verbuňk dnešního typu, se tančíval jako ukázka dovednosti u muziky. Po předzpěvu taneční písně buďto sólisty nebo dvou,

Keď sem kosíł poza humny trávu, ej, keď sem kosíł poza humny trávu, [: prišly tri švarné děvčata za mnú :]. Já sem jim pěkné pozdravéní dał, ej, já sem jim pěkné pozdravéní dał [: a každéj sem inší dárek podał:] Verbuňk, čardáš, cifra, cifrování, verbování jsou nejběžnějšími používanými pojmy

Pred našim je pěkný stromek zelený, kdo tam ide, každý z něho odlomí, [: aj ty, moja najmilejší, taká si, dokáď chlapci neužijú tvéj krásy. :] Ani sem já nevěděla, co je zle, kdo si koho zamiluje, nech vezme, [: kdo si koho zamiluje može brat, leda by ju otec,

V Prešpurečku na rynečku, tam vojáci verbujú, a já půjdem, opýtám sa, co ně za tringelt dajú. Tančí František Okénka (1921) a Martin Hrbáč (1939) z Hrubé Vrbky, hraje Horňácká muzika Martina Hrbáče jako v B. 1.