Husárovi dobre je,  nic nerobí, len pije, štyry groše na deň má, eště z něho miłéj dá. Tančí František Jagoš (1927), Stanislav Jagoš st. (1950) a Jan Karásek (1960) z Lipova, hraje muzika souboru Lipovjan z Lipova jako v B. 9.

V Prešpurečku na rynečku, tam na vojnu verbujú, a já půjdem, opýtám sa, vrané koně mně dajú. A oni mně povídali, že ně dajú len dukát, škoda tebja, švarný šohajíčku, škoda tebja nastokrát. V Louce se tančíval nejčastěji verbuňk Na tú svatú Katerinu, ale i na jiné písně. Chlapci zazpívali

Hopsa, chłapci, od zeme, do ty koze požene, a já bych ty koze hnáł, ale sem sa vlčka báł. Štyry koze, pátý cap, kdo vyskočí ten je chłap, a já sem si vyskočíł, eště sem sa zatočíł. Horňácký odzemek je tancem pastýřského původu. Za svého mládí jej ještě tančívali někteří

Sejem, sejem konopice, aby boly rozrostnyce, pod stołem drobce, kura na nych zobce, [: máło nás, :] pojte vy, chłapci, mezi nás. Konopice jsou starým fašankovým tancem z Nové Lhoty (Lhotek). Tančívaly se ke konci fašankového úterku. Začínaly je tančit ženy, které se jednak k sobě postupně připojovaly a jednak

Ja su z mesta majstrov syn, já na vojnu jít mosím, Ježiš, Josef, Maria, prenešťastná hodina. Kdo má ženu nech drží, nech drží a kdo nemá vydrží, vydrží, moja žena sukne nemá, ale bude máty, takovučkú, zelenučkú, jak na repe naty. [:Haj, haj, haj, haj, zelené oreší,:] [: kdo mi

Sejem, sejem konopice, aby byly rozrostnyce, pod stołem drobce, kura na ně zobce, máło nás, máło nás, poďte chłapci, mezi nás. Je to suchovský protějšek lhotáckých a vápenských konopic. Tanec začínají tančit ženy. utvoří postupně z řetězu kruh. Jsou navzájem spojeny kapesníky. Počáteční tempo při uzavírání kruhu je volné. Hudba

Kdo má ženu, nech drží, nech drží, a kdo nemá, vydrží, vydrží. Káčer je taneční hra založená na obratnosti přebytečného tanečníka uprostřed kruhu. Tančí jednotlivé dvojice po kruhu levým bokem do středu, CH uvnitř, D vně. CH uchopí D pravicí kolem pasu, D mu položí levou ruku ohnutou v lokti

Až pojedeš od Lipova pres Tasov do Lhoty a budeš tam vykrikovat, kuptesi łopaty, hojása, hojása, hojása. Mlynári, šafári, z vašeho mlýna švarná děvčina vychází. Ten Jagošův syn, to je čeledín, má očka modré, líčka červené, spało by sa s ním. Ja, kdo by ně za starého kázał, jako by

Lezła žábka, žáb za ňú, žabka spadła žáb na ňu. Letí čápka, čáp za ňú, čápka spadla, čáp na ňu. Žabská se tančívala o svatbách nebo o fašanku. Dva muži si zazpívali nejprve taneční píseň a při zpěvu se už rozmísťovali přeměnnými kroky atd. do postavení proti sobě. Hudba opakuje

Je trefa, není trefa, je trefa, není trefa. Je to taneční hra v obratnosti. Tančí 3 CH v postavení čelném. Prostřední CH má na hlavě klobouk. Krajní mají napřaženy vnitřní paže nad hlavou prostředního. Prostřední CH začne zpívat píseň „Je trefa, néni trefa“ s obvyklou horňáckou gestikulací. Muzikanti přehrávají píseň