Zapsáno do Národního seznamu: 2018
Kontinuální tradice dudáctví se na území České republiky projevuje zejména na Chodsku, Plzeňsku, Chebsku, Strakonicku, jihočeském Doublebsku, Kozácku, Blatech a Jablunkovsku. Zastoupení nositelů, řemeslné zpracování dud, jejich ladění a repertoár vychází z regionálních specifik a vývoje dudácké tradice na území Čech, Moravy a Slezska. Technika hry na dudy je obtížná a dudák se v ní zdokonaluje téměř celý život. Součástí statku jsou rovněž dudácké písně a slovesný folklor. Pro fungování statku je důležitá činnost samotných dudáků i výrobců dud, kteří formou hry na dudy a znalosti know-how řemesla předávají konkrétní dovednosti následujícím generacím svých pokračovatelů.
Nejstarší písemné zmínky o dudách v českých zemích nalezneme ve Zbraslavské kronice z počátku 14. století. Od konce 18. století se v Čechách ustálilo nástrojové sdružení dud, klarinetu a houslí, postupně se přidávaly druhé dudy, další klarinet a housle. Hovoříme o tzv. malé a velké selské muzice.
Na Moravě a ve Slezsku bylo nejrozšířenější spojení dud s houslemi. V Čechách došlo k rozmachu dud začátkem 19. stol., v řadě regionů tak byl tento způsob hry kontinuálně zachován dodnes. Na Moravě a ve Slezsku oproti tomu zájem pomalu opadal, až byla koncem 19. stol. tato tradice přerušena, ve 2. pol. 20. stol. však opět ožívá.
Návrhový a evidenční list- Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)
Foto: web NÚLK
Aktualizace: 20. 10. 2021