Holas I., č. 280, s. 180.
Tancovala holka hulána
od večera až do rána.
Tancovala holka hulána
od večera až do rána.
Firgurální párový tanec.
Postavení: dvojice po kruhu, CH čelem po směru, D zády.
Držení: a) párové zavřené;
b) v postavení proti sobě se CH a D drží za pravé ruce -pokrčené paže směřují předloktím směrem šikmo vzhůru;
c) při zátočkách také zavěšení za lokte;
d) držení za vnitřní ruce v postavení vedle sebe směrem po kruhu.
Jednotlivé tance jsou choreograficky komponovány. Obsahují způsob tance:
1) T. 1.-4. otáčení vláčným krokem sousedské blížící se valčíku,
5. – 6. jedním delším krokem valčíku od sebe se dvojice rozdělí a opět se dalším krokem k sobě přiblíží,
7. – 8. CH uchopí D oběma rukama za pás, D mu dá ruce na ramena a CH ji vyzdvihne a opět spustí v přesném rytmu do stoje.
2) CH a D se uchopí za ruce v držení b) a učiní dva vláčné trojdobé poskoky – D vzad, CH vzad a opět zpět, následuje figura s vyhozením D.
3) v postavení vedle sebe, v držení d) vláčné hulánové poskoky po kole vpřed, po několika krocích spojení do zavřeného držení, figura s odstoupením a zpět, vyzvednutí děvčete -CH při první fázi má ruce rozpaženy poníž – v oblouku naznačujícím objetí v náručí, D obě ruce v bok; CH podtáčí D pod pravou zdviženou paží „na prst“, D se otáčí na místě nebo po kruhu valčíkovými kroky.
Další možné variace viz F. Bonuš, cd. s. 111.
Záznam na kazetě zachycuje také obvyklé spojení třídobého hulána s rychlou verzí, při níž se na snímku páry prostupují v řadě: ve volném držení v postavení proti sobě dvěma poskočnými hulánovými kroky vpřed a zpět na své místo, nakonec s otáčkou o 180 stupňů a závěrečným zadupáním.
Poznámky ke stylu tance: F. Bonuš, 1955, s. 11, výňatek: „Základní poskočný krok je nositelem celého tanečního výrazu … musí být rázný … rytmicky přesný a dynamicky mohutný“. CH provádí poskočný krok tak, že stehno pokrčené nohy je téměř rovnoběžné se zemí. D zdvihá koleno méně.
Na rozdíl od poskočného způsobu interpretace klatovského hulána, „smetanovské“ pojetí tohoto tance starší charakteristiky naznačují, že byl oblíben zejména pro svoji „vzletnost, kterou měl starý způsob vláčného „Walzen“ – valčíku. Patří také k jednomu z nejdříve jmenovaných tanců, uvádí jej kramářský tisk z roku 1786, t. j. v době největšího rozkvětu valčíku. (H. L.)
Tančili a hráli titíž jako v B.l, sóla tančili Milan Podráský (1958) a Milada Valouchová (1967), Zdeněk Valenta (1962) a Iveta Valentová (1940), zpívaly Anna Preňková (1939), Hana Ptáčníková (1960) a Irena Valentová (1940).
*
Do bohatého repertoáru klatovských tanců patří samozřejmě takřka všechny základní české tance jako rejdovák, furiant, dupák, třasák aj. K některým tancům se zde také zachovaly starší názvy: pro sousedskou „zdlouha“, „šupák“, „šoupaná“, pro lehce houpaný třídobý 0 „okročák“ aj. Řada tanců také patřila do společného česko-německého repertoáru. Jejich výčet najdeme např. v Rittersberkově sbírce: Rückwärts – zpáteční, č. 12, Klatscher – plácavá, Altböhmischer Dreher -točák, č. 43, Furiant, č. 8 ad. Mezi německými tanci najdeme mateníky č. 10, 11, 13, 15ab, 67, 68 aj. Rovněž tance ze šumavského Podlesí mají i po textové stránce podobné verze a taneční motivy: Jägermarsch, Biberhennl – slepice, Spinradl -kolovrat aj. (viz Jungbauerovu sbírku). Nedocenitelnou zásobu tanců z Klatovska uveřejnil Čeněk Holas v 1. díle své sbírky České národní písně a tance. Je tu obsažena řada písní a melodií k tancům „do kolečka“, které přímo navazují na typy chodské. Také další zápisy písní z rozmezí 20. století ještě dokazují, že „kolečko“ bylo rovněž charakteristickým tancem Klatovska.