J. Hofmann, EV, č. 31, A. a M. Balounovi, 1976, s. 20.
čes. var. mel. „Osm kuželiček, devátý král“.

Muziko, muziko, zvesela jen,
vyhrávej muziko, než bude den,
hraj a hraj, hraj a hraj, bez ustání,
tancuje se mnou potěšení mý.

Dudy přizvukují, housle vyhrávají,
každý si zavýskne a poskočí,
a pak se do kola všichni točí.

Z Tachovska, Bezdružicka, Plánska, Chebska,
Mariánskolázeňska, již. Sokolovska a Tepelska.
Zápis R. Schücker, 1921 a A. a M. Balounovi, 1983, s. 24.
Překlad novějšího nápěvu.

Hopsasa, hejsa, muzika vyhrává,
hopsasa, hejsa, muzika hrá.

Hopsasa, hejsa, poď se mnou do kola,
hopsasa, hejsa, poď do kola.

Starší text ke kolečkovým „čtyřřádkům“
A. a M. Balounovi, 1986, s. 18. Z Tepelska.
Srov. J. Stauda, AE č. 12, čtyřřádky kolečkového typu.

Hop, hej, ty sedláčku, máš línou děvečku,
hop, hej, ty sedláčku, máč línou holku.

Ona pozdě vstává, kravám nic nedává,
hop, hej, máš sedláčku línou holku.

Ona je tak líná, že nechce do chlíva,
hop, hej, máš sedláčku, máš línou holku.

Párový točivý tanec typu „do kolečka“, střídá se pravidelně zpěv a tanec, tančí se nepatrně z místa „na své parketě“, původně na místě.
Postavení při předzpěvu: CH a D vedle sebe, vnitřní ruce spojeny, malé komíhání vpřed a vzad rukama a pohyb tělem podle drobného přešlapování na místě. Držení se během figurací střídá. Základní držení v točivé části tance: CH položí pr. ruku na levý bok D, D pravou ruku na levé rameno CH. Levice si podají před tělem asi ve výši žaludku. Postavení: CH a D proti sobě, nepatrně pravými boky posunuti šikmo od osy páru.
Základní krok točivé části: vnitřní nohy vykročí mírně vpřed tak, aby pravá chodidla byla postavena vnitřní stranou chodidel k sobě – špička chodidla D asi vprostřed chodidla nohy chlapce. Levé nohy obou tančících opisují kolem pravé nohy malý kroužek. (Popis podle R. Schückera přeložila A. Balounová, zkrácená verze.)
Základní figurace: vztahující se k pozdějšímu rozvedení tance:
a/ po několika zatočeních kolečkovým krokem.
b/ CH i D se pustí levýma rukama a D sejme svou pravou ruku z ramene CH a mírně se poodtočí směrem vzad doprava a opět se spojí s CH – CH uchopí D pravou rukou kolem levé strany pasu a D chlapce pravou rukou kolem pravé strany pasu.
c/ volné ruce si nyní podají v úzkém napřažení před tělem poníž a několikrát se otočí kolečkovým krokem.
d/ oba se pustí a CH se otočí doprava, uchopí D oběma rukama v pase, vyzvedne ji. D se přitom odrazí nohama od země. Po dopadu
e/ CH pustí D a D se otáčí před CH po taneční dráze. CH ji následuje delšími kroky, chvílemi tleská a podupává v rytmu tance.
f/ CH a D se znovu uchopí a tančí „do kolečka“ v základním držení.
Způsob točivého kroku: při 3/8 rytmu tance: na 1. a 2. dobu se tanečníci pootočí na patě po směru ruč. hod., na 3. dobu špička pravé nohy došlápne na zem s mírným vypérováním, současně vnější noha se malým obloučkem „přitáhne“ k pravé noze a posune se o něco málo špičkou před ni. Krok je celkově dosti drobný.

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), housle Vítězslav Hergesel (1961) a Renáta Mazálková (1974), dudy Jaroslav Herman (1949)

*

Tanec Roia, Uma uma dum, Umitum, Draha (Dreher), Wickla, Egerländer Raja je typem točivého párového tance (Rundtanz). Jedno z jeho častých pojmenování směřuje i k názvu lužického tance „Roja – Reja“ a na pomezí Krkonoš známého též jako „Råja“. Svědčí to o jedné taneční rodině na slovanské půdě, a to „všude tam, kde zněla dudácká hudba“, jak poznamenal R. Schücker a doložily i pozdější výzkumy. Můžeme k nim připojit i sdělení osmdesátileté informátorky, narozené v Plané, která uvedla ještě název „Windisch“. (Sběr A. Balounové z 50tých let našeho století.)
K typologii starších lidových tanců na našem i sousedním německém teritoriu přispěje jistě i včlenění názvu „Dreher“ mezi točivý způsob tanců. Dosud zůstal totiž, kromě textů v německých doprovodných písních k Roie, nepovšimnut také vzácný záznam ve sbírce Rittersberkově v oddíle německých písní č. 14, s. 558 z Loketska, v níž se doslovně praví: (dívka) „sie schön traschet (dreht) in Roia donhea“ (daher). Nářeční výrazy byly přeloženy znalci dialektu. (Srov. in: Volkslieder-buch, J. Hofmanna, mel. č. 31, text u č. 108: „Stat! Stat! Stat! Das si’s shöin draht“ (schön dreht). Srov. Jungbauer č. 468, s. 614 z Českého Krumlova, podle zápisu L. Thüra, 1910.)
Pokud jde o název „Um-und-um“ používaný na Chebsku, což lze přímočaře přeložit do češtiny „kolem dokola“, důležité poučení nám podává také ve své stati Egerländer Tänze J. John. O Roii zde píše, že byla také „čestným“ svatebním tancem, při němž nevěsta musela vystoupit na stůl a tady se s družbou jen třikrát dokola otočit.
Tanec „Roia“ se tančil v 3/8 a 3/4 rytmu. Podle sdělení A. Balounové, na Plánsku se též na melodie Roii tančila smíšená kola v 2/4 rytmu.