Transport surovin a produktů v rámci usedlosti, obce nebo regionu i mimo ně a jeho formy. Její existenci umožňovala základní dopravní síť tvořená pozemními komunikacemi (vozové cesty, chodníky) a vodními cestami. Suchozemská komunikační síť byla podmíněna terénem, typem zástavby obce a dvora, užívanými dopravními prostředky, druhem nákladu i místními zvyklostmi. Soukromé (především polní) cesty a chodníky sloužily k interní komunikaci v rámci usedlosti a obce, mohly být dle potřeb upravovány a měněny. Dělily se na trvalé, sezónní (pro potřeby sezónních polních prací, některé části dobytčích cest)
a dočasné (stahování dřeva, transport chlévské mrvy). Veřejné komunikace umožňovaly dopravu na delší vzdálenost, jejich budování a údržba přešla již v 18. století na vrchnosti, obce či stát. Překonání vodního toku umožňovaly brody, mostní stavby, přívoz.- Stavebními doplňky veřejných komunikací se staly směrovníky, kapličky, kříže, smírčí kříže, na pravidelných zastávkách byly vybudovány zájezdní hostince.- Vodní transport sehrával jen doplňkovou roli, a to v oblastech k tomu vhodných. Sloužil především k dopravě dřeva (voroplavba a splávka polenového dříví), jen okrajově byla na větších tocích praktikována doprava na člunu nebo lodích. Vodní dopravu výrazně omezily vodní stavby ve 20. století (přehrady, Vltavská kaskáda).- K nejjednodušším formám transportu břemen sloužily jednoduché pomůcky
z přírodních materiálů, jako plachta, koš, nůše, krosna, sotor. Sloužily k transportu píce, dřeva, řemeslné a domácké produkce, chlévské mrvy na horská pole, každodenních potřeb (u některých profesí).
K pravidelné i příležitostné dopravě nákladu a osob sloužily saně (v zimním i letním období), jedno a dvoukolé dopravní prostředky dělené dle konstrukce i účelu, k nimž byly upotřebeny.- V nejstarším období lidské společnosti bylo využíváno hlavně lidské síly, později byla nahrazována využitím zvířat (soumarství, zápřah do povozu), od konce poloviny 19. století se začala uplatňovat mechanizace.- Změny hospodářského systému v průběhu 20. století a uplatňování nových dopravních prostředků (železnice, autodoprava) významně omezilo většinu tradičních forem dopravy i komunikačních spojnic a vytlačilo je pouze jako doplňkové a příležitostné formy dopravy (nejdéle uchovalo v rolnických hospodářstvích, při obdělávání půdy a úkonech spjatých s chodem usedlosti atd.)

Literatura: V. Schleufler: Doprava. In. Československá vlastivěda III. Lidová kultura. Praha 1968, s.195-200.

5.1. Vedení cest a stezek terénem

5.2. Místní pozemní komunikace, polní cesty

5.3. Chodníky, pěšiny

5.4. Doplňkové prvky komunikační sítě

5.5. Přechod přes vodní tok

5.6. Doprava po vodě

5.7. Nošení břemen

5.8. Doprava vlekem

5.9. Sáně

5.10. Jiné pomůcky

5.11. Dopravní prostředek kolový

5.11.1. Jedno a dvoukolové dopravní prostředky

5.11.2. Vůz

5.12. Kolo

5.13. Tažná síla

5.14. Pomůcky pro transport

Aktualizace: 26. 4. 2023