A. Malá Haná - nížinná oblast
O tancích z nížinné oblasti Malé Hané
Území mezi Horáckem (směrem západním). Brněnskem (směrem jižním) a Moravskotřebovskem (směrem severním) tvoří z hlediska tanečního folkloru osobitou oblast. Prostupuje jí Drahanská vrchovina, táhnoucí se od Brna až k Mohelnici a Moravské Třebové na severu. Pod jejími západními úbočími ve středu Boskovské brázdy se rozkládá rovinná část Malá Haná (od Boskovic a Letovic k Jevíčku a Trnávce). Je to líbezný, úrodný kraj. rámovaný jako zahrádka lesnatými vrchy a stráněmi. Kořenečtí o ní básnivě říkají:" Neni hezčí hódolíčko, jak z Boskovic po Jevíčko.". Na východě pak spadají lesnaté vrchy Drahanské vrchoviny do podhorských částí Hané (Vyškovsko, Kojetínsko, Prostějovsko, Litovelsko, Konicko, Bouzov-sko). Od Vyškova a Rousínova k Brnu a všemi směry kolem Brna až po oblast Horácka a Podhorácka je rozloženo Brněnsko, které tvoří po písňové a taneční stránce samostatnou oblast.
Celé toto rozsáhlé a zdaleka ne co do rázu tanců, tanečního i hudebního stylu a nářečí jednotné území, které označujeme jen zeměpisnými pojmy, bylo po taneční a hudební stránce až na nepatrné zlomky dlouho neznámé. Zvláště to platí o centrálních horských územích Drahanské vrchoviny včetně Konicka a Bouzovska. (Viz dále v oddílu B. Tance Malá Haná - horská oblast.)
Výzkum a zápis lidových tanců a písní v rovinné části Malé Hané a na Drahanské vrchovině především v bývalém okresu Boskovickém probíhal souběžně a uskutečnil se až v r. 1951. Byly prozkoumány nížinné obce Velké Opatovice, Vanovice, Cetkovice, Pamětice, Sudice, Z horských pak Benešov, Bousín, Horní Štěpánov, Kořenec, Malé Hradisko, Protivanov, Repechy, Šebetov, Valchov, Žďárná, Drahany, Hartmanice, Otinoves, Rozstání. Na Blanensku pak Molenburk, Jedovnice, Lipovec, Marianín, Senetářov, Krásensko, Myslejovice, Šošůvka, Habrůvka atd.
V oblasti Konicka, Bouzovska a v okolí Javoříčka za hranicemi uváděných okresů pak další obce, jako Luká u Litovle, Lipová, Javoříčko, Březiny, Vojtěchov, Hvozd, Laškov, Ludmírov, Kladky, Konice aj. Konicko prozkoumal po taneční stránce podrobně až PharmDr. Josef Pištělák, rodák z Kladek. Spolu s tanci zapsal mnoho cenných písní a z jeho pera pochází záznamy zvyků, zvláště těch. které souvisely s tanečním projevem (viz bibliografii jeho prací v přehledu literatury). Podobně byly popsány zvyky (ostatky s právem, hode, svatba aj.) i jinde včetně tanečních příležitostí a příležitostí k zábavám(dračky, přístky, pletačky-t.j. pletení výrobků ze slámy atp.)
První zpráva o předvádění vesnického folkloru, tanců, písní a zvyků, je z roku 1893 ( J. Cvrček. Národopisné výstavky a slavnosti. Český lid 2. 1893. s. 447). Autor zde popisuje předvýstavní slavnost v Boskovicích 1892 na Zámeckém vrchu, kde m. j. mládež ze sousedních obcí Valchova, Velenova, Žďárné a Ludíkova předvedla v rámci přípravné výstavky a slavnosti "horácké" před Národopisnou výstavou českoslovan-skou "horáckou" svatbu. Nutno podotknout, že obyvatelé Drahanské vrchoviny se podnes považují za "Horáky". Srov. Jan Vyhlídal. Rok na Hané. Olomouc 1906. s. 3-4: "...Hanákům na rovině všichni obyvatelé krajin hornatých slovou Horáky..." V poznámce dále pak vysvětluje: " Obyvatelstvo poříčí Švarcavy (t.j. Svratky-Z.J.) a Svitavy, pahorkatiny mezi Znojmem a Brnem, hornaté krajiny od Plumlova ke Konici a Litovli a odtud k Lošticům a Zábřehu, pak Vysočiny Drahanské nazývají se Horáci".
Přikloníme-li se nyní pouze k malohanácké nížinné části, pak první zprávy tu a tam i o tanci nutno hledat v příslušných vlastivědách a některých dalších publikacích. Uvádíme je souhrnně v přehledu literatury, ale přesto nejzávažnějších se dotkneme v této části.
Nejstarší údaj, který se dotýká spíše příležitosti k zábavám atp. je ve Vlastivědě moravské, Jevícky okres II.. Brno 1912, s. 25n., autor Benjamin Popelka. Jsou to tzv. "pletačky" v osadách, kde se plete sláma místo večerních přístek.
Několik záznamů tanců jak z Velkých Opatovic, tak z Horního Štěpánova a Kořence, na "horách", je otištěno v dalším svazku vlastivědy: Jar. Mackerle, F. Továrek, Pavla Vacová, Moravskotřebovský okres. Jevíčko 1946. s. 60-63. Tance popsali Vladimír Veselý a Božena Veselá z Kořence. Jsou to: Otevřte, otevřte (klobouček) z Hor. Štěpánova a Kořence, bič a Čí je děvče z Kořence, švec a kohótek-křižák z Horního Štěpánova, žid a třasák z Hor. Štěpánova, Vel. Opatovic a Trnávky.
Z Vlastivěd je to dále Vlastivědný sborník okresu Svitavy, vyd. Okresní muzeum a Okresní archiv, 1981. Zde na s. 59 v kap. Zvyky, pověry, zaměstnání se zmiňuje o krajovém zvyku "rozchodníku", jímž končily přástky v Jevíčku. Z dalších vlastivědných publikací z Malé Hané (nížinné, ale i horské) je to Bezděčí a Unerázka od Josefa Vrbky (vyd. Krajské naklad. v Brně 1957). V kap. Lidové zvyky popisuje na s. 65n. ostatkovou obchůzku "voračky" v maskách a to nejen dospělých, ale i dětské "voračky" vedené kantorem, které si pak i v hospodě zatancovaly před příchodem dospělých. O muzikách v uvedených obcích pojednává na s. 69: "Hlavní muziky v Bezděčí byly: hodová v císařské hody, v říjnu pouťová v den sv. Vavřince, dále "voračková", "legrutská" a o velikonocích "šmigrustová". Z dalších příležitostí k tanci byla slavnost kácení máje (s. 69), dožinek, svatby (s. 70). "hratva" a "odíračky" (s. 71).
S názvy tanců z námi uváděných obcí v rovinné a na pokraji horské části Malé Hané, se setkáváme v rkp. sbírkách písní v archivu ÚEF-ČAV v Brně. Tak z Horního Štěpánova uvádí ve sb. A 467 sběratelka Fr. Kyselková tance: škrk ( Na tom kopci), šlapák (hovado, Sekera, motyka), šotyš, Já ty volky nepoženu a Maso, maso, to já ráda-mateník.
Z archivních záznamů ÚEF v Brně nutno uvést ještě záznamy tanců z r. 1953 z Biskupic a Lipštejna u Jevíčka. Je to skočná, tančená ve trojici na píseň Na Lipštejně u sedláka. Z trojicových je to protějšek cófavé Hocóraná a dvojicové tance Čí je děvče, zlodějská (Šla Nanynka do zelí), šotyška, zahradnická, sedlácká, blechová, šlapák, mazurka.
Písně k tancům obsahuje i sbírka Bedřicha Štróbla, Malohanácké písně, vyd. OPS Blansko 1978. Jsou to: klobóček s písní Otevřte... z Cetkovic (s. 18), vápenická Jedou vápeníci, jedou přes Bezděčí (s. 44). a dále hocóraná Mám já ženo hocóranó z Malé Hané (s. 46) a štéc Roste borověnka borová bez lok. (s. 52).
Z pera Jaroslava Mackerleho je i záznam ocórané z Petrůvky u Trnávky ( předal osobně autorce tohoto pojednání na začátku 50. let). Podle jeho záznamu tančí trojice, muž a dvě ženy, drží se za vnitřní ruce. V jednom taktu jdou třemi kroky vpřed, ve druhém zpět. Opakuje se ještě jednou. Pak následují poněkud rychleji buď zátočky střídavě za lokty pravé a levé běhovými krůčky. Nebo nejprve se pravá otáčí pod rukou tanečníka, pak druhá. Podtáčky se ještě jednou opakují. Druhá vždy výdrž ve stoji.
V roce 1951 a v dalších letech jsem sbírala tance ve všech částech Malé Hané a Drahanské vrchoviny. Ve Velkých Opato-vicích jsem zapsala u vynikající, více než 80leté Marie Kozelkové 22 tanců. Především dvě zajímavé verze tance štéc na píseň Roste borověnka borová. Z dalších jsou zajímavé tance se střídáním tanečních kroku (nepravé mateníky Maměnko, maměnko, já bych se vdávala, trakač, Ta lhotská šenkýřka). Bič a bičéček jsou tance, v nichž je jedna část trojdobá, druhá dvojdobá. Dále to jsou tance hulán, švicák (obkročák houpavý), Liška v jamě, řadová stodolenka, tančená ve dvou řadách na píseň, známou na Hané: Aj, za tó našó stodolenkó. Z Vanovic pochází zahradnická a od Letovic a Kochova trojicový tanec mysliveček na píseň Myslivečku, myslivče. Blíží se již Horácku. Jinak je nutno uvést ještě špacír na nápěv písně V tom boskovským zámku...... Mnohé z tanců zaznamenala u Marie Kozelkové Božena Veselá z Kořence se svým bratrem a některé (prý ty, které již na Kořenci zanikly) přenesli oba mezi chasu na Kořenec, kde se některé z nich v průběhu 40-50 let místním tradováním poněkud pozměnily. Např. tanec na půl kola v 3/4 taktu. Marie Kozelková, vynikající nejen tanečnice, ale i pamětnice, znala ještě i další tance, ale tančit je už nedovedla. Snad mezi nimi byly i některé, které např. uváděl ve své jedinečné sbírce Naše staré pověsti, pohádky a zvyky 1929 (Psáno v Letovicích roku 1914-1922) Míra Zlatúš (vl. jménem Dukát). Jsou to tance v rozmezí Letovicka, Jevíčska a Horácka. Tance jsou uváděny jednak v souvislosti s "vostatky", když se v pondělí držela "voračka"-masopustní obchůzka s právem (Třebětín). Při obchůzce se tančila skočná Neco na konopě.....Večer se pak děvčata "zaváděla " za stůl.
Jinou příležitostí byla svatba. Byl to zvláště tanec žen-kola při čepení nevěsty (s. 138). Podobně se tančilo a prováděly se všelijaké kousky a hry ("tahal kocóra, na rechtáře, sbírat grécar ze země atp.) a kousky na zemi na rozložené slámě při rozchod-níku (slavnost na ukončení přástek) na "mrvené večír" 23. prosince.
Zvláště u muzik a o všech uvedených příležitostech se při muzice tančily "starodávné kousky". Pro zajímavost si uvedeme seznam svatebních tanců (s. 86): roská, židovská, ševcovská, holán, trakač, ťulipán, zeli, kalamajka, salát, bičék, podmásli, rédovák, sekerenka, vul (řeznická), krajcpolka, Kača leze na březo, páv, potřísavá (Dala sobě v Šebetově), rapant. skočná, mesliveček, mazurka, štéc, kovářik, hópák, zpáteční polka, zpáteční valčík, různé druhy polky atp.
Některé z těchto tanců jsou obecně rozšířeny, jiné jsou blízké horáckým tancům (mateníky zeli a salát, rédovák, krajcpolka, malohanácký je štéc, některé tance jsou známy i na Záhoří -roská, atp.). Polky, třasáky, sósedské, mazurky a jejich různé druhy (potřísavá) jsou produktem 30. let min. století. Některé už nelze určit bez obtíží.
Taneční styl v nížínné části Malé Hané lze určit dosti spolehlivě podle Marie Kozelkové z Vel. Opatovic. Byla ještě ve věku značně nad 80 let počátkem 50. let tohoto stol. velmi svěží a pohyblivá, vysoké vzpřímené postavy. Nosila poloměstský, polovesnický oděv tradičního střihu (kanafasovou sukni, zástěru, jupku, na hlavě šátek). Měla i svůj sváteční kroj. s lipským šátkem vázaným do věnce. Tančila velice lehce, ladně, vznosně (jen se nesla) a sama měla z tance vysoký estetický požitek. Každý krok, pohyb, gesto bylo jisté, přesné. Nuance kroků kolových tanců i v matenících atp. velmi jemně vycítila a přesně zatančila. Tančila s nesmírným půvabem a jistotou, křepce, svižně, přece však s určitou dávkou zdrženlivosti. Při tanci držela v pravé ruce zvláštním způsobem vyšívaný a zoubky lemovaný bílý šáteček. Nejpůvabněji tančila oba starobylé tance, zvané štéc, zvláště první pohybově uvolněnější variant. Pohybově vláčně vyzněla i řadová stodolenka, tančená za zpěvu taneční písně a za hry smyčcové hudby. Určitá pohybová úměrnost se uchovává i v tancích s obkročákem houpavým nebo poskočným a při krocích poskočných s ohýbáním druhé nohy zánožmo (s "přednužkó". jak sama tento prvek komentovala).