Je trefa, není trefa, je trefa, není trefa.
Je to taneční hra v obratnosti. Tančí 3 CH v postavení čelném. Prostřední CH má na hlavě klobouk. Krajní mají napřaženy vnitřní paže nad hlavou prostředního. Prostřední CH začne zpívat píseň „Je trefa, néni trefa“ s obvyklou horňáckou gestikulací. Muzikanti přehrávají píseň k tanci několikrát. Prostřední se snaží dělat, že hladí jednoho nebo druhého z krajních tanečníků. Vše se děje přesně rytmicky v taktu písně. Pak se otočí k druhému chlapci a hladí jej, někdy i vícekrát po sobě atp. V nestřeženém okamžiku se prostřední snaží místo pohlazení uštědřit krajnímu CH políček. Ten na to musí reagovat tím. že se mu snaží z hlavy shodit klobouk. Prostřední se zachraňuje rychlým dřepnutím nebo jakýmkoliv úhybem před ranou krajního. Jestliže se podaří krajnímu „širák“ prostřednímu shodit, vymění si spolu místa, nový prostřední tanečník si posadí klobouk na hlavu, začne zpívat taneční píseň s bohatou gestikulací, při které začíná „hladit“ střídavě pravého a levého CH. Samozřejmě v nestřeženém okamžiku se mu snaží vlepil poliček. Hudba opakuje předzpívaný nápěv tak dlouho, pokud se nepodaří opět někomu srazit prostřednímu klobouk z hlavy. Když se hra již několikrát opakovala a tanečníci by už chtěli hru ukončit, při sražení klobouku prostřednímu zvolá ten, kterému se to podařilo: „Trefa je!“.
Tančí Hynek Chrenčík (1972), Ladislav Jagoš (1952) a Josef Machálek (1968) ze souboru Lipovjan z Lipova, hrají členové Slováckého knížku v Brně Josef Pokorný (1959) prim, Václav Štěpánek (1959) housle-kontr a Ladislav Bulíček (1945) kontrabas.