Keď sem kosíł poza humny trávu,
ej, keď sem kosíł poza humny trávu,
[: prišly tri švarné děvčata za mnú :].

Já sem jim pěkné pozdravéní dał,
ej, já sem jim pěkné pozdravéní dał
[: a každéj sem inší dárek podał:]

Verbuňk, čardáš, cifra, cifrování, verbování jsou nejběžnějšími používanými pojmy pro mužský improvizovaný skočný tanec z jihovýchodní Moravy. V každé části Slovácka měl poněkud jiný charakter. Na Horňácku se začal formovat jako samostatný tanec až na přelomu 19. a 20. století. Vycházel z domácích tanečních prvků jako je cifrování při svatebním nebo fašankovém průvodu, tj. ozdobné skákání chlapců v rytmu písní stejného typu jako u horňácké sedlácké. Postupně se v něm začaly objevovat prvky vojenského rázu jako srážení pat k sobě, luskání holínkami atp.
V současné době patří k nejoblíbenějším mužským tancům na Horňácku. Především ve folklórních souborech a skupinách.
Zatímco cifrování při fašankových a svatebních průvodech, podobně jako při tanci sedlácké, vychází po stránce hudební z domácího hudebního repertoáru, verbuňk se tančí především na písně novouherského typu. Pouze některé písně verbuňku ukazují na jiný původ.
V horňáckém verbuňku se chlapci postaví před muziku do půlkruhu a zazpívají verbuňkovou píseň ve volnějším tempu za doprovodu hudecké nebo cimbálové muziky. Muzika přehrává předzpivaný nápěv nejprve ve volnějším tempu, pak se tempo postupně zrychluje, chlapci se uvolní z držení v půlkruhu a začínají cifrovat – verbovat. U starších tanečníků se v tanci jeví úzká spojitost se zmíněnými již ciframi a cifrováním ze starších domácích tanců. Popisem horňáckého verbuňku a jeho systematickým utříděním se zabýval Cyril Zálesák, sám výborný tanečník odzemku i verbuňku ze 40. let, kuželovský rodák. Publikace vyška pod názvem „Horňácký odzemok a verbunk“. Mnohé z verbuňkových cifer popsané Cyrilem Zálešákem se tančily i v horňáckém odzemku.
Přehled horňáckých mužských cifer: cifry kročné, dupavé, poskočné, skočné a cifry zvláštních pohybových prvků.
Na jednotlivých horňáckých verbířích lze pozorovat, jak se jejich verbířské umění zčásti dědilo z pokolení na pokolení a jak se na druhé straně rozšiřovalo o další prvky, které organicky srůstaly s horňáckým stylem (srovnej tanec Jací, tací nebo staré lipovské husarské srážení pat v pomalé části verbuňku Františka Jagoše a také starobylý projev Františka Okénky z Hrubé Vrbky a primáše Martina Hrbáče).

Tančí Jan Kománek st. (1951), Jiří Mička (1945), Jaroslav Slovák (1953) a Jiří Šácha (1955) z Velké nad Veličkou, hraje Cimbálová muzika Jarka Miškeříka jako v B. 11.