Jací, tací, všelijací, chłapci nám choďáci, chłapci nám choďáci,
chceli sobě zaverbovat, nedali vojáci, nedali vojáci.
Tento tanec, zapsaný a zveřejněný Martinem Zemanem v době, kdy ještě nebyl na Horňácku obecně rozšířen verbuňk dnešního typu, se tančíval jako ukázka dovednosti u muziky. Po předzpěvu taneční písně buďto sólisty nebo dvou, tří tanečníků, někdy i celé skupiny opakovala hudba přezpívaný nápěv několikrát po sobě s mírným zrychlováním, ke konci bylo tempo už velmi rychlé.
Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně
Tanečníci předzpěvovali první sloku před muzikou s bohatou gestikulací, s rytmickým pohupováním a přenášením váhy těla z nohy na nohu. s potlesky, gesty paží atp.
II. Vlastní tanec
Skládá se pouze z jediné figury, tzv. „zakládačky“ tj. poskoků -v každém taktu dva, které jsou prováděny zakládáním jedné nohy za druhou.
1. takt – a: CH opře přední částí chodidla pravou nohu o zem těsně za levou patu. odrazí se od země – poskočí a současně pozvedne levou nohu od země.
b: CH opře přední část levé nohy o zem těsně za pravou patu. odrazí se – vyskočí na ní a pravá noha se odlepí od země.
Tyto poskoky se opakují ve všech dalších taktech.
Pozn.: Uvolněná noha jde obloučkem zevnitř a směřuje za patu druhé nohy. Při zrychlujícím se tempu se zmenšuje oblouk zakládající se nohy až na nejmenší možnou míru. Při poskocích vyvažují chlapci pažemi v rozpažení rovnováhu těla a pomáhají si při výskocích vzpřímeným držením hrudníku. Tanec končí seskokem do stoje snožmo atp.
Tančí členové souboru Velička z Velké nad Veličkou, sólo Petr Maňák (1976) a Pavel Zemčík (1965), dále Karel Bobčík (1978), Jiří Hrbáč (1978), Jan Jagoš (1968), Martin Jagoš (1975), Stanislav Jagoš ml. (1973), Dušan Prášek (1966), Miroslav Prášek (1966) a Vlastimil Škopík (1965), hraje Cimbálová muzika Jarka Miškeříka jako v B. 11.