Tanec zapsán podle pamětníků a tanečníků: Jana Beno (nar. 1885) a Jiřího Zámečníka (nar. 1888). Jako tanečnice tančily Magdalena Zámečníková (nar. 1884), Rozina Zámečníková (nar. 1881) a Anna Sobková (nar. 1908).
Ponýže Trnavy, chodnýček krvavý,
[: ej, a kdo ho krvavił, šohaj porúbaný :].
Ponýže Dubovan chodnýček jako dłan
[: a kdo ho ušlapał, šohajko choda k nám. :]
Pršało, boło tma, zezulenka zmokła,
nemohła doletet méj miłéj do okna.
Nemohła doletet, skázał mi miłý jít,
skázał ta, Kačenko, Janýček pozdravit.
Ej, kde si boła Andulenka, Anna, Andulenka, Anna,
že ta neboło včéra večer doma, včéra večer doma.
Pásla som já [: na doline pávy,:]
kde nerástło [: sedem rokóu trávy.:]
Na fraštáckém moste fijalenka roste,
kdo ju nepoljévá, temu neporoste.
Jde o jednu z nejstarších forem sedlácké v Nové Lhotě. Název je odvozen od různých druhů držení „za krky“. Písně, které se při tanci předzpěvovaly, se shodují se zpívanou sedláckou dúpanou II. Jako hudební doprovod hrávali buďto 4 hudci (3 housle a malá basa) anebo gajdy (gajdoš Jano Sobek – model Úprkova gajdoše z Nové Lhoty).
Tanec má 3 části:
I. Zpěv taneční písně
Podobně jako u zpívané dúpané II s výrazným přenášením váhy těla a gestikulací mužů.
a) Dvojice přenášejí váhu těla jako při sedlácké zpívané v postavení vedle sebe, D po pravici CH, držíce se za vnitřní ruce, v mírném stoji rozkročném. Je doplněno komíháním vpřed a vzad (podle Jana Beno).
b) Dvojice přešlapuje jednokročkově (krok-přísun jedním směrem, krok-přísun druhým směrem) v postavení čelem proti sobě. CH uchopí D oběma rukama nad pasem nebo na lopatkách, D mu položí ruce ze stran na ramena (tzv. „čardášové držení“). Při jednokročkovém přenášení váhy těla CH našlápne na levou, D na pravou nohu, koleno mírně napjato (1. takt a). Na 2. dobu b) oba přisunou nebo přikročí s malým hmitem podřepmo, druhou nohu k noze výkročné. V druhém taktu totéž na opačnou stranu. Krůčky jsou velmi malé, je to spíše pohupování a přešlapování na místě vlevo a vpravo podle tanečníka. Dvojice se při tomto přešlapování mírně natřásá (podle Jury Zámečníka).
II. Víření dvojice na místě v několikerém postavení a držení „za krky“
Držení: a) V postavení pravými boky u sebe, CH uchopí D pravou rukou zezadu za krk, D jej uchopí pravicí zespod pod levou paží kolem těla a CH drží D levicí na její pravé paži, D má levici připaženou. Obdobně se drží i levými boky u sebe.
Krok víření: jako u sedlácké zpívané – dupané II., krok je však prováděn poněkud trhavěji, v závěru víření doleva přebíhá D kolem CH za jeho zády a ihned se s ním zase uchopí jako ke zpěvu za vnitřní ruce a přenášejí váhu těla na místě, nebo přejde do individuálního projevu: D se otáčí vpravo stejným krokem jako při víření a CH „dúpe“ tj. výrazně přešlapuje na místě krokem jako u víření, doprovází jej potlesky (podle Jana Beno).
b) V postavení pravými boky u sebe: CH uchopí D pravicí zepředu kolem krku, D jej uchopí pravicí kolem těla vespod pod jeho levou paží. CH převěsí levici přes pravici D dovnitř a D jej uchopí levou rukou za pravé rameno.
Varianta tohoto držení: CH drží D jako v b), D se ho drží jako v b), ale levici zavěsí přes jeho pravici, dlaň překlopí dovnitř.
c) V postavení čelem proti sobě: CH a D se uchopí navzájem kolem krku, CH vevnitř a zespodu a D shora. V tomto držení čelem proti sobě (viz těrchovská nebo některé zvrtky z Kysuc) se otáčí dvojice vpravo i vlevo kolem společné osy, která prochází před jejich obličeji. Při víření doprava dupne CH i D pravou nohou téměř na místě nebo jen s nepatrným pootočením doprava (1. takt a) a na druhou dobu přidupne levá noha k pravé (nekřížit). Při víření doleva stejně začíná pravá noha, jenom se dvojice otáčí doleva, nekřížit nohy.
Pozn. k charakteru kroku: přicupnutí na a) je silnější, důraznější, koleno více povolí. Krok levou nohou je odlehčenější, pokles není příliš hluboký; pravá noha současně se odlepí od země.
d) V postavení pravými boky k sobě: dvojice se uchopí navzájem zezadu kolem krku pravou rukou, skoro až přes rameno, levice připaženy.
Krok víření:
1. takt – a: Mírné naskočení na vnitřní (pravou) nohu shora, koleno poněkud povolí.
b: Vnější (levá) došlápne lehčeji k noze výkročné a má trochu odlehčenou patu. Víření se provádí oběma směry, držení levými boky u sebe je analogické držení pravými boky u sebe (podle Jury Zámečníka).
Všechny druhy víření mají stejný charakter kroku: trhavý s napadáním na vnitřní nohu a s odlehčeným našlapováním na nohu vnější.
Pozn.: Tanečníci si mohli zvolit kterýkoliv z druhů držení při víření.
III. Individuální projev tanečnice a tanečníka
D se otáčí na místě vpravo stejným krokem jako při víření, CH podupává, poskakuje a tleská jako u sedlácké.
Tančí a hrají jako v B. 7.