Pod horú oves drobný,
kosí ho tam šohaj hodný,
ej, kosí, kosí, nemá rosy,
galánka mu tam vodu nosí.

Až pojedu orati na dolinu,
veznem si já poháňat moju milú,
dyž tam méj miłéj nebude,
kdo ně poháňati bude,
zatočím si koníčky, jedem domů.

Jaký fryštuk, taká večera,
včéra była husa pečená,
ale dneskaj ráno,
prevelice máło, běda preběda.

Keby sa ťa pýtał vrbecký rychtár,
[: pověz mu má miłá, že sem doma nespał. :]

Keby sa ťa ptali vrbečtí úradé,
[: pověz jim má miłá, že su na zahradě.:]

Keby było po půłnoci, o jednéj hodině,
preca sa my, moja miłá, rozéjít mosíme.

A ty půjdeš krávy dójit a já koně kŕmit,
preca sa my, moja miłá, mosíme rozéjít.

Pohybový projev tanečníka při sedlácké je v úzkém kontaktu s hudebním přednesem. Po pohybové stránce i v gestikulaci se postupně stupňuje od jednoduchých rytmických pohybů – podupá­vání, natáčení, podřepávání až k pohybům složitějším, kdy jakoby celým tělem tančil. Ostatní viz popis B.2 Sedlácká I.

Zpívá František Okénka (1921) z Hrubé Vrbky, hraje Horňácká muzika Martina Hrbáče jako v B. 1.