Notový přepis cifry Radoslav Zapletal

a)
Hrajte, že ně hrajte, od konca do konca,
a ty, naša šenkérečko,[: poď s nama do tanca. :]

b)
Trindy, rindy, na ulici stáła,
trindy, rindy na mňa sa dívała,
trindy, rindy nedívaj sa na mňa,
trindy, rindy šak nepůjdeš za mňa.

Sedí, sedí na kolaji ptáča,
pěkným hedvábným pérkem zatáčá,
sedí, sedí na kolaji druhé,
vybírá si ze trech pérek lubé.

Trikrát sem panáčka prosił,
klobáček pod pažú nosił,
[: aby ně odpustił,
čeho sem sa tejto noci dopustił. :]

d)
Dyž sem já k vám chodívávał, chodívało nás pět,
nechcełas ně vypovědět, kerého budeš chcet,
kerého máš ráda.
Juru lebo Jána, lebo kamaráda.

e)
Tancuj, miłá, tancuj, já sa budem dívat,
bude-li to pěkné, budem k vám chodívat.

Zavrť sa ně, zavrť, moja vrtulenko,
uděłaj kolečko, moja galánečko.

K nejstarším formám horňácké sedlácké patří sedlácká z Velké nad Vel. a Javorníka. Patří k tancům točivým, nejvýraznějším pohybovým projevem je otáčení dvojice kolem společné osy. Dalším výrazným rysem sedlácké po stránce pohybové je sólový projev tanečníka a tanečnice (tanečnice se otáčí na místě vpravo, zvláštním podklesáváným krokem na pravé noze, zatímco CH kolem ní cifruje, podupává, tleská atp.). Po hudební stránce se opírá sedlácká o velké množství písní příbuzného hudebně rytmického rázu, který podtrhává osobitá hra hudců. V nejstarších dobách hrávala k sedlácké hudba hudecká a nejnověji byla kapela doplněna o cimbál. Pro taneční skladbu je příznačná improvizace, kdy jednotliví tanečníci z daných prvků a figur samostatně kombinují svoji taneční skladbu; musí však přitom přesto dodržovat určitá pravidla, která se týkají spíše vazebnosti figur. Figurálním základem tance, jeho popisem i charakteristikou, stejně jako taneční kompozicí, jejími vazbami a zákonitostmi se zabývá publikace Z. Jelínkové Horňácká sedlácká (Monografie lidového tance, vydalo OKS Hodonín 1983). Na tuto publikaci odkazujeme také při podrobnějším studiu tohoto tance.
Pohybová charakteristika
Sedláckou zahajovali tanečníci (muži nebo svobodní chlapci) tím, že přistupovali se zpěvem táhlé písně v řadě nebo polokruhu, držíce se navzájem kolem krku. před hudbu (např. To velické širé pole, Hrajte, že ně hrajte aj.) Hudba se k nim připojila a dopro­vázela je. Před muzikou ještě chvíli vyzpěvovali tak, že se střídal zpěv písně s doprovodem hudby a samostatná hudební přehrávka. CH se při zpěvu i při přehrávce pohupovali ze strany na stranu, z nohy na nohu, vpravo stranou (liché takty), vlevo stranou (sudé takty) nebo naopak. Občas zadupali, zavýskli. Tak přešli postupně z táhlé písně do rytmického přednesu písně sedlácké. Obvyklým pokynem pro příchod dívek k jednotlivým tanečníkům, které si volí podle své vlastní vůle, je zatleskání tanečníků při ukončení nápěvu k písni sedlácké. D přicházejí ke svým tanečníkům a zaujmou jedno ze dvou základních tanečních postavení.

I. Zpěv taneční písně
Je důležitou součástí tance. Mění se často v souboj zpěváků, kdo lépe zazpívá neznámější píseň apod.

Postavení dvojice při zpěvu:
1) Tanečnice se postaví za tanečníka a položí mu levou ruku zezadu na jeho levé rameno. Tanečník při zpěvu gestikuluje volnou pravicí (pravice D je připažena). Při zpěvu sejme tanečník pravou rukou levou ruku D ze svého ramene a uchopí do levé dlaně své pokrčené levice. V tomto postavení přenášejí váhu těla při zpěvu taneční písně tak, že v lichých taktech nakročí oba levou nohou šikmo vlevo vpřed na a), a na b) přisunou pravou nohu k noze levé s hmitem podřepmo (pohyb má krouživý charakter). Současně tanečník posune mírně levou ruku spojenou s levicí D mírně vpřed, lokty pokrčeny. V sudých taktech přešlápnou na pravé nohy – a), na b) přisunou kruživým pohybem levou nohu a celý pohyb zakončí mírným podřepem. Spojené levé paže se mírně posunou v pokrčení vzad. Takto se to opakuje až do konce zpěvu, tanečník různě gestikuluje pravicí, může v tanci i zadupat atp.

2) Dvojice v polootevřeném držení čelem k hudbě, CH obejme pravicí D kolem pasu, D položí ohnutou levici na jeho levé rameno, vnější paže spojí vpředu (CH uchopí levou rukou pravou ruku D shora, palce zaklesnuty, hřbety obou rukou nahoře). V tomto držení přenášejí váhu těla, buď podobným způsobem jako při 1. způsobu tzn. krouživým přenášením váhy těla v lichých taktech na levé nohy. v sudých na pravé. Někdy při zpěvu na chvíli tanečník uvolní ruku tanečnice a levicí gestikuluje.

Jiný způsob přenášení váhy těla v držení 2):
V lichých taktech na a: Vykročí vnější noha vpřed a přenese se váhu těla.
b: Přísun vnitřní nohy k noze vnější, ukončení mírným podřepem.
V sudých taktech na a: Zakročí dvojice vnitřní nohou vzad (váha na celém chodidle).
b: Přísun vnější nohy k noze vnitřní, ukončen podřepem.

II. Společné víření dvojice kolem společné osy
Druhý způsob držení při zpěvu v držení polootevřeném je východiskem k základní pohybové figuře ke společnému víření. Provádí se vpravo i vlevo kolem společné osy, nejčastěji doprava (D couvá, CH postupuje vpřed).

Krok víření:
Podtrháváný se zvrtem –
1. takt – a: CH malý krok pravou nohou vpřed po obloučku vpravo s půlobratem vpravo (spíše vysunutí celého chodidla vpřed), špička vytočena asi o 45° zevnitř. Noha výkročná v koleně nepatrně povolena. Podtrhnutím a vytočením pravé paty doleva a mírným nadnesením celého těla doleva, otočení na noze výkročné.
b: CH při otočení na pravé noze současně švihem levé nohy předkročí před pravou nohu s obratem asi o čtvrt až půl kruhu vpravo, došlápne na ni a přenese částečně váhu těla. V závěru pohybu napne obě nohy v kolenou. Pohyb je strohý, tvrdý. Chodidlo levé nohy je příčně postaveno k noze pravé – špička pravé nohy směřuje kolmo k chodidlu nohy levé.

1. takt – a: D malý krok levou nohou vzad s půlobratem vpravo (noha došlápne celým chodidlem na zem, pata vytočena zevnitř, koleno mírně pokrčeno), otočení na noze výkročné se provede podtrhnutím levé nohy vpravo a mírným nadnesením celého těla.
b: Přisune pravou nohu k noze levé s otočením o čtvrt až půl kruhu vpravo. Nebo zakročí mírně za patu levé nohy, pata pravé nohy odlepena od země. Nohy se v kolenou po dokončení přísunu napnou. Takto se víří až do konce 1. fráze, kdy tanečník obvykle ukončí víření podupem vnější nohy a dívka jenom přikročením vnější nohy k noze vnitřní. Následuje víření opačným směrem, které může ukončit v původním postavení anebo tanečník pošle dívku pod svoji levou paži kolem svého levého boku za sebe, ona jej obejde a postaví se vedle něho jako na počátku tance (někdy jej může obejít i dvakrát, obvykle už při zpěvu další sloky, kdy ji chlapec sám posílá kolem sebe). Víření může začít nebo končit „poďupkáváním“. Poďupkávání může být vloženo i mezi jednotli­vé části víření. Je buďto poskočné na vnitřní noze: výskok na vnitřní, přešlap na vnější a přešlap na vnitřní. Nebo je drobně vyďupkávané: na každou osminu jeden přídup. 1. osmina – došlap shora na celé chodidlo vnitřní nohy, koleno povolí, vnější noha se uvolní od země, 2./8 – vnitřní koleno odpéruje a vnější noha došlápne celým chodidlem k zemi. 3. – 4./8 = 1. a 2. osmině. Nebo může být drobné poďupkávání zkombinováno s poďupkáváním poskočným: 1. – 2. osmina: přešlapy vnitřní nohou a vnější nohou, 3. – 4. osmina: odrazem z vnitřní nohy do mírného poskoku, vnější noha více pokrčena v koleně, vnitřní nízko nad zemí, zatímco chodidlo pravé nohy je poněkud výše. Noha je v koleně více pokrčena. V dalším taktu došlap vnitřní nohou shora na zem, v 2. osmině přešlap na vnější nohu, v 3. a 4. jako v před­cházejícím taktu.
Pozn. k drobnému poďupkávání: Může se provádět i mírným pohybem směrem vpřed a vzad.

Popis kroku víření podle Horňácké sedlácké str. 51n.:

CH krok při víření vpravo (CH postupuje čelem vpřed):
1. takt – a: Malý krok vpřed po obloučku doprava. Asi s půl-obratem vpravo. Noha došlápne na celé chodidlo. Špička vytočena asi o 45° zevnitř. Noha výkročná v koleně mírně povolí.
b: Otočení trhnutím na noze výkročné, s podtrhnutím a vytočením pravé paty doleva a s mírným nadnesením celého těla na přední části chodidla. Noha v koleně se tvrdě napne. Současně švihem z levé nohy z kyčle krok levou nohou vpřed před nohu pravou s obratem asi o půl kruhu vpravo (levá noha jakoby došlápla poněkud rozloženě přes patu na celé chodid­lo). Váha těla se současně přenese na levou nohu. Noha po došlápnutí poněkud povolí v koleně. (Chodidlo levé nohy je příčně postaveno k noze pravé – špička pravé nohy směřuje skoro kolmo ke středu chodidla nohy levé.) V poslední fázi kroku levou nohou se pata levé nohy podtrhne nepatrně doleva. Nohy v kolenou se vypnou nahoru.
D při víření vpravo (D postupuje pozpátku):
1. takt – a: Malý krok levou nohou vzad po obloučku po levé straně CH, s půlobratem vpravo. Noha došlápne na celé chodidlo přes špičku na patu, pata vytočena zevnitř doleva. Noha výkročná je při vykročení mírně povolena. Otočení na noze výkročné se provede potočením paty vlevo s mírným nadne­sením celého těla.
b: Přísun pravé nohy k levé s otočením o půl kola doprava. Nohy se v kolenou po dokončení přísunu mírně napnou. Chodidlo pravé nohy je vedle chodidla levého nebo posunuto poněkud vzad, takže špička pravé nohy je asi v polovině levého chodidla.

Jiná varianta 2. části kroku:
b: Pravá noha se nepřisouvá, ale provede obdobný pohyb jako v a) levá noha: ve 3. osmině nakročí přední částí chodidla vzad stejně za patu chodidla nohy levé, v koleně pokrčena. Špička vytočena i s kolenem zevnitř. Ve 4. osmině se nadnese podtrhnutím na přední části chodidla mírně nahoru se současným vytočením pravé paty doleva. Levá noha se uvolňuje současně k dalšímu kroku.
Pozn: Ženský krok není tak výrazně rytmizován jako krok mužský. Objevuje se v něm dvojí poklesnutí a nadnesení: v 1. polovině taktu jedno, ve 2. polovině taktu poněkud menší.

Víření vlevo v tomtéž postavení a držení:
CH i D vykračuje opět vnitřní nohou, jenže CH vzad pravou a D vpřed levou. Krok CH je vlastně zrcadlovitou obdobou kroku D s vířením doprava a naopak (viz Horňácká sedlácká, str. 53 až 54).

III. Individuální projev CH a D
D se otáčí na místě kolem vlastní osy vpravo, řidčeji vlevo. Někdy střídá záměrně oba směry. CH při otáčení D buď stojí na místě a tleská do dlaní, podupává atd., anebo obchází D ve směru proti hodinovým ručičkám nebo i naopak krokem obyčejným, přísunným nebo prokládaným poskoky, podupy, potlesky na holínku atp. Při obyčejné chůzi tleská do dlaní, při kroku s poskoky a podupy střídá potlesky do dlaní s luskáním prsty, tleskáním na holínku atd. Konečně vedle tanečnice cifruje.
Otáčení D na místě. Po roztočení D švihem spojených levic CH a D se otáčí D vpravo, paže připaženy, stoj vzpřímený, oči sklopeny.
1. takt – a: Krok na místě pravou nohou s půlobratem vpravo a nepatrným pokrčením nohy v koleně. Noha došlápne na zem celým chodidlem. Špička je vytočena zevnitř, noha v koleně povolena, váha je na pravé noze.
b: Krok na místě s půlobratem vpravo, levá noha přitom předkročí před pravou nohu. Špička pravé nohy směřuje ke středu chodidla nohy levé, které je vytočeno dovnitř. Pravá noha při došlápnutí levým chodidlem na zem v koleně odpéruje nahoru. Osou otáčení je pravá noha. Při kroku se tedy střídá povolení pravého kolena s vypnutím při současném otáčení (šroubovitý pohyb).
2. takt a všechny další rovnají se 1. taktu. Otáčení D je plynulé, vláčné.

Cifrování CH.
Mužské cifry u sedlácké možno rozdělit do několika skupin:
a/ pohyby ve stoji na místě – natáčení trupu, napínání a povolování v kolenou, přidupávání, tleskání, otáčení se na místě kolem vlastní osy dupavými kroky s přidřepáváním na jedné noze, pohyby s „ďupkáním“ atd.;
b/ pohyby z místa – obcházení točící se tanečnice různým druhem kroku nebo poskoku s potlesky na holínku, ohýbání nohy zánožmo atd.
Podrobně viz Horňácká sedlácká, s. 64 – 106.

IV. Přechodné figury:
1. Vedení tanečnice tanečníkem v prostoru za sebou (protějšek slezského a lašského „zachodzeni“):
Z prvního základního postavení dvojice při zpěvu (D stojí za CH a drží se spolu za levé ruce) po ukončení zpěvu vede CH D za sebou po obloučku vlevo vpřed z místa. Děje se tak krokem přísunným:
1. takt – a: CH i D vykročí levou nohou šikmo vlevo stranou, spojené levice současně švihnou doleva téměř do upažení.
b: Přísun pravé nohy k levé, ukončen podřepem.
2. takt – a: Krok pravou nohou šikmo vpravo vpřed, švih spojený­mi levicemi doprava do mezery mezi CH a D. b: Přísun levé nohy k pravé, ukončen mírným hmitem podřep­mo atd.
Chlapecký krok může být různý – někdy je to jako krok poskočný, druhá noha se mírně pokrčí, v lichých taktech na levé noze. v pravých na pravé noze s různými doprovodnými pohyby druhé nohy (tleskání na holínku, na opatek atd.). Někdy může chlapec místo kroku třikrát zadupat (L-P-L noha, P-L-P noha). Může také luskat prsty a různě gestikulovat volnou pravicí.
Varianta dívčího kroku – naznačený přeměnný krok.

Po několika krocích roztočí CH D švihem spojených levic doprava. D se otáčí jak shora popsáno a CH tleská a cifruje. Na tuto figuru navazuje víření. Někdy místo roztočení CH D pouze podtočí a ihned uchopí k víření.

Další způsob uchopení D k víření z vedení D za sebou:
CH vede asi ve 4 taktech D za sebou shora uvedeným způsobem se švihy paží doleva, doprava, doleva, doprava. V pátém taktu pak vyšvihne paže doleva, zastaví se přísunem kroku, v šestém taktu přechytne CH svoji pravicí za zády levou ruku D a vyšvihne takto spojené ruce doprava. V dalším taktu švihem spojených pravých paží za zády otočí se CH k D, paže se v zapažení uvolní a CH uchopí ihned pravicí D kolem pasu. D mu položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravé rameno a vnějšíma rukama se spojí k víření.

2. Změna postavení dvojice při zpěvu:
Převedením D z polootevřeného držení kolem svého pravého boku za sebe. D se postaví za CH jako na začátku tance a uchopí se spolu levýma rukama. Toto převedení lze provést buďto na konci víření, kdy tanečník posune pravou rukou tanečnici za sebe kolem svého levého boku (případně zvedne levici), D se postaví za CH a uchopí se spolu za levé ruce a přenášejí v tomto postavení během zpěvu váhu těla. Jindy je to možno provést na začátku zpěvu, kdy ji tanečník pošle kolem sebe stejným způsobem.
Obměna tohoto způsobu – někdy posílá tanečník D až dvakrát či třikrát kolem sebe. Ona stále jakoby se přidržovala tanečníka levou rukou a sune ji po jeho prsou, až do chvíle, kdy zůstane stát za ním a uchopí se opět za levé ruce.

3. Podtáčení D společně s CH:
Někteří tanečníci v okamžiku, kdy podtáčeli tanečnici při vedení D za sebou, se podtáčeli společně s ní pod spojenými levicemi. V závěru pak buď tanečnici pustili, sami pak cifrovali, zatímco se ona točila, nebo ze společného podtočení se oba uchopili ihned k vaření.

Poznámka ke skladbě: Taneční skladba sedlácké respektuje určité zákonitosti. Jak jsme se již mohli přesvědčit, různý způsob postavení při zpěvu nabízí dvojici různé možnosti rozvíjení tance. Obratní tanečníci je ještě přizdobují cifrováním, přidupáváním, zavýsknutím, různým podtáčením tanečnice i podtáčením společně s ní. Celá taneční kompozice graduje v průběhu tance až do hudebně pohybového závěru – cody. U velické sedlácké není zvykem, aby tanečník ihned z víření roztočil tanečnici. K samo­statnému točení tanečnice se přechází přes uvedené přechodné figury. Zpěv se vkládá pravidelně mezi vlastní tanec, hudba přehrává předzpěvovanou píseň 1x až 2x.

Tančí Antonín Mička (1945) a Eva Plesníková (1954), Eduard Mička (1951) a Marcela Mičková (1965), Jiří Mička (1945) a Marie Ptáčníková (1949) z Velké nad Veličkou, hraje Horňácká muzika Martina Hrbáče jako v B. 1.