S dovolením, chlapci, s dovolením, s dovolením,
budeme sa lískat po holeni, po holeni.

A já su syneček vrchního pána,
vrčíjú na mňa jak na cigána.
Kdo na mňa vrčí, hned na mňa skočí,
já sa mu podívám do jeho očí.

Nedaleko od Kyjova, co je to tam za dědina,
[: sú tam děvčata bohaté, chcú za huběnku tři zlaté :].

Tanec po holénce patří ke starým skočným mužským tancům. V třicátých letech minulého století býval spojen v pevný celek se „slovenskou“ (starým točivým tancem na Kyjovsku), který se později přejmenoval zřejmě pod vlivem původního spojení s tancem po holénce na skočnou.
Podle zpráv pamětníků se tanec po holénce tančíval na Kyjovsku hlavně o hodech. Chlapci se postavili do kruhu, v jehož středu byl stárek. Stárek zatleská nad hlavou a zanotí některou z písní k holénkové. Chlapci stojící v kruhu se ke zpěvu přidají. Po předzpívání CH uprostřed vyskakuje až do konce jedné, nejvýše dvou přehrávek předzpívaného nápěvu. Tanec po holénce se tančíval po verbuňku a chlapci se v něm střídali v tomto pořadí: nejprve první stárek, po něm druhý a pak jednotliví chlapci z kruhu. Každý si předzpíval svoji píseň, která se svým charakterem i textem hodí k tomuto tanci. V tanci se objevovaly tyto taneční prvky: přenášení váhy těla s gestikulací paží při zpěvu taneční písně, úvodem a v závěru tance pak běžné cifry přejaté z verbuňku (každý tanečník měl své oblíbené cifry). Pak následovalo vyskakování tanečníků podobně jako při podlu-žáckých hošijích.
Technika výskoků:
Na konci zpěvu odrazem ze stoje na obou nohou skok do dřepu, obě paže se napřáhnou směrem k zemi.
1. takt – a: Výskok do výšky (obě nohy napjaty), tanečník si při tomto výskoku pomáhá pažemi tak, že překřížením a vzpaže-ním opíše velký kruh.
b: Opět dopadne do dřepu, paže k zemi atd.
Takto tančí až do konce určité hudební fráze. Obvyklejší způsob však je, že tanečníci při tomto vyskakování skočí do dřepu v první době každého taktu a v druhé době pak se odrazí do výšky s obloukem oběma pažemi jak shora popsáno. Dalším prvkem, který se objevuje v závěru po případných dalších cifrách po vy­skakování do výšky, je lusknutí tanečníka prsty pravé ruky o ho­línku pokrčené pravé nohy. Některý tanečník si luskne o holínku i na začátku tance, hned po zpěvu. Podle starších tanečníků se při závěrečném lusknutí tanečník otočil na levé noze o 360° vpravo kolem.

Poznámka: Tanec byl do určité míry jednotlivými tanečníky improvizován: týkalo se to jednak výběru figur při cifrování, jednak i detailního provedení krouživých pohybů pažemi. Někteří tanečníci opisovali pouze oblouk pažemi z upažení do vzpažení a zpět a jiní seshora popsaným krouživým pohybem paží nad hlavou.

Tančí Petr Bimka (1937) a Josef Kyněra (1942-1996) ze Svatobořic-Mistřína, hraje Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic-Mistřína jako v H. 5.