I. Hanácké Slovácko
O hanácko-slováckých tancích
Obyvatelé Hustopečska. Kloboucka a Ždánska jsou nazýváni obyvateli okolních oblastí Hanáky. Název "Hanáci", "slováčtí Hanáci", je odvozen od určitých hanáckých znaků, které se projevují v kroji a nářečí a částečně i v některých písních a tancích. Oblast hanácko-slovácká sousedí na severu s Brněnskem a Slavkovském, na jihu s Podlužím a Hodonínskem, na severovýchodě s Kyjovskem. Severní hranici hanácko-slovácké oblasti tvoří Ždánský les. Z jeho úbočí se svažuje kraj přes mírně kopcovitou pahorkatinu Hustopečskou do jihomoravských nížin k řece Moravě, k Břeclavi a k Pavlovským vrchům.
K nejznámějším obcím této oblasti patří na jihu Čejkovice, Kobylí, Brumovice, Vrbice, Bořetice, Velké Pavlovice, Velké Bílovice a Rakvice. Ve střední části leží Krumvíř, Klobouky u Brna, mrštíkovské Diváky a Těšany. Na východ směrem ke Kyjovu k charakteristickým obcím náleží Žarošice, Archlebov a Ždánice. K nejtypičtějším tancům hanácko-slovácké oblasti patří zavádka a skočná.
Zavádka, Fr. Bartošem nazývaná "šúpaná" nebo "na řádky", patří do skupiny tzv. hanáckých, t.j. tanců s 3/4 taktem, polo-nézového rytmu a kráčivého rázu jako je na Hané cófavá a na Brněnsku a přilehlém Horácku hanácká. Zavádka je obřadním hodovým tancem, jímž jsou zaváděny postupně jednotlivé stárky a pak i ostatní děvčata do tance pod májí. V některých obcích se to děje v hodovou neděli, jinde v pondělí. Stárci a stárky jsou oblečeni do obřadních krojů. Obřadní rekvizitou stárků je tzv. fedro. které má v některých obcích tvar praporce, ukončeného ohonem z brslenových hoblin. Jinde má tvar kornoutu ozdobeného rovněž hoblinami z brslenu atp. Stárky mají na hlavách zvlášť upravené drúžení ("kotúč" atp.). K zavádce se zpívají starobylé zavádkové písně (zpívá je obvykle sbor "mužáků" -ženatých mužů) za doprovodu hudecké muziky nebo v minulosti též muziky s malým cimbálem (viz popis k zavádce I.1).
Zavádku popisují četní regionální spisovatelé, sběratelé a etnografové (brumovický spisovatel Jan Herben, diváčtí Alois a Vilém Mrštíkové, kobylská Augusta Šebestová, ždánický Jakub Vrbas, ale i František Bartoš a mnozí další.) Podrobně ji zpracovala Z. Jelínková.
Dalším významným hanácko-slováckým tancem je mužský tanec skočná. Je to starobylý tanec prestižního rázu (viz popis I. 2 - 4). Uchovala se u hanáckých Slováků ve trojí podobě. Jednak jako tanec stárků a chasy o hodech, kde jednotliví tanečníci tančili po sobě za rytmického tleskání ostatních mužů v půlkruhu nebo v kruhu. Nebo se tančila ve dvojicích (dívka a chlapec) nebo ve trojicích (po každé straně chlapce stojí dívka). Dívky pak pomáhají při výskocích chlapci, podpírajíce ho pod loktem, aby vyskakoval co nejvýše. U prvního způsobu ukončil obvykle tanečník vyskakování s tleskáním na holenku několika ciframi. Ve dvojicové nebo trojicové formě uchopil chlapec dívku (dívky) za vzpažené paže a zatímco si poskočil na místě cifrou, dívky podtočil pod spojenými pažemi zevnitř (viz popis). Ke skočné se zpívalo mnoho písní 2/4 taktu, které tvoří zvláštní pěvecký fond. (srov. Jelínková-Macinka, Zavádka a skočná II. Písně, vyd. OKS Břeclav 1986).
Nejstarší zpráva o skočné, tančené ve Velkých Pavlovicích
o hodech, je z roku 1843 v článku Hody v Pavlovicích od Václava Rozvahy. Podle ní se tančilo ve dvojicích, které se po zpěvu písně ke skočné ve 2/4 taktu nejprve několikrát na místě otočily jedním i druhým směrem jako u vrtěné. Pak teprve na další opakování nápěvu chlapci vyskakovali s tleskáním pravou rukou o pravý podpatek a dívky je přidržovaly za levý loket. Poněvadž se u hanáckých Slováků nezachoval točivý tanec, s výjimkou zprávy o vrtěné v Podivíně, sousedícím s Podlužím, lze usuzovat, že Rozvahou uvedené víření dvojice na začátku tance je zbytkem vrtěné, která se zřejmě kdysi v celé hanácko-slovácké oblasti tančila. V Rozvahově popisu jde o stejný typ jako na Kyjovsku u tance šibaj nebo na Podluží atd.. ve kterém se spojovalo do jednoho tanečního celku vyskakování chlapců s tleskáním na holínku nebo na podpatek a společné víření chlapce s dívkou. Skočná se tančila nejenom o hodech pod májí, ale i venku před hospodou, než se děvčata sešla na hody. Rovněž ji tančili chlapci přespolní několikrát cestou na hody do sousední obce. Přicházeli často se dvěma, třemi muzikanty a kdekoliv cestou nebo i v obci se jim zachtělo, tam si zaskákali skočnou. Podle údajů informátorů z Krumvíře se tančívala skočná i o jiných příležitostech, např. při volbě stárků aj.
K mužskému tanečnímu projevu patřil u hanáckých Slováků verbuňk, zvaný dříve čardáš nebo cifra. Má své osobité cifry a svůj vlastní ráz. Chlapci si zazpívají před muzikou píseň ve volném tempu, hudba ji přehrává ve volnějším tempu, při kterém se tančí volnější figury. Pak buď při dalším opakování hudby se tempo zrychlí a tím se zrychlí i tanec. Nebo chlapci zazpívají mezitím ještě druhou sloku písně a pak teprve tančí v rychlém tempu. V závěru mohou si poručit ještě jednou rychlé opakování zvoláním: "Úvratí!" Mužské cifry se objevovaly i při cifrování při svatebním nebo hodovém průvodu. Nejdramatičtěji verbuňk vyznívá při tanci regrútů před odchodem na vojnu. V současné době. asi po tři desetiletí, se verbuňku účastní svým způsobem i děvčata. Jakmile začnou chlapci zpívat verbuňkovou píseň, utvoří někde bokem vlastní buď velké kolo nebo několik menších kroužků nebo dokonce jen dvojice. Při zpěvu přenášejí váhu těla z nohy na nohu a pak při roztancovávání ve volnějším tempu se otáčejí kolem společné osy volným krokem s přidřepáváním na nohu výkročnou. Při rychlém tempu se otáčejí kříženým krokem opět s mírným podřepem na výkročnou nohu.
Z tanečních her se tančívá Eliška, Červená, bílá růžička, nebo hubičková - holóbek. dále ovčák - pastýř - palicová s přebytečným tanečníkem ve středu kruhu. Ke chlapeckým hrám náleží čepičářská - liskaná, podobná horňácké trefě, dále žabská, koz-lovská (přeskakování koz), mlynářská, vařajkářská a napodobivé hry Měl tě Adam sedm synů nebo Kdo nedělá to, co já.
Z obřadních tanců kromě shora již uvedené zavádky patřilo o ostatcích "válení dyní", zpestřované v některých obcích "skřečá-ním na vajcoch" (Rakvice, Němčičky), kdy například muži střídavě s ženami "uchýtali" při tanci své protějšky a snažili se je posadit do koše vystlaného senem. K obřadním tancům ještě patří "obchůzky královniček" (Věteřov, Velké Pavlovice, Nenkovice aj.) s jednoduchým tanečním projevem.
Taneční repertoár ještě doplňovaly tance figurální (šotyšky, řemeslnické tance, holáň, židovská, valášek a zahradnická, špacírpolka, kradený, šátečková, šardická, kalamajka, Na čtyry rohy, kanafaska, Liška v jamě aj.). Jsou to tance novějšího původu, často přenesené z jiných prostředí. Z kolových tanců to pak byly valčíky, mazurky, polky.