Jakákoliv vhodná polková melodie.

Podlužácký třasák se tančí velmi jemně a lehce po přední části chodidla, s častým střídáním směru. Podstata třasáku na Podluží tkví v tom. že tanečníci s odlehčeným těžištěm tančí v každém taktu dvoučtvrtečním třemi krátkými krůčky s natřásáním shora dolu při každém krůčku. Začínají z dvihu (v předtaktí). V prvních 3 osminách taktu pak provedou 3 malé krůčky, každý s lehkým hmitem (potřesením) shora dolů. Potřásání při třasáku vychází z nohou (z kotníků a kolen) a jemné chvění v uvedeném rytmu (ve 4. osmině odpérování nahoru) se postupně nenásilně po páteři přenáší na celou postavu. Nesmí se však záměrně potřásat pažemi, trupem atd. Orientace v prostoru je usnadňována několika třasákovými krůčky s natáčením jedním i druhým směrem (D couvá). Důležité je také vznosné držení tanečnice tanečníkem, který někdy zvláštním způsobem drží levicí pravici dívky. Zváštností třasáku ještě je např. u některých obratných tanečníků (mužů), že zdánlivě ani krok neprovede s velkým rozsahem (tančí téměř na místě), ale naopak se jenom natřásá v třasákovém rytmu tím. že střídá výkročnou nohu a ostatní dvě fáze kroku jenom víceméně naznačí chvěním v třasákovém rytmu v kotnících a kolenou. Čím jemněji se tančí, tím je krásnější. Kroky musí být velmi krátké.

Tančí František Kašník (1931) a Ludmila Kobzíková (1943) z Hlohovce u Břeclavi, František Nešpor (1951) a Luďka Helešicová (1937), Josef Zugar (1934) a Hana Helešicová (1963) z Moravské Nové vsi, muzika jako v J. 1.