[: Jede, jede vývoza, po téj lúce zelenej :],
[: po téj lúce zelenej, po rosence studenéj :].
[: Jede, jede k hájíčku, natrefil tam Aničku, :]
[: natrefil tam Aničku, ona žala travičku. :]
[: Ej, Aničko, Aničko, proč si taká červená, :]
[: proč si taká červená, jak růžička saděná.:]
Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívá duo muž a žena, dvojhlasně). Dvojice stojí při zpěvu klidně, nedrží se, CH doprovází zpěv náznakem rytmického pohybu. Dvojice přednáší zpěv s neokázalou gestikulací a s hlubokým vnitřním prožitkem.
II. Víření dvojice. Cimbálová hudba přehrává píseň k tanci v rychlejším tempu. Dvojice zahajuje víření natřásavými pohyby pokrčených paží asi ve výši hlavy podobně jako v Lanžhotě (v každém taktu dva nátřesy). Při natřásání paží se dvojice natáčí mírně horní částí těla ve směru napínané paže.
Víření se provádí v postavení pravými i levými boky u sebe, stále směrem vpřed, svižně, živě a rychle, ale velmi jemným krokem. Při postavení pravými boky u sebe vykračuje vnitřní -pravá noha. Tanečník jakoby vířil s náznakem přísunného kroku, vnitřní noha při 1. době taktu lehce zapéruje v koleně směrem dolů a ve 2. době taktu při přísunu levé nohy k noze vnitřní se celá postava odpéruje mírně nahoru. Tanečník jako by byl osou otáčení, kolem kterého lehce obíhá tanečnice. D obíhá okolo CH jemnými krůčky s mírným akcentem na výkročnou pravou nohu. která došlápne celým chodidlem na zem. Levá noha předkračuje při víření mírně vpřed před pravou nohu, mírně nadlehčena patou od země. Držení při víření: CH obejme D pravou rukou kolem pasu. D mu položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravé rameno. Pravou ruku položí D na jeho levé rameno shora. CH položí svoji levici volně přes její pravou paži.
V 1. taktu další fráze se švihem přetočí o 180° dovnitř k sobě, na druhou dobu výdrž. V dalších taktech pak víří stejnými kroky jako prve v postavení levými boky u sebe. Při víření doleva v první době taktu CH i D našlápnou celým chodidlem na zem bez podřepu a ve druhé době taktu mírně posunou vnější nohu vpřed do polovýponu. (pata zvednuta nad zemí). V závěru tance tanečník tanečnici poděkuje plácnutím své pravé dlaně do její nastavené pravé dlaně, kterou přidržuje levou rukou zespod.
Pozn. ke stylu a celkovému provedení tance: Tanec působí stylově neobyčejně uceleně a vyrovnaně s vnitřním klidem a pohybovou ukázněností. Všechny pohyby jsou velmi přesné a přechod z jedné figury do druhé nenásilný. Celkový projev je neobyčejně skromný, o to však působivější.
Tančí Jaroslav Tuček st. (1947) a Milena Hrabělová (1953) z Tvrdonic, hraje Muzika Jožky Severina z Kostic, Jan Blažek (1959) primáš, František Čekal (1947) a Josef Severin ml. (1976) housle-terc, Josef Severin st. (1947) viola-kontr, František Šulák (1943) cimbál a Jaroslav Tuček ml. (1973) kontrabas.